Při hasebních pracích hrozí následkem silného větru zvýšené nebezpečí pádu, nebezpečí popálení a nebezpečí zřícení konstrukcí.
Při požárech za silného větru může dojít k:
- rozšíření požáru vznikem nových míst hoření, způsobených odletujícími jiskrami a hořícími nebo doutnajícími částmi materiálu, vznikem velkých plamenů zasahujících do značné vzdálenosti a větrem podporovanou intenzitou hoření,
- zřícení konstrukcí tlakem větru, zejména tehdy, stojí-li osamoceně nebo jsou-li poškozené požárem,
- obklíčení nasazených sil a prostředků rychle postupujícím požárem a odříznutí únikové cesty,
- omezení taktických možností výškové techniky, popř. její převrácení,
- zkrácení účinného dostřiku vodních proudů a snížení jejich účinnosti.
Při hašení požáru za silného větru je třeba:
- vyčlenit síly a prostředky pro zabezpečení ochrany před rozšířením požáru na závětrné straně požárem postiženého objektu, zajistit pozorování a nepřetržitý průzkum okolních objektů a ploch nacházejících se na závětrné straně hořícího objektu,
- provádět ochranu okolních objektů po větru zkrápěním vodou, pokud to lze, nanášet na hořlavé konstrukce vhodné pěny,
- při nezbytně nutném použití výškové techniky zohlednit silný vítr,
- zajistit uzavření všech světlíků a jiných otvorů v ohrožených objektech, aby se zabránilo zalétnutí žhavých jisker nebo částí hořícího materiálu,
- vytvořit zálohu sil a prostředků k hašení nově vzniklých ohnisek požáru,
- hasit požár zpravidla proudy B, požární útok vést nejprve po větru z boku poté z obou stran s postupným obchvatem v co nejkratší možné době,
- ve zvlášť složitých případech vytvořit proluky na hlavních cestách šíření požáru,
- důsledně likvidovat veškerá místa hoření a zabezpečit je proti opětovnému vznícení.
