Keška vás přivede k ochranářskému koutku, kde naleznete přehršel zajímavých věcí a navíc ještě uvidíte pěkně do kraje. Fakticky se dostanete severozápadní svah hory Hamižná (Hamischberg), jejíž pravidelný kužel z pararuly vystupuje do nadmořské výšky 854 m. Český název netřeba vysvětlovat, německé slovo "hämisch" pro změnu znamená škodolibý, zlomyslný – někomu hora asi ležela v žaludku nebo je pravdivá pověst o permonících Dopřej, Trestej a chamtivém majiteli dolu. Hora není žádným drobečkem, vždyť město Hartmanice leží převážně na jejím svahu, nejdelší svahy klesají na severu do údolí Volšovky a na východě do údolí Lučního potoka o zhruba 200 metrů. Na svazích byste také našli sjezdovku a vlek lyžařského areálu Hartmanice.
Po svahu hory procházela starodávná zemská obchodní stezka vedoucí z bavorského Niederalteichu na Dunaji přes Zwiesel okolo Hartmanic do Sušice a dále do vnitrozemí. Založení tzv. Březnické stezky je připisováno blahoslavenému Vintíři, německému benediktinskému mnichu, který žil v poustevně Březnice na Březníku.
Obchodníci, kteří putovali s karavanami na stezkách uprostřed rozsáhlých hraničních hvozdů po mnoho dní, prosili při ranní modlitbě o ochranu a pomoc na další cestě a večer na dalším nocovišti děkovali za den uplynulý bez potíží. Na nocovištích si stavěli zprvu jednoduché kříže, které za peníze z milodarů pozvolna nahradily malé dřevěné kapličky a někde i drobné zděné. Postupně se vytvořila rozsáhlá síť kaplí, která však pozvolna mizela s utlumením obchodního provozu na stezkách. V Hartmanicích si však kaple vážili a obnovili ji jako zděnou, která se dochovala jen pár metrů od keše. Není známo její zasvěcení a pokud už je nějak označovaná, tak jako kaple na Ulmu dle jména svahu směrem k Hartmanicím. Prostá kaple je vystavěna na téměř čtvercovém půdorysu o hraně necelých 2,5 metru a kryje ji sedlová stříška s křížkem ve štítu. Po stranách vchodu naleznete umrlčí prkna, ke kterým se ještě vrátíme.
Po obchodních stezkách mířilo za hranice české zlato, proto se jim také často říkalo zlaté stezky, též obilí a dobytek, naopak putovala sůl, koření a jiné exotické zboží. Mimochodem, zlatý revír byl především v okolí Kašperských Hor či zlatonosné Otavy, ale zlato se kutalo i na svazích Hamižné: blízko cesty k vrcholu jsou stále patrné zarostlé jámy, tzv. pinky, ve kterých se zlatonosná ruda těžila povrchově. Podobné stopy po hornické činnosti naleznete v přírodní rezervaci, popř. na jihozápadních svazích Hamižné.
Ochranářský koutek
Když v roce 1963 vznikla CHKO Šumava, byl zpracován záměr zřídit na svahu Hamižné, blízko hranice tehdejšího nedostupného vojenského prostoru Dobrá Voda, ochranářský koutek a naučnou stezku. Proč děti učit o přírodě a životním prostředí v zavřených budovách, když mohou přírodu poznávat v celé její šíři pěkně venku. Koutek začal vznikat v roce 1969, v následujícím roce přibyla vyhlídka a byl připraven projekt. Není nám jasné, co se dělo dalších 14 let, ale až v květnu 1984 byl odborem kultury KNV v Plzni schválen projekt celého areálu. Následovalo budování z prostředků Krajského výboru ČSTV v Plzni, na kterém se podílely Vojenské lesy, správa CHKO Šumava a MNV Hartmanice. Významně pomohli také plzeňští turisté z ČSTV, Divadla J. K. Tyla, dobrovolní strážci CHKO Šumava a další ochránci přírody, samozřejmě bezplatně.
Srub, zázemí koutku
Ochranářský koutek s odpočinkovým místem a 1,5 km dlouhou naučnou stezkou byl slavnostně otevřen 16. června 1985. Téhož roku se Vladislavovi Vodákovi podařilo koutek dostat do světového seznamu ekologicky výchovných zařízení udržovaného Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN), ve kterém byl uveden jako jediný v tehdejší ČSSR.
Po rozpadu ČSTV v roce 1993 převzala koutek do provozování Liga lesní moudrosti jako ekologicky blízké hnutí. V letech 1993–1994 byl projekčním týmem Světového fondu na ochranu přírody (WWF) pod vedením Vl. Vodáka připraven projekt definující poslání koutku a naučné stezky.
V roce 1996 je rozšířena naučná stezka o horní část kolem Hamižné, zároveň však šlo o počátek dlouhodobého chátrání dolní, původní části stezky. Až v roce 2005 došlo za spolupráce MÚ Hartmanice a Správy NP a CHKO Šumava k obnově naučné stezky a ochranářského koutku. V současnosti je trasa naučné stezky dlouhá 3 km, okruh začíná i končí v koutku, je na něm 13 zastavení s tabulemi o ochraně přírody, o historii těžby zlata a také o historii Hartmanic.
 |
 |
Kromě nepřehlédnutelného srubu naleznete v koutku posezení u dřevěného kanadského stolu s výhledem do údolí Volšovky, ohniště pro večerní táborák návštěvníků, minigril a také studánku s pitnou vodou (nejspíše přepad sousedního vodojemu). Kdysi tu býval kmen mohutného smrku, někde snad stále leží mlecí kámen z mlýna na zlatou rudu. Zajímavá je skutečnost, že koutek je součástí přírodní rezervace Hamižná, jejíž většina se nachází pod silnicí a ve které roste např. kriticky ohrožená rostlina hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica).
Vodák a Komárek
U vchodu do kaple stojí umrlčí prkno Vladislava Vodáka, woodcraftera Letícího Sokola, který již bohužel není mezi námi. Vodák byl zamilovaný do přírody, v jejíž ochraně se na Šumavě intenzivně angažoval od šedesátých let 20. století až do své smrti v roce 2001. Byl jedním z iniciátorů vzniku chráněné krajinné oblasti a později i Národního parku Šumava. Ochranou přírody plně žil: řídit terénní průzkum Šumavy, pracoval pro Český svaz ochránců přírody, Ligu lesní moudrosti či již zmíněnou světovou organizaci WWF. Navíc přednášel a publikoval, ruku přiložil i k projektu návrata rysa ostrovida na Šumavu a zasadil se i o ochranářský koutek pod Hamižnou.
Druhé pamětní prkno naleznete kousek od pramene, je věnované osobnosti o dvě generace starší. Julius Miloš Komárek byl Šumavák z Železné Rudy, kde se narodil v létě 1892. Svá studia postupně směřoval více a více k přírodě, až se stal profesorem a přednostou II. zoologického ústavu Karlovy univerzity, zároveň docentem na Vysoké škole zemědělské a od založení v roce 1921 vedl Výzkumný ústav lesnický v Praze až do roku 1945. Nadto se později stal členem korespondentem ČSAV a několika dalších prestižních vědeckých společností. Své znalosti rozšiřoval zahraničními studijními cestami a účastmi na mezinárodních kongresech, nenechával si je však pro sebe a předával je dál při výuce, v nepřeberných odborných publikacích i formou článků v časopisech. Tématicky zahrnovaly oblast lesnictví, myslivosti, rybářství, zoologie, entomologie, ochrany přírody a lékařství. Již v roce 1946 vyzýval k založení Národního parku Šumava, čehož se za svého života nedočkal. Úspěšnější byl s Tatranským národním parkem, na jehož vzniku v roce 1949 měl podstatnou zásluhu. Julius Komárek zemřel v únoru 1955, pohřben je na Olšanském hřbitově.
Výhled do Pošumaví
Nemáte-li cestu na vrchol či na vyhlídku na naučné stezce, dobře vám poslouží i pole pod koutkem, odkud se otevírá výhled do do romantického údolí hartmanického Zálesí. Odleva uvidíte zalesněné svahy Vosíku, malý vykukující Háj nad Nemilkovem, mohutný masiv Borku nad ukrytými Velharticemi, nevýrazné pásmo vrcholků s Kaltským vrchem a Křížovkou, mnohem výraznější hřeben Vidhoště a Stráže. Mnohem bližší kopce jsou také Stráže: vlevo Volšovská, vpravo Nuzerovská se stožárem a mezi nimi Svatobor s rozhlednou a vysílači. Pokud si vyjdete nad vodojem, uvidíte ještě Čepičnou u Rabí a Kalovy.
Kudy ke krabičce
Až téměř k vodojemu lze zajet autem při odbočení ze silnice z Hartmanic na Dobrou Vodu. Přes ochranářský koutek kromě trasy naučné stezky prochází též modrá značka z Hartmanic na Dobrou Vodu a Stodůlky a zelená z Hartmanic do Pekla a ještě dál. Ke koutku se jistě dostanete s kolem i s kočárkem.
Geohistorická poznámka: V koutku se kdysi nacházelo finále keše Hotel Bohemian Forest, šumavského travel-bug hotelu. Krabička udělala mezi říjnem 2006 a květnem 2012 radost 319 nálezcům.
CHKO Cumava
Keš je umístěna na území Chráněné krajinné oblasti Šumava. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte především po silnicích, pevných cestách a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde přemýšlejte, zda je cesta pro kolo vhodná. Jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Děkujeme!
(kopie listingu)