Oltarik - Kronika Hradku Traditional Cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Veškeré informace k celé sérii najdete v keši GC6DN0A - Úvod - Kronika Hrádků
Oltářík – Kronika Hrádků
Historie objektu:
Hrad Oltářík zbudoval zbohatlý husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic někdy mezi lety 1435 a 1450. Starší literatura sice zpravidla předpokládá založení hradu už po bitvě u Ústí r. 1426; potíž je ale v tom, že ve výčtu majetků Jakoubka z Vřesovic, který k r. 1435 zaznamenal kronikář Bartošek z Drahonic, není o Oltáříku ani zmínka. Hrad měl od počátku zřejmě funkci především mocenského opěrného bodu a jeho název patrně vychází z biblické symboliky, stejně jako je tomu u jiných hradů této doby (Tábor, Kalich, Panna, Sion atp.). Poprvé se Oltářík výslovně připomíná r. 1450, když ho Vřesovcové (Jakoubek a jeho syn Jan) zastavili spolu s příslušenstvím, které tvořily především vsi Chrášťany a Děkovka, za 300 kop grošů Janovi z Polenska; zástavu už pak nikdy nevyplatili. Od Mikuláše z Polenska získali hrad r. 1468 bratři Jan a Oldřich Zajícové z Házmburka seděním na Kosti. Zajícové o extrémně položený hrad nejevili zájem a dost možná, že již tehdy zpustl. Zprávy o ně m pak každopádně nadlouho mizí a další je až z r. 1531, kdy ho Vilém mladší z Ilburka a na Ronově – neznámo v jakém stavu – převedl na svoji manželku Anežku z Helfenštejna. Té pak bylo r. 1544 držení Oltáříku i s příslušenstvím potvrzeno; při této příležitosti je však už hrad označen jako „zámek Woltarzijk pustý“. Tento stav znovu potvrzuje zpráva z r. 1576, kdy v rámci dědického urovnání po Volfovi z Vřesovic připadl pustý hrad Oltářík spolu s vesnicemi Děkovkou, Lahovicemi, Chrášťanami a Řisuty Janovi z Vřesovic, který zboží připojil k Podsedicím. V následujících staletích se pro hrad, jehož jméno bylo zapomenuto, vžilo označení Hrádek. Původní pojmenování pak objevil až F. A. Heber v 19. století.
Exteriér, stavební vývoj:
Hrad Oltářík byl specifickým produktem husitských válek, reagujícím na dramatický nárůst ohrožení novými palnými zbraněmi. V případě Oltáříku je reakce na rozvoj obléhací techniky pasivní, odvislá od pouhé volby staveniště neohrozitelného dělostřelbou. Tím se stal vrchol solitérně stojící čedičové kupy (566 m n.m.) nad osadou Děkovka, ležící západně od Lovosic. Volba místa však současně extrémně omezila možnosti stavebníka v oblasti obytných kvalit objektu a tím vlastně předznamenala i důvod jeho opuštění v dobách míru. Zároveň ale přinesla velké znesnadnění přístupu ke hradu, který zprostředkovávala jediná cesta ovíjející se postupně kolem celého kopce. Pod vrcholem na severovýchodě se komunikace rozšiřuje a je dokonce zpevněna tarasem z nasucho kladených kamenů, který může být pozůstatkem prvního hrazeného prostoru s možností existence nějaké zástavby. Nelze však ani vyloučit, že výše uvedený taras může být dílem zpevnění přístupové cesty až v novověku, o čemž se výslovně zmiňuje Heber. Za touto plochou byla cesta, vedoucí opět v úzkém sevření skálou a prudkým svahem, přehrazena ke skále přiléhající věžovitou bránou. Nejnovější výzkumy I. Lehkého a M. Sýkory prokázaly složitější stavební vývoj brány i skutečnost, že šíře portálu byla dostatečná na to, aby do hradu mohl vjet vůz. Za bránou se komunikace dělí. Napravo se láme do protisměru, aby dosáhla nižšího skalního stupně západně pod hlavním vrcholem skály; zde stávala minimálně jedna stavba lehčí konstrukce. Podle hypotézy Z. Fišery mohla z tohoto prostoru vést podél jižní skalní stěny vrcholu konstrukce, zajišťující přístup k hlavnímu objektu hradu. Všeobecně však literatura uznává za mnohem pravděpodobnější přístup do této části hradu druhým ramenem přístupové komunikace, která na rozcestí za vstupní bránou pokračuje dále k východu a jihu podél hlavního vrcholu, kterého nakonec dosahuje oklikou od východu. Východně pod vrcholem cesta prochází malou plošinkou, která byla původně ohrazena zcela zaniklou hradbou; do té vedla od severu brána. Temeno skály, ze severu, západu i jihu zcela nepřístupné, zaujímal stěžejní objekt hradu – lichoběžníkový donjon o maximálních rozměrech 15,3 a 11,3 m se zaoblenými nárožími na užší západní straně. Šířka zdí věže činí 1,6 m. Vstup do ní umožňovala snad schodištěm dostupná rampa na skále při východní stěně, z níž vedl portál do přízemí. Naproti tomu otvor, který je dnes vnímán a využíván jako vstup do věže, vznikl až druhotnou destrukcí části stěny v místě drobného okénka, osvětlujícího sklepení. Jednodílný suterén byl přístupný z přízemí stejně jako výše položená patra, jejichž počet není znám.
Současný stav:
Nejvýraznějším pozůstatkem hradu Oltáříku je zdivo donjonu, dochované s výjimkou části jižní stěny do úrovně přízemí. Dobře patrné jsou dosud i relikty branské věže.
Additional Hints
(Decrypt)
an zrafvz m qibwpngrx