Nové Hraběcí (Neugrafenwalde)
Informace z publikace ŠLUKNOVSKO 1898 :
Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1730. Do roku 1946 nesla obec název Nová Grafenwalde.
Počátky osídlení jsou spojeny s hrabětem Aloisem von Harrach, který 17. dubna
roku 1730 rozhodl o zrušení majorátního nájemního Meierova dvora a dal tak základ k založení
Nového Hraběcí. Pozemky byly rozparcelovány a kupujícím dovoleno postavit na nich
domy. Kupní cena za pozemky tehdy činila 520 florenů (zlatek) a byla rozložena do 9 ročních
splátek.
Velký vliv na rozvoj obce měla stavba nového kostela ve Starých Křečanech v letech 1736 - 1740. Mnoho
tamních obyvatel, příliš zatížených stavbou nového kostela se rozhodlo přesídlit do nově vznikající obce, která
dostala brzo po svém vzniku rychtáře a byla pojmenována Hraběcí. Název Nové Hraběcí, od roku 1847 úředně
používaný, obdržela vesnice kvůli zřetelnému odlišení od Starého Hraběcí v sousedním okrese Lipová.
Původní obyvatelé byly německé národnosti, převážně katolíci, kteří používali dolnozemské nářečí s místním
jazykovým zabarvením. Vesnice patřila k farnosti Šluknov, mrtví byli pohřbíváni na šluknovském hřbitově.
Ze Šluknova byla také denně doručována pošta. Lidový název obce, rozkládající se na úbočí Židovského
a Jakelského vrchu byl Heubusch. Většina obyvatel pracovala v zemědělství, na katastru obce se pěstovaly
brambory, které do vsi přinesli v roce 1741 Braniborští vojáci za první Slezské války, další plodinou bylo žito,
řepa, zelí, pro vykrmování dobytka se pěstoval jetel. V obci byly 2 hostince, jeden konzum, dále zde měl živnost
obuvník, kolář, byla zde i malá tkalcovna a rozšířená byla také výroba žebříků, plotů a hrábí. Strava dřívějších
obyvatel byla jednoduchá – maso a uzeniny byly jen v neděli a o svátcích, chléb a brambory tvořily hlavní část
tehdejšího jídelníčku, doplněnou ovocem a zeleninou, vypěstovanou na vlastních zahradách.
V roce 1867 byla postavena kaple a o rok později dostala také zvon, který v noci z 11. na 12. března roku
1918 zmizel a objevil se až na konci války. V roce 1923 byl vybudován pomník obětem světové války ve formě
malého vojenského hřbitova. Válečná léta a průchody vojsk často obec sužovaly, ať již to byla první či druhá
slezská válka, sedmiletá válka v letech 1756 – 1763, „bramborová válka v roce 1778 i napoleonské války – mezi
15. a 25. srpnem 1813 táhlo Šluknovem 200 000 Francouzů plundrujících město i okolí, o měsíc později pak
přitáhlo 50 000 císařských kozáků a Prusů, kteří pokračovali v nelítostném plenění. Škody činily 10 000 zlatek,
na výpalném muselo Nové Hraběcí vyplatit 1 300 zlatek.
První škola byla postavena roku 1797 a vyučování (později přesunuté do nové školní budovy postavené
v roce 1898) zde probíhalo až do roku 1924. V roce 1894 byl založen spolek dobrovolných hasičů, v obci pracoval
„Zemědělský, lesnický a hospodářský“ spolek, spolek Velikonočních pěvců, spolek pro nucené porážky.
Novým majitelem panství Šluknov se stal v lednu 1876 Arnošt Grumbt z Drážďan. Ten nechal zřídit v Novém
Hraběcí četné rybníky, z nichž se část dochovala do dnešních dnů. Významným se stal pro obec rok 1909,
kdy byla městu Šluknov prodána část obce Židovský vrch za 10 000 Korun. V roce 1913, 23. července, byl do
obce zaveden elektrický proud.
Obyvatelé obce dodržovali mnoho zvyků, na svatbách existoval tzv. „Kamscher“, který bavil svatební hosty,
na Vánoce se v mnoha domech stavěly betlémy, o Velikonocích bývaly dětské průvody na Zelený čtvrtek
a o velikonočním pondělí společné zpívání, každoročně se v maskách slavil masopust a v létě se okolo svátku
sv. Petra a Pavla konaly královské střelby z kuše, na svátek narození Marie se konal průvod od kaple do kostela
ve Šluknově a po bohoslužbě zpět. V roce 1930, 7. a 8. září, proběhla v obci velká oslava u příležitosti 200 let od
založení obce. V té době žilo v obci 407 obyvatel v 80 domech, při posledním sčítání obyvatel v roce 2011 žilo
v Novém Hraběcí 86 lidí ve 33 domech.