Již v průběhu mezolitu si pradávní obyvatelé všímají, že v malé oblasti na úpatí sopečných hor se překvapivě vyskytuje více divoké zvěře s mláďaty, že se zde shromažďuje zvěř v období páření a stromy a byliny zde začínají dřív kvést a rodit. Nejprve tohoto zjištění využívali k úspěšnějšímu lovu a sběru, později naopak toto místo začali hájit a chránit.
V následném neolitu si zde první pastevci zase uvědomili, že domestifikovaná zvěř pěstovaná v této oblasti měla více mláďat. Zaseté zrno více klasů. Ovocné stromy rodily již v druhém roce po zasazení pecky. I přes to místo přestali hospodářsky využívat, a naopak zde zbudovali místo náboženského významu, dřevem , klacky, trním obehnané místo. Sem donášeli dary a oběti: plody, semena, ale i figurky žen. Zajímavé je, že ohraničené místo nebyl kruh, nýbrž nepravidelný rovnoběžník.
Vliv tohoto místa nemohl později uniknout novým obyvatelů, Keltů. Ty si uvědomili sílu sálající energie a vztyčili zde magickou bránu a území obehnali palisádovou a kamennou hradbou. Vznikla zde jakási akropole. Do jejich prostorů zaháněli dobytek v období jara, vědomi si toho, že bude mít více přírůstků. První si zde uvědomili, že místo má vliv i na ně samotné. Prošedivělí druidové po návštěvě akropole počínali syny, neplodné ženy povily nečekaně přírůstky kmene. Místo se stalo posvátným a bylo věnováno bohyni Erin, bohyni plodnosti. O divokých podvečerních a nočních slavnostech plodnosti probíhajících v období jara (Beltine, Beltain) se nebudu ani rozepisovat. V předvečer svátku Beltainu se milenci vydávali do lesů, květen potom byl svátkem milostných her a z této doby možná také pochází líbání pod rozkvetlým stromem na 1. máje.
Ani s příchodem Slovanů nezůstalo toto místo nevyužito. Bylo naopak zasvěceno bohyni plodnosti Živa. Slovani zde zbudovali svojí dřevěnou svatyni, v ní vztyčili zde dřevěné modly a území opět obehnali palisádovým valem. Překvapením pro ně bylo, že mnoho polen v palisádě znovu a znovu obrazilo a dokonce dalo i plody. Praktikovali zde májové slavnosti.
Noc ohňů (Jarní Dědkové), souvisí se sexualitou (volba partnera, eventuálně prohloubení stávajícího vztahu) a pálením ohňů, které měly funkci ochrannou. Dále zde probíhaly tzv. dívčí války, kdy si dívky vyrobily ohradu z chrastí a muži je „dobývali“.
Jednalo se tedy o jakési ritualizované námluvy a první sex. Muži zase vztyčovali májky, kde spojení kmene stromu a kruhu věnce je symbolickým vyjádřením sexuálního spojení muže a ženy.
S následným příchodem křesťanství místo trochu upadlo v zapomnění. Přes to, i pod strachem nařčení z čarodějnictví, sem místní vyváděli skot. Nebylo nezvyklé, že sem vyrážely i páry toužící po potomcích. Doklady Sabatů a sexuálních orgií však nejsou plně prokazatelné. Ale i tak se ztrácelo v myslích lidí…
Keltská svatyně se rozpadla, dnes již jen pozorný člověk najde zbytky kamenného valu, slovanská palisáda se úplně ztratila v čase… Příroda si vzala zpět, co její bylo.
Poslední známým obnovitelem tohoto místa se stal svobodný mládenec, lesní mistr Wainfuter Fridrich z nedaleké hájenky Ořkov, stále toužící po manželce, lásce, dětech. Při svých pochůzkách mimoděk vysazoval nové stromy a to přesně v linii původního mystického místa. Na co myslel, to již dnes nezjistíme. Jediné co víme, že roku 1923 překvapivě otěhotněl a povil syna Helmuta. Pravděpodobně díky zázračnému výskytu partenogeneze u člověka. Stopy jeho výsadby jsou dosud patrné…(viz. letecké foto)
Později se místo stalo součástí výcvikového prostoru a armáda takovou magickou sílu pravděpodobně nevyužívala. Jediným neprokazatelným dokladem o jeho vlivu je zápisek o návštěvě generála Alexeje Fjodoroviče Gorovičeva při cvičení Varšavské smlouvy na Doupově Družba 1982. Genarálovi, kterému v době cvičení bylo 93 let, se osm měsíců po návratu ze cvičení překvapivě narodil syn .
Díky tomu, že vojenský újezd se v současnosti zmenšil, můžeme to místo dnes opět navštívit a vyzkoušet jeho sílu. Doporučuji raději ve dvou, ideální smíšený pár…ale co, jakýkoliv. Ideálně někdy v květnu…