Kaple sv. Markéty
Na Markétině vrchu (662 m n.m.) severozápadním směrem od obce Oselce stojí barokní kaple sv. Markéty, postavená v roce 1691. Barokní stavba má osmiboký půdorys o délce strany 3,5m.
Vchod do kaple zdobí kamenný portál s nápisem.
Sv. Markéta
Byla mučednice žijící na počátku 3. století v Antiochii (území dnešní Sýrie).
Pro nás je významná tím, že ve 13. století věnoval její ramenní kost Břevnovskému klášteru král Přemysl Otakar II. (podle jiných pramenu král Béla II.).
Legenda o sv. Markétě je podobná řadě jiných křesťanských legend. Dívka z vysoce postavené rodiny (otec "pohanský" kněz) se o křesťanství dozvěděla od své chůvy.
Zakrátko se stala horlivou křesťankou, což ji zákonitě přivedlo ke konfliktu s otcem. Ten ji vyhnal a donutil pást ovce.
Na pastvě ji potkal římský místodržitel Olybrius, který byl oslněn její krásou, že ji pozval do svého paláce. Podle jiné verze ji římskému místodržícímu přímo udal otec.
Tak jako tak, v paláci se ji Olybrius pokusil odvést od křesťanské víry, nejprve domluvami, pak mučením. Popis mučení se zachoval v neobyčejné podrobné a barvité formě.
Trpící dívce se rány do druhého dne zacelovaly a Olybrius, neveda si již rady, nechal dívku setnout. Tím její muka skončila, ale legenda žije dodnes.
Markéta patří mezi světce s přívlastkem drakobijce, podobně jako sv. Jiří. V žaláři se jí totiž mel zjevit ďábel převlečený do dračí podoby.
Drak jí nabídl pomoc, ale Markéta poznala s kým má tu cest a odmítla ho. Vzteklý drak - ďábel dívku spolkl, ale ještě rád ji za chvilku vyplivl, neboť její dlouhé vlasy mu působily v krku nesnesitelné škrábání.
Poté ho dívka zapudila znamením kříže a drak se propadl - podle dnešního podání do pekla. Zde je legenda trochu postavena na nejistých základech.
Zlé bytosti totiž udělal z draku až středověk.
V době, kdy se příběh odehrál, byli draci považováni za dobrá božstva - takže je možné, že Markéta opravdu propásla možnost zachránit se ze žaláře a vyhnout tak dalšímu mučení a jisté smrti.
Je však spíše pravděpodobné, že Markéta byla již natolik oddána Kristovi a lásce k němu, že svůj osud chtěla dovést až do konce.
Díky intermezzu lícícího boj statečné dívky s drakem se však Markéta stala patronkou žen ve chvíli jejich největší životní zkoušky, při porodu.
Tím se svatá Markéta zařadila mezi tak zvaných 14 svatých pomocníku.
Tito svatí před smrtí prosili Boha, aby směli pomoci každému, kdo je o to požádá.
Ke 14 svatým pomocníkům bývala často přiřazována i Panna Maria jako patnáctá pomocnice.
Do skupiny čtrnácti svatých pomocníku patří:
sv. Achác - pomocník v naší smrtelné úzkosti
sv. Jiljí - pomocník při manželské neplodnosti a rakovině
sv. Kryštof - průvodce po cestách
sv. Cyriak - pomocník při posedlosti
sv. Dionýz - pomocník při nesprávném myšlení
sv. Erasmus - pomocník v nahromaděných emocích
sv. Eustach - rádce v mezilidských vztazích
sv. Jiří - osvoboditel od draka zla
sv. Kateřina - léčitelka ztroskotaných životních plánu
sv. Pantaleon - pomocník vyprahlých a vyčerpaných
sv. Vít - dárce nové životní energie
sv. Barbora - patronka vězněných a umírajících
sv. Blažej - přímluvce sužovaných strachem a úzkostí
sv. Markéta - přímluvkyně za rodičky.
Kromě těchto čtrnácti pomocníku byli lidmi v různých zemích oblíbeni ještě další světci. V Čechách to byli např. sv. Izidor a sv. Dorota.
Ve velké úctě byli chováni světci, kteří patřili k zemským patronům, tedy především sv. Václav, sv. Jan Nepomucký, sv. Ludmila, sv. Vít, sv. Vojtěch a sv. Zikmund
Ke keši
Keš je klasická PETka, není v ní tužka. Keš maskujte tak jak byla, ať dlouho vydrží. V létě je na tomto místě pouť a je tu hodně přemudleno, tak aby jí nenašel někdo kdo nemá