V dobách středověku se kříže používalo většinou tam, kde nebylo možno postavit kostel nebo kapli, ale bylo potřeba modlit se. Tak byly kříže vztyčovány ve vesnicích, do kterých proniklo křesťanství, později jím byla označena třeba popraviště. Plechový kristus, dřevěný kříž, stromy.Za reformace smýšlení doby nepřálo křížům ani krucifixům. Objevily se znovu až v době protireformace, kdy vesnice stavěly velký dřevěný kříž na znamení, že se obrátila k víře katolické. Často byl tento krok podnícen jezuitskou misií a proto tyto kříže někdy upozorňují i na ni. Bývala na nich uvedena data návštěvy misionářů. Pár křížů se nám zachovalo, bylo o ně pečováno a obvykle jsou vyrobeny ze dřeva, doplněné o polychromovaný plechový korpus Krista.
Dřevěných křížů se ale moc nedochovalo. Častější jsou zmínky o nich z přežívajících pomístních názvů. Mezi časté bývá pojmenování „U třech svatých“. Na takových místech stávaly většinou tři dřevěné kříže, prostřední největší s plechovým Kristem. Nejednalo se samozřejmě o tři ukřižované svaté, ale o primitivní Kalvárii, kde dva menší kříže symbolizovaly dva lotry, ukřižované spolu s Ježíšem. Takové kříže se časem rozpadly, jen výjimečně byly nahrazeny například kalvárií pískovcovou.
Baroko přichází s ohromující působivostí a kříže se snaží alespoň trochu přiblížit. Proto se na rozhraní 17. a 18. století přichází nový typ kříže na honosném kamenném podstavci. Vlastní kříž bývá buď kamenný, nebo železný, doplněný polychromovaným plechem. Pouze v oblastech chudých na dobře opracovatelný kámen přetrvává železný kříž na nevysokém žulovém podstavci. Objednávání křížů se omezilo pouze na prostý lid a ten nedisponoval tak velikými prostředky, jako církev. Tím přišel konec rozměrným kalváriím a sousoším s Kristem na kříži v čele.
V době pozdního empíru se v českých zemích objevuje litina a to je nový materiál pro výrobu. Slévárny krajinu zásobují kříži, které mohou mít jak formu krucifixu, tak i pouze ornamentální provedení. Železo se stávalo dále levnějším materiálem a tak se i jinde rozšířily kříže ze železa s plechovou postavou Krista a někdy i Pannou Marií, vše bohatě polychromované.
Kříž je objekt, který nedovoluje mnoho tvůrčí invence. Proto se kříže v různých regionech moc neliší. Kamenné kříže se objevují převážně s Kristem (který je rovněž z kamene). Mnohem víc prostoru nabízí sokl. Na něm můžeme většinou nalézt reliéf Panny Marie (pokud nestojí přímo pod křížem), nebo jiných světců. Z nich patří mezi nejoblíbenější sv. Florián chránící proti požáru, sv. Barbora, sv. Jan Evangelista, sv. Josef a sv. Anna, a také ochránci pocestných sv. Kryštof, sv. Jan Nepomucký a sv. Vojtěch. A na soklu někdy nalezneme i kovovou lucerničku, ve které se zapalovala svíčka jako „obětina“.
Tahle rychlá keš vás přivede k jednomu tak trochu zapomenutému litinovému kříži na kamenném podstavci, v lese jižně od Mirošova.