Skip to content

Zanikla osada Kyjanice a Schwarzuv kriz Traditional Geocache

Hidden : 3/14/2016
Difficulty:
1.5 out of 5
Terrain:
1.5 out of 5

Size: Size:   regular (regular)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Keš je u silnice, kde nikdo nestaví. A přece stojí za to se zde zastavit. Vždyť i tu žili ještě nedávno lidé a byl zde velký závod-pila.

Zaniklá obec Kyjanice a Schwarzův kříž. Nyní zaniklá osada Kyjanice ležela pod Kyjanickým kopcem při komunikaci z Velkého Újezda do Kozlova. K roku 1548 se připomínala jako pustá. K roku 1919 měla samota čtyři domy s 62 obyvateli, byl zde hostinec, obchod a krátce i německá škola. Dnes tu (vyjma Schwarzova kamenného kříže, viz níže) nic nenajdeme. (Ale přece jen ještě něco – základy správní budovy, několik starých ovocných stromů a na potoce zbytky betonových konstrukcí navádějících vodu na pilu, než se stala parní pilou – owner). Kyjanický mlýn o dvou složeních (na mouku a na proso) prodala vrchnost v roce 1741 mlynáři, přičemž mu i nadále přispívala na opravy. Později byla ke mlýnu přistavěna pila a nadále se zde vyráběla prosná kaše a navíc šindel na pokrytí střech. Pilu i mlýn vlastnila rodina Schwarzova až do roku 1892, kdy objekt od Františka Schwarze koupil Franz Losert z Čermné na Moravě, který vše zařídil na parní pohon a dokonce založil i pobočku v Hranicích. Po jeho smrti (1915) vedl podnik syn František, po roce 1922 pak nejmladší syn Otto. V roce 1949 provoz zanikl, zařízení bylo demontováno a údajně odvezeno na Slovensko. V roce 1965, v době kdy se opravovala silnice na Potštát, byly objekty zbourány. Zůstala jen správní budova – bývalé sídlo majitele, před kterou byl přemístěn kamenný kříž, a hoblovací hala na druhé straně silnice. Správní budova nějakou dobu sloužila pro ubytování lesních dělníků, po roce 1969 ji zabrali sovětští vojáci a užívali ji sovětští důstojníci s rodinami. Po jejich odchodu byla budova stržena a na jejím místě byla postavena jiná pro potřeby Vojenských lesů a statků Lipník nad Bečvou, za krátko však (1996) byla zapálena a shořela. (Zde se autor příspěvku v Časopise Poodří dopouští nepřesnosti. Budova Vojenských lesů a statků byla na druhé straně silnice a spáleniště po ní je dodnes otevřená plocha na straně silnice s potokem. Déle se autor zapomněl zmínit o existenci lesnického učiliště). Kyjaničtí němečtí obyvatelé v roce 1911 uspořádali sbírku na postavení sochy císaře Josefa II. Socha byla skutečně postavena, a to před okny obytné části Losertovy pily. V roce 1922 poté, kdy místní odmítli sochu – symbol právě zaniklé monarchie – odstranit, demontovali ji četníci a její části složili ve stodole. Tento incident byl důvodem k dalším národnostním nepokojům, jimiž se Kyjanice stala známou. Poslední stavení zaniklo na konci 20. století. Kříž, zvaný Schwarzův, stojí dosud v místní části Kyjanice, při komunikaci Velký Újezd – Kozlov. Vlastní kříž s korpusem Ukřižovaného Krista je osazen na dvoudílném hranolovém podstavci, členěném nikou s reliéfem Panny Marie Bolestné. Podstavec a zúženou část, pojednanou na čelní straně symbolickým reliéfem eucharistie, dělí předělová římsa pojednaná vejcovcem a listovcem. Dolní část podstavce tvoří profilovaná římsa a skalka. Na soklu je citát z Písma svatého: Ó/ihr Alle, die ihr auf/ dem Wege/ vorubergehet merket und sehet/ ob agend ein Schmerz dem/ meinigen gleiche!/ Jer. 1,12 (Napište mi do logu , kdo víte, jak se to řekne česky). Kříž stál poblíž stavení čp. 57 a pořídili ho Franz a Florentina Schwarzovi roku 1862, jak je patrné z nápisu na zadní straně soklu: „Errichtet/ von Franz und Florentina/ Schwarz/ 1862“. Figura Krista je poškozena, respektive je bez hlavy. Výše je kříž popsán památkářským odborným jazykem. Ale na ten vejcovec a listovec jsem hleděl zblízka. Podívejte se také. Reliéf Panny Marie Bolestné má stopy polychromie, čili býval barevný. Kdo Kristu mohl urazit hlavu, to nemohu pochopit. Mohli to sice být sovětští vojáci, ale i v těch by mohly zůstat stopy pravoslaví. Dalším pátráním u paní Hedviky Novákové, roz. Fojtíkové, která s rodinou bydlela na Kyjanici v letech 1958 – 1968, čili do příchodu sovětské okupační armády, zjišťuji, že Tělo Krista nebylo poškozeno nejen do příchodu sovětských vojáků, ale ani po odjezdu sovětských vojsk neměl korpus žádné poškození. Stalo se to až během likvidace posledních domů asi v 90. letech. Jaký výraz tváře asi ukřižovaný Ježíš měl? Přivedl jsem Vás na místo, které neoplývá žádnou krásou . Jsou to však místní či regionální dějiny a stojí za to se nad nimi zamyslet. Nad pomíjivostí i velkého podnikání, nad tím, že už brzy nezbude v paměti lidí ani poslední zbytek o tom, co bývalo. Dosud se ještě nezapomnělo na studnu v Kyjanici. Loňského roku se začala opět využívat. Vojáci, AČR, z ní natáhli vodovod na Kozlov, který trpěl nedostatečnou kapacitou svých vodních zdrojů. Byla to pomoc armády civilnímu sektoru před předáním Kozlova civilní samosprávě. Zdroj: Časopis Poodří, 2010/4 Praktické připomínky: parkování je možné na plochách z obou stran silnice několik metrů níže, než je kříž. Keš je na straně, co je kříž, abyste co nejméně museli chodit přes silnici. PROVOZ NA SILNICI JE VELMI RYCHLÝ Z OBOU STRAN, Z KOPCE I DO KOPCE, DBEJTE PROTO ZVÝŠENÉ OPATRNOSTI A HLAVNĚ DÁVEJTE POZOR NA DĚTI !!! Razítko z kontroly pochodu Memoriál Jaroslava Švarce. Kříž je dobře vystižen. Pila v Kyjanici v období své slávy Je vidět vzdálenost kříže od silnice.

Additional Hints (Decrypt)

qhgvan bibpaéub fgebzh ir ilšv cefbh

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)