Putování za kasejovickým zlatem 2
V listopadu 2013 byla otevřena naučná stezka "Putování za kasejovickým zlatem".Pokud se rozhodnete vydat po této naučné stezce, nahlédnete do počátků lokální dráhy, navštívíte místní koloniál a c.k. poštu, dozvíte se, jaké předpisy platily v lázních V Boučku, budete svědkem života i zániku místní židovské komunity… Trasa je dlouhá zhruba 6 km a provede vás městečkem od stanice železniční dráhy až k dnes již zaniklému dolu sv. Jakub. Celý projekt zrealizovalo Město Kasejovice za finanční podpory Plzeňského kraje.
Tato cache vás přivede na místo,kde stával hostinec a hotel zvaný „Havelkovna“.Dnes už na jeho původním místě zeje jen nevyužitá proluka mezi domy č.p.28 a 30.
Zastavení č. 2 HAVELKOVNA
V místech tohoto domu stála stará kasejovická radnice připomínaná poprvé roku 1564. Když roku 1688 vyhořela, postavila obec radnici na jiném místě a spáleniště zřejmě přenechala lnářské vrchnosti, která zde vybudovala hostinec, jenž se ale po nějaké době opět vrátil do majetku obce. V roce 1763 ho zakoupil Matěj Vorel († 1770), řezník z Písku a již majitel domu č. p. 174 („Na Velké Vrčeni“) pro svého syna Václava a ten k němu přikoupil roku 1792 ještě sousední dům č. p. 28. V tomto pak rodina bydlela, zatímco v č. p. 29 provozovala hostinec.
Roku 1833 dal Jan Vorel († 1856) č. p. 29 přestavět do podoby patrového domu s mansardovou střechou tak, jak je znám z fotografií. Fasádu zdobil orel z pálené hlíny, symbol rodiny majitele, podle kterého se domu říkalo „U Černého orla“. Po vyhlášení samostatné československé republiky v říjnu 1918 byl tento orel shozen při odstraňování císařských orlů z veřejných budov, protože ho lidé mylně považovali za symbol starého mocnářství. V té době ovšem již hostinec rodině Vorlů nepatřil, neboť kolem roku 1900 jej zřejmě díky manželství s Marií Vorlovou, dcerou bývalého majitele, získal Václav Novák, emeritní hospodářský správce ve Starém Smolivci a nájemce tamějšího dvora. Jako zámožný a vážený obyvatel Kasejovic byl dokonce v letech 1904–1908 starostou města, ačkoli nepocházel z řad starousedlíků. Asi roku 1920 prodal hostinec s obytným domem č. p. 28 a pozemky o rozloze cca 9 ha dosavadnímu nájemci a obchodníku s vařivem Františku Havelkovi (1874–1947). Od té doby se domu až do jeho zániku lidově říkalo „Havelkovna“. Své středisko tu tehdy měl nejaktivnější z kasejovických spolků Sokol, jehož členové se zde začali scházet k pravidelným cvičením již od roku 1897. Kromě tělocvičny měli v „Havelkovně“ i krytý kuželník a divadelní jeviště a od roku 1927 zde provozovali „Bio Sokol“, které s výjimkou krátkého období let 1945–1947 fungovalo až do šedesátých let. Po druhé světové válce, respektive po únorovém převratu byla v „Havelkovně“ kromě kina i místnost pro schůze místní KSČ a od 26. listopadu 1951 zde byl zahájen provoz závodní jídelny pro cca 120 strávníků. V následujících letech však budova povážlivě zchátrala. Roku 1972 pojal místní národní výbor záměr řešit nyní již havarijní stav objektu velkorysou adaptací na kulturní dům s pohostinstvím, kinosálem, klubovnou pro mládež a obecní knihovnou. To se však ukázalo nereálným a tak MNV zahájil složitá jednání s památkáři o zcela opačném řešení, totiž o demolici. Orgány památkové péče nakonec povolení daly za podmínky, že dům bude řádně fotograficky zdokumentován. Demolice byla provedena v létě roku 1974. Během jediného měsíce tehdy zmizela ze zástavby Kasejovic architektonicky zajímavá a cenná budova. Ke stavbě nového kulturního domu nikdy přes sliby komunistů nedošlo,a tak bylo zbourání zbytečné.
