OPALICE
Osada Opalice, která spadá pod Kamenný Újezd, je ves dvorového charakteru se selskými usedlostmi ze 16. století. V architektonických památkách vyniká zejména středověký špýchar v čp.11, původně se sgrafity a pozdně gotická sýpka u čp.10 s průčelním vjezdem, střílnovými okénky a strmou sedlovou, prejzy krytou střechou, která je v současnosti vážně poškozena. Na návsi u čp. 2 a 9 stoji z dubového dvojáku zhotovena zvonička, z které byl v roce 1994 odcizen zvon ulitý roku 1829 A. Pernerem v Č. Budějovicích.
V osadě je nyní chov koní s možností agroturistiky a dřevozpracující výroba – pila a hospůdka, která zabezpečuje kulturní program. Na kraji obce se nachází zbytek památného dubu.
"Opalice jsou první vesnicí, kde se na pravém břehu Vltavy mezi Kamenným Újezdem a Zlatou Korunou dochovaly svobodnické dvorce středověkého původu. Zdejší sídla většinou nesou rysy rožmberské pozdní gotiky a renesance, takže zmíněné dvorce lze datovat do 16. století. Ve velké usedlosti č. p. 10 nás především zaujme pozdně středověká vysoká kamenná sýpka, které však již bohužel chybí střecha a naproti přes cestu objevíme velice zajímavý špýcharový dům č. p. 11 se sgrafity psaníčkového typu z 2. poloviny 16. století a s napojenou kamennou sýpkou z téže doby. Ve vsi však najdeme i domy z 19. století, z nichž nejhezčí je nyní moderně, ale přitom vkusně obnovený dům č. p. 5 se stodolou, sýpkou a dvěma branami a pozoruhodný je i dům č. p. 1 se sýpkou a se zřícenou kamennou stodolou s dvěma mohutnými branami." Z knihy Putování za jihočeskou lidovou architekturou (Petr Luniaczek)
Dub letní (Quercus robur)
Na severovýchodním okraji vsi stojí torzo památného dubu s obrazem znázorňujícím „podivuhodné zachránění zlatokorunských mnichů na přímluvu Panny Marie Kájovské“ (pomocí tajné chodby) a citátem Františka Palackého (z roku 1864) „...kdykoli jsme vítězili, dálo se to pokaždé více převahou ducha nežli mocí fysickou a kdykoli jsme podléhali, že tím vinen býval vždy nedostatek duchovní činnosti, mravní statečnosti a odvahy“. Ten však bohužel prý lidé různě sundávali a zase znovu umisťovali – jak se zrovna hodilo…
Tento mohutný strom, který u nás dorůstá 30–35 m (někdy až 50 m) je dlouhověký, dožívá se 400–500 let (někdy údajně až 1000). Kmen je silný (1–4 m v průměru), už v několika metrech se větví a nevytváří průběžný kmen. Kořeny jsou ve velké hloubce, je v půdě velmi stabilní. Má tvrdé a těžké, voděodolné dřevo.
Zde je zajímavý odkaz na Opalickou kroniku (pamětní knihu) http://hszaluzi.xf.cz/hosp/zajimavosti/0-64.pdf
Rozměry a uložení kešky (2020)
Je to nyní nevyfouklá PETka. Probíhají na místě terénní úpravy a vzhled to určitě zlepší. Tedy myslete, řiďte se hintem a buďte opatrní při vyzvedávání a nenápadní, ať nic neponičíme. Díky.