Radiomaják Be 12
Zde umístěný všesměrový radiomaják měl typové jméno „FuSAn 724/725“ nebo také „Bernhard“, přičemž konkrétní popisovaná instalace u Nevidu nesla označení Be 12. V provozu byl v letech 1944 – 1945, tedy v závěru druhé světové války.
Bernhard měl podobu rotující konstrukce, nesoucí celkem tři směrové antény. Průměr kruhového kolejového podvozku činil 22,6 m, samotná anténní konstrukce byla 35 m široká a 28 m vysoká. Hmotnost 2x za minutu rotujícího kolosu dosahovala 120 tun.
Bernhard
2x - radar Berhhard v Polsku
Radiomaják sloužil k určení pozice ve vzdušném prostoru tak, že vyzařuje úzký paprsek rádiových vln a dvou lalocích, které vysílali každý jiný signál. Poté bylo možno jednoduchým poslechem určit to, jestli se letadlo pohybuje vpravo či vlevo oproti parsku.
Radiomaják Bernhard byl pokračováním tohoto systému s notnými vylepšeními. Už se nejednalo o obyčejné morseovkové vysílání, ale akustické bez modulace – nebylo tedy možno poslechem určit pozici, pozici určivala mezera mezi oběma laloky.
Zatímco předchůdci tohoto majáku mířili vždy pro navigaci jednoho určitého letu jedním směrem, Bernhard rotoval nepřetržitě, rychlostí dvou otáček za minutu jak bylo výše zmíněno. Informaci o směru – a nyní přichází vpravdě revoluční vylepšení – přenášel pomocí téměř digitálního protokolu zvaného „Hellschreiber“, vysílaného jako separátní signál ze třetí antény umístěné nad oběma anténami směrového paprsku. I tento, nebojme se říci datový, signál byl směrový, ovšem ne tak ostře. Vysílal nepřetržitě azimuty, které byly za tímto účelem opticky čteny z kruhové skleněné desky. Oba signály (směrový i „datový“) byly vysílány na vzájemně velmi blízké frekvenci, aby je bylo možné zároveň pokrýt jediným přijímačem s dostatečnou šířkou ladění vstupních obvodů. Výkon každého jednoho okruhu byl 500W (5 kW ERP). Rozsah používaných frekvencí obou vysílačů činil 30,0 – 33,3 Mhz. Ne náhodou, toto byly frekvence používané v přistávacích navigacích a starším majáku „Knickebein“. Bylo tedy možné uvažovat o využití přinejmenším vysokofrekvenčních částí již vyvinutých zařízení. Na audio výstup existujících a v letounech nainstalovaných přijímačů se „jen navěsily“ další obvody.
Přijímač typu FuG 120a „Bernardine“ na palubě letadla pracoval v signálem řízeném start-stop režimu. Po zachycení signálu Hellschreiberu začal tisknout na papírový pás azimuty v číselné podobě, přičemž podstatně ostřejší směrový paprsek následně označil na právě tištěném úseku to správné místo, odkud azimut odečíst. Signál jednoho majáku stačil k určení směru, signál dvou z nich k určení polohy. Výpočet polohy, jak je z tohoto patrné, probíhal přímo na palubě letadla bez nějaké další komunikace s vysílači.
Úhlová přesnost radiomajáku činila 1° a postupně byla zlepšena na 0,5°. Dosah činil až 400 km, na takovéto vzdálenosti už ovšem hrála roli řada faktorů jako výška letadla, počasí a atmosférické vlivy. Proti úmyslnému rušení byl však systém odolný velice dobře a díky nepřetržité rotaci také nedával spojencům žádné vodítko pro případné protiakce.
Současnost
Až do srpna roku 2015 bylo možno spatřit ještě základy točnice a dráhu otáčení radaru, to vše bohužel zaniklo, když současný majitel pozemku objekt zdemolovat a na jeho místě postavil ovčín. Další z ukázek toho, že nevědomost dokáže připravit o mnoho zajímavého.
Pozůstatky budovy sloužící jako střed točnice, včetně kabelové průchodky
Rozložení objektu je možné spatřit ještě na starších fotomapách - zde Mapy.cz
2015 Vytržená ocelová výztuha (fotografie z: http://jdlavicka.rajce.idnes.cz/)
Zdroje: Listing je výtahem z článku p. Pavla Wunsche: http://www.brdy.org/content/view/167/101/. Další informace pro zájemce, včetně animací zobrazujících funkci radaru jsou zde: http://www.nonstopsystems.com/radio/hellschreiber-modes-other-hell.htm
http://forum.axishistory.com/viewtopic.php?t=171417
O keši
Dlouhou dobu jsem měl v hlavě keš o tomto majáku jako mysterku, kdy by se mohlo luštit za pomoci vysílaného kódu, jenže objekt vzal čas a tak tato keš zůstane jako memento majáku, který tu kdysi stával.
Keš je umístěna nedaleko původní stavby majáku, sotva pár minut pěší chůze a to z pozemkových důvodů a i toho, aby se lovci nepokoušeli překonat plot stanice produktovodu.
Keš je tradiční se snadným odlovem. Přesto se k ní chovejte tak, aby vydržela co nejvíce. Keš vždy řádně zavíčkujte. Díky!
p.s. a pro prvních deset lovců je připravena obligátní malá pozornost na památku :)