K obrovskému požárů místních císařských lesů, a to málem kalifornských rozměrů, došlo právě na tomto odlehlém místě.
Vše odstartovala kočující herecká společnost „Lipany“ ukrytá v nedalekých Byšičkách. Jejich podzimní hamletovská tragedie v Kopidlně a jarní marné čekání na vysněného principála, udržovalo herce v ostražité nečinnosti. Náčelníkovi místních dobrovolných hasičů, Jírovi Fajrákovi, se zželelo herců, půl roku přešlapujících za vraty stodol, a dohodli se, že pro pobavení místních sedláků sehrají jeho divadelní prvotinu – hru „Vyvalená trubka“. Jednalo se o hravou taškařici řešící pubertální trampoty velitele žňové hlídky Rosti Roury. Při vylepování plakátu se zjistilo, že místní příležitostný písmomalíř Bohdan Kaiser, udělal v názvu zásadní pravopisnou chybu, která celé divadelní dílo pohřbila. Jelikož již bylo všeumělci zaplaceno rumem, nebyl nikdo, kdo by tak složitý název dokázal včas opravit. Někteří členové hasičského sboru poukazovali na skutečnost, že by se tak mohla nastudovat sonda do života dalšího Byšického schovance, Warla Frištenského. Ten se zde ukrýval před nástupem na nařízenou povinnou léčbu zásadních psychologických problémů při základních životních rozhodnutích v kontextu společenského konsenzu. Celou dobu krytí se jen povaloval za humny, na kterých si opatřoval i skromnou stravu. Avšak ani hra „Vyválená trubka“ se již nedala v časovém tlaku kvalitně nastudovat. Naštěstí Ota Plk, přední protagonista herecké společnosti, uvolil, že odehrají žhavé drama, kde ztvární hlavní dvojroli, kacíře a císaře. A především název hry „ Jan Hus“ dokázal minimalizovat počet možných hrubých chyb při přípravě náhradního plakátu.
Onoho pozdního nedělního odpoledne se natěšený Ota Plk, v roli císaře Zikmunda, tak rozohnil, že se sám zapomněl odsoudit na hranici. Nápověda Standa Křeček se mu snažil napovídat hořící svíčkou, ale zapálil pouze budku nápovědy. Od té se oheň začal rychle šířit. Naštěstí byli v hledišti přítomni všichni členové místního dobrovolného hasičského sboru. Trojnásobní vítězové župních hasičských přeborů v nasávání začali hasit tak důkladně, že vycucli do dna celé pravé rameno Labe, takže se do něj voda již nikdy plně nevrátila a dnes tu zbylo jen několik oddělených tůní. Následně většina občanů Byšiček zbohatla na rybím trhu v nedalekém Nymburce. Oheň, tak nezískal potřebnou sílu a kromě několika očouzených zdí, se k císařským lesům dostal nejblíže právě v těchto místech, kde shořel posed místního nemravy lesního adjunkta Heřmana Ptáčka, což v mnoha chalupách uhasilo doutnající uhlíky podezíravosti.
Ovšem podle pátrání Jíry Fajráka měl největší zásluhu na nešíření katastrofálního požáru již zmíněný Warel Frištenský. Je totiž všeobecně známo, že zválená a udusaná tráva hůře hoří.
Byšičští vesničané na každonedělním preventivním protipožárním cvičení. Oheň v pozadí je nepříjemný.
Jíra Fajrák byl i neohrožený propagonista hašení shora. O jeho močový měchýř se jeden čas velice zajímala firma Zeppelin.