Bukovina je malá osada rozkládající se mezi rozsáhlými lesy na východních svazích Doupovských hor. Její nadmořská výška je 610 m.
Slovanský název vesnice ukazuje na časný vznik této osady, pravděpodobně ve 12. století. Ve 14. století byla Bukovina farní vsí, v 15. století tu dokonce stávala tvrz, která ale brzy zanikla. Vesnice byla pravděpodobně významně poničena za třicetileté války a od konce 17. století byla již součástí obce Mětikalov.
Kadaňský Adresář z roku 1861 uvádí, že obyvatelé Bukoviny se věnují převážně zemědělství, chovu dobytka, práci v lese, a že je zde výrobna šindelů. Tehdy měla Bukovina 166 obyvatel. Koncem 19. století byla na Bukovině založena parní pila, patřící Černínům. Ti si zde postavili také pěkný dřevěný lovecký zámeček, který byl zbořen až v sedmdesátých letech 20. století. Dvě z budov sloužící hospodářské správě zdejší části panství zůstaly zachované dodnes, i když poznamenané nevhodnými rekonstrukcemi.
Do dnešních dnů se dochovala také částečně opravená kaple sv. Michaela, zbytek kostela z 2. poloviny 17. století.
Počet domů se pohyboval v 19. a na začátku 20. století kolem dvaceti. Dnes je zde 5 obydlených domů a kolem dvaceti obyvatel.
Významně do osudu Bukoviny zasáhlo založení Vojenského výcvikového prostoru Hradiště v roce 1953. Osada Bukovina se stala jeho součástí, i když pouze v okrajové části. Díky tomu zůstalo několik domů původní osady zachováno a bydleli zde zaměstnanci vojenských lesů, zejména lesníci se svými rodinami. Život na Bukovině fungoval tak trochu jiným způsobem než v okolním civilním prostředí. Byl to „konec světa“.
Bukovina je nejen krásné a zajímavé místo, které stojí za to vidět, ale je to také místo, kde prožila radostné, z dnešního pohledu tak trochu romantické, dětství paní Islandová. Keška je tedy také připomínkou místa a doby, kde a kdy nebyly počítače, mobily ani telefony na pevné lince, nebyl žádný obchod ani hospoda, autopošta jezdila trabantem, zimy byly opravdu zimy, pole se oralo koňmi, v lesích jsme si stavěli skrýše a hráli si na indiány, pozorovali zvěř a lovili ryby, s vojáky vyměňovali odznáčky za teplou polévku, tráva byla zelenější a lišky dávali dobrou noc. Zdejší lesy, louky, a potoky jsou proto naše srdeční záležitost.
Od 1. 1. 2016, tedy po šedesáti třech letech, byla Bukovina (a další osídlená území) z vojenského prostoru, na základě tzv. optimalizace, vyčleněna.
Osada Bukovina se stala, na základě hlasování svých obyvatel, součástí bezprostředně navazující obce Podbořanský Rohozec a co víc, již nespadá do Karlovarského, ale do Ústeckého kraje.
Při návštěvě této keše mějte prosím na paměti, že veřejnosti přístupné území je omezeno hranicemi vojenského prostoru, kam je již vstup přísně zakázán! V bezprostředně navazujících lesích a na loukách probíhá nejen výcvik vojsk, ale také hospodářská lesnická činnost a lov zvěře.
Mějte také prosím na paměti, že toto místo je volně přístupné veřejnosti pouze nedlouhou dobu a zdejší obyvatelé a zaměstnanci lesů nejsou prostě zatím zvyklí, že jim kolem baráku courají cizí lidé. Administrativní přesun jejich domovů do civilního prostředí jim jistě přináší celou řadu výhod i nevýhod a potřebují prostě čas si zvyknout.
Přejeme Vám, aby na vás procházka tímto donedávna zapovězeným územím příjemně zapůsobila.
