Ulice v jižní části historického centra, do poloviny 18. století patřící do první městské čtvrti zvané Pacovského. Jediná ulice, jež si půdorysně zachovala podobu těch starých ulic, které nevedly do bran města. Končí totiž na hradbách u zahrady biskupství. Kdysi byly slepými ulicemi i Česká, Kněžská, Židovská (dnes U Černé věže) a dnešní Hroznová. Průjezdní komunikace šly jen branami města.
Původně slepá ulice začínala na západní straně u městské hradby v blízkosti bašty Otakarky, na východní straně u věže Mandy ústila do Kněžské ulice. Název Soukenická, odvozený od původně převažujícího řemesla obyvatel, nesl úsek vymezený Biskupskou ulicí a ulicí Dr. Stejskala. Část mezi hradbou a Biskupskou ulicí byl označován jako Truhlářská, východní konec ke Kněžské ulici byl považování za pokračování ulice Pivovarské. V roce 1875 byly tyto ulice sloučeny do Široké ulice.
Nejstarší doklady o částečném osídlení ulice lze na základě archeologických výzkumů datovat do 2. pol. 13. století. Původní středověká zástavba ulice se soustřeďovala především k jižní straně, protože podstatnou část severní strany zabíraly zadní díly parcel patřících k domům na náměstí Přemysla Otakara II. Z dochované gotické a renesanční architektury jsou významné především 3 objekty: dům č. 7 s předstupujícím patrem vysazeným na krakorcích a polovalbovou střechou, dům č. 25 s obnoveným goticko-renesančním průčelím a přestavěný objekt č. 37, v jehož interiéru se dochoval nejstarší dřevěný srub s částí dřevěné klenby ze samého počátku 15. století (viz níže).
V 16. století docházelo k úpravám starších objektů na úroveň, kterou vyžadovalo bydlení v renesanční době. V této době zakoupily dům v Široké dvě význačné osobnosti: c.k. mincmistr Tobiáš Gebhart (č. 25) a městský stavitel Vincenc Vogarelli (č. 35).
Z řady přestaveb, realizovaných v průběhu 17. a 18. století (např. č. 39), vynikají dva sousedící objekty, přestavěné Johannem Habelsreiterem, domy č. 12 a 14 s rokokovými fasádami. Ve 2. pol. 18. století, v návaznosti na vznik Biskupství, byl zakoupen pro obydlí generálního vikáře dům č. 27. Ještě v této době upoutávaly pozornost dlouhé, původně gotické parcely zasahující do ulice náměstí. Způsob oddělování jejich zadních částí na samostatné parcely, místy probíhající od pol. 16. století, býval počátkem 18. století předmětem zvláštních ujednání, o čemž svědčí např. podmínka z roku 1737 o uzavření vrat mezi domem č. 10 v široké a přední částí parcely s domem do náměstí.
Několik přestaveb přines klasicismus a empír 19. století. Za účasti stavitelů Jana Marka Hofera, J. Sandnera a Josefa Bednaříka bylo upraveno nebo nově postaveno několik domů kromě dvou rohových do ulice Dr. Stejskala č. 5 a 9. Ve 20. století byly realizovány 2 novostavby: 1922 byla na nároží s Biskupskou ulicí (č. 31) postavena pod vlivem kubismu kavárna Corso a 1935 obchodní dům Brouk a Babka na nároží ulice Dr. Stejskala.
Měšťanský dům v Široké ulici 37 (čp. 456) je znám díky jednomu ze dvou dochovaných gotických srubů v Českých Budějovicích (druhý se nachází v Panské ulici). Jako kulturní památka je evidován od 3. května 1958. Srub bývá zpřístupněn veřejnosti k příležitosti Dnů evropského dědictví (září) a v Mezinárodní den památek (duben).
Vyšší patra a zvláště obytné prostory nejstarších českobudějovických domů byly kvůli tepelně izolačním vlastnostem budovány ze dřeva. Mnohé z těchto srubů zanikly v důsledku několika požárů historického jádra, především v roce 1641.
Patrový dům s nečleněnou fasádou společně se dvěma dalšími zaslepuje západní konec Široké ulice. Původní srub byl odhalen v polopatře při rekonstrukci v roce 1986. Srub zasahuje do prostoru krovu, vnější část kryje hliněná mazanina. Podélné stěny se směrem vzhůru klenbovitě sbíhají a podpírají plochý strop. Východní z těchto stěn obsahuje niku někdejšího okna.
Dendrochronologická metoda určila, že použité kmeny pocházejí ze stromů skácených mezi lety 1406-1409. V této době dům vlastnil měšťan Rankl, v druhé polovině 15. století jej obýval Janek Sladovník.
Zdroje:
wikipedia.cz
Encyklopedie města České Budějovice, encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/siroka-ulice
Kubák, Jaroslav: Topografie města Českých Budějovic 1540 – 1800, České Budějovice 1973
Kovář, Daniel a Koblasa, Pavel: Ulicemi města Českých Budějovic, České Budějovice 2005
Keš je velikosti mikro, není v ní tužka!!! I když by se mohlo zdát, že se jedná o klidné místo, je tu v pracovní dny vcelku přemudleno.. Takže doporučuji nechat odlov na večer, noc nebo víkend.