Obec Chlustina nemá bohatou historii, přesto se její jméno vyskytuje již v roce 1170, jak uvádí ve svých Dějinách František Palacký. Je zajímavá také tím, že v Čechách i na Moravě se její název u jiné obce nevyskytuje. Je tedy tohoto jména jediná .
Chlustina patří mezi nejstarší osídlená místa v našem okolí . Tato obec za své skoro tisícileté existence několikrát svého majitele změnila . Od Viléma Zajíce z Valdeka , přes jeho manželku , po krále Václava IV, patřila pod panství hradu Točníka a tím do majetku královského. Roku 1557 přešla z vlastnictví královského Janu staršímu z Lobkowicz na Zbiroze . Za Rudolfa II. prožívá Chlustina a s ní i obce na panství Zbirožském ,osud odkázaných obcí na milost i nemilost císařských vojáků . Vrchol Bídy nastal po bitvě na Bílé hoře 1620 za třicetileté války.
K této době se váže vzácná památka související s Chlustinou, která se zachovala ve švédském státním muzeu ve Stockholmu. Jedná se výšivku roušky na kalich o rozměru 50 x 70 centimetrů, kterou po smrti svého manžela věnovala Dorota Kopeniczná z Chlustiny kostelu svatého Vavřince v Žebráku, kam byla Chlustina přifařena. Od roku 1609 patřil kostel protestantům. Po bitvě na Bílé hoře připadl katolíkům, kteří si opatřovali nové církevní relikvie pro katolickou liturgii. Jedním z darů byla již zmíněná krajková rouška bohatě zdobená čtyřmi stylizovanými kříži, spirálovou listovou výzdobou v rozích a uprostřed byla vytvořena okrasa z lesklých splitků. Kolem roušky je v úzkém pásu vyšit nápis: „Já Dorota, pozůstala dcera po neboštíkowi Blazegowi z Chlustiny Adam Kopeniczny manžel mug na památku mých rodičů i mně mého manžela obietugi tento šátek do kostela Svatého Vavřince léta Páně 1630.“ / Dr. K. Herain, Nález české výšivky ve Švédsku .
Dar nesloužil příliš dlouho svému účelu. Chrám byl ve třicetileté válce vyloupen Švédy a krajková rouška odvezena do země nájezdníků. Stockholmské státní muzeum ji získalo v roce 1874 z kostela Osterfarnebo, kam ji asi předal jako válečnou kořist švédský voják. Teprve po třech stech letech byl švédským odborníkem nápis přeložen. Historii roušky popsala dr. Agnes Geierová v publikaci „Svensk Nyttokonst“, v článku Krigsbyte fran Bohmen“ / Válečná kořist z Čech /, spolu s fotografií roušky. Ve státním muzeu ve Stockholmu je uložena dodnes.
Jako výraz křesťanské víry obyvatel Chlustiny, bylo rozhodnutí obecní rady roku 1897 realizovat dva kříže. Jeden na cestě z Chlustiny do Praskoles a druhý poblíž rozcestí Ručičky u císařské silnice Zdice - Žebrák. Finanční prostředky na oba kříže byly získány z tanečních zábav konaných v místním hostinci, z milodarů a za přispění obce. Litinový kříž s kamenným podstavcem postavený u cesty do Praskoles byl odhalen 13. června roku 1898 před 7 lety odcizen neznámým vandalem , proto byl postaven kříž betonový .
Druhý dřevěný, byl vztyčen na rozcestí Ručičky 16. září téhož roku. O devět dní později jej vysvětil farář Brož z Praskoles.
Podle tvrzení některých občanů byl dřevěný kříž realizován na paměť zavraždění Alžběty Bavorské, manželky císaře a krále Františka Josefa I, důvěrně zvané Sissi. Ta byla zavražděna 10. září roku 1898 v Ženevě italským anarchistou Ludvíkem Lucchemi, který byl za tento hrůzný čin později odsouzen k doživotnímu žaláři. Pravdou však je, že císařovna neměla žádného vztahu k naší zemi, navštívila ji snad jen jednou a to v říjnu 1874, kdy se zúčastnila honů v lesích kolem Pardubic. Její pozornost náležela výhradně Maďarům. Stýkala se s maďarskými revolucionáři a zvláště vřelý vztah měla k hraběti Andrassymu. Zasadila se u císaře o celou řadu ústupků vůči Maďarům. Dodnes je v této zemi uctívána jako „ národní královna.„ Milovala Itálii a Řecko, kam jezdila velice často i ze zdravotních důvodů. Není tedy pravděpodobné, že kříž byl vztyčen na její počest. K této úvaze snad mohla přispět i skutečnost, že v té době se konaly v okolí Žebráku mohutné manévry císařského vojska, které byly v důsledku vraždy císařovny zastaveny.
Jiná část pamětníků této události tvrdila, že kříž byl umístěn poblíž údajného hrobu napoleonských vojáků, kteří po roce 1813 skutečně byli u dobrých lidí v Chlustině a v okolních obcích za účelem rekonvalescence po prohrané bitvě Napoleona u Lipska. Někteří svému zranění a nemoci podlehli. Bohužel, obecní kronikář té doby se vůbec nezmiňuje, že by kříž souvisel jak s úmrtím císařovny.Jiná část pamětníků této události tvrdila, že kříž byl umístěn poblíž údajného hrobu napoleonských vojáků, kteří po roce 1813 skutečně byli u dobrých lidí v Chlustině a v okolních obcích za účelem rekonvalescence po prohrané bitvě Napoleona u Lipska. Někteří svému zranění a nemoci podlehli. Bohužel, obecní kronikář té doby se vůbec nezmiňuje, že by kříž souvisel jak s úmrtím císařovny, tak i s hrobem napoleonských vojáků.
Dřevěný kříž od té doby několikrát změnil své místo. Stalo se tak v důsledku úprav trasy státní silnice a z důvodů výstavby dálnice. V roce 2000 byl celý zrekonstruován.
Kolem dřevěného kříže dnes burácí motory aut, které se staly symboly dnešní uspěchané doby. Kolem jedoucí by však měli mít na paměti, že lidský život je jen pouhým zlomkem času ve věčnosti, kterou tento kříž symbolizuje. Chlustina měla i 4 legionáře: Josefa Dlouhého (rolník), Václava Humla (zedník), Josefa Choce (rolník) a Josefa Kunce (tesař). Jen prosím mějte na paměti že by jste kešulku měli zamaskovat tak jak jste jí našli :-)