Blízko nejvyššího bodu kopce Třešňovka jsem na oslavu toho, že se park po mnoha letech letech podařilo částečně revitalizovat, umístil tuto geokešku s nadějí, že tentokát se park podaří zachovat alespoň v takové podobě, v jaké tu býval před pár desetiletími a v naději, že bude opět místem pro volný čas a jako pěkná vyhlídka sloužit všem okolo.
Nejlépe, až budete stát na vrcholku Třešňovky ve výšce nějakých 264m n.m. a budete mít široký rozhled po okolí (pokud tedy zrovna nekvetou třešně), začtěte se do následujících řádků a představujte si...
Historický sad někdy nazývaný také Višňovka v těchto místech vznikl údajně v minulém století mezi válkami a dlouhá léta sloužil jako produkční sad. V kterém roce jej však přesně sázeli budou vědět pouze pamětníci. Nejstarší stromy, které se v sadu nacházejí u "hlavní" přístupové cesty (dnes asfaltové) směrem od silnice Spojovací, mohou být dle tloušťky kmene starší než 60 let. Z letokruhů čerstvě pokácených třešní, které jsou tenčí a je jich v sadu zastoupeno nejvíc, jde vyčíst, že jsou staré 30-40 let a pocházejí tak ze 70-80. let minulého století, kdy se tu také aktivně jezdil cyklokros. Nová čerstvá výsadba stromků historické odrůdy třešně libějovické pak doplňuje mezery po stromech, které napadl červotoč nebo uschly a již nešly zachránit.
Historie sadu
Na mapách z roku 1927 vede pod vrchem Višňovky vozová cesta, lemovaná možná padesáti ovocnými stromy. Od ní směrem k Českobrodské jsou lány polí a na druhou stranu nahoře na kopci roste asi polovina stromů než kolem cesty a rozkládá se zde vojenské cvičiště, z této doby také nejspíš pochází betonový bunkr na hřebeni. V té době teprve sotva stojí starší část Jarova s rodinnými domky, nejsou zatím ani památky po novějším sídlišti Jarov, kde se rozkládají taktéž lány polí. Ještě neexistuje ani nedávno zrušená vlečka k Nákladovému nádraží Žižkov a ani samotné NNŽ. Okraj zástavby Jarova a Hrdlořez je posunutý o cca 1 km blíž k centru, než je tomu dnes. Kam se rozšíří během dalších 90 let?
Po druhé světové válce, je v místech kopce a svahu Višňovky již plně osázený ovocný sad, který sahá přes dnešní Kaufland až k silnici Českobrodská. V té době se zde nacházelo dle leteckého snímku z roku 1953 přes 1500 ovocných stromů jen v samotném sadu. V okolních rovnějších částech se mezi stromy nacházely chatky. Až do začátku moderní výstavby sídliště Zelené město a nákupního centra, byla v těchto místech chatová oblast a zahrádkářská kolonie. Po roce 2000 byla však z větší části zrušena a až do počátku výstavby před rokem 2007 sloužila jako úkryt bezdomovců. V malé části zůstalo zachováno několik chatek a zahrádek na východním okraji Višňovky dodnes. Na SV hranici Zeleného města zůstaly na některých loukách pozůstatky základů původních podezdívek a také vysoké konifery. Však zpátky do období po druhé světové válce... Naproti Višňovce přes ulici Spojovací již stojí tradiční rohový výčep Na Stráži*, panelové sídliště za ním ještě neexistuje a místo něj jsou zde potravinářské a průmyslové výrobny, stojí tu komín a v místech dnešní autobusové zastávky Balkán zeje hluboký výkop. Koněvovu lemuje pár domů se zahradami. Svah k Rokytce za dnešním učilištěm a univerzitou slouží ještě jako pískovna, jak najdete na mapě z roku 1952 (vůbec všechny sousední vršky byly odtěžené na okolní výstavbu), a z křemencového hřbetu je od této pískovny krásný výhled na zalesněný vrch Smetanka.
V osmdesátých letech se do Višňovky chodilo ze sousedního "nového" Jarova na procházky, venčit psy, děti tu řádily na tříkolkách, na prvního máje se tu líbaly páry pod korunami rozkvetlých stromů a od června do srpna se sem chodilo na třešně, studenti z nedalekých kolejí se sem chodili učit a opalovat, na jaře a na podzim se v blátě na svazích jezdil cyklokros, kterému tu fandily davy diváků. Start a cíl býval obvykle na severu pod kopcem u dnešního sběrného dvora v ulici Pod Šancemi.
Od konce 80. let až do roku 2015 sad postupně zarůstá od severozápadu náletovými dřevinami, roštím a plevelem, neudržované stromy hnijí, usychají a padají, úplně se ztrácí původní sadové cesty, nahrazují je účelově vyšlapané pěšinky a některá místa jsou časem tak hustě zaplevelena, že jimi nelze vůbec projít. Nastálé neutěšené situace využívá po roce 2005 místní bezdomovecká komunita, jejíž sociálně vyloučení členové sem nahoru migrují z opuštěné zahrádkářské kolonie, kde se schyluje k moderní výstavbě. Nejprve obsadí betonový bunkr a v jeho okolí vznikají další dočasné přístřešky, stany a dřevěné boudy stlučené ze všeho možného a dokonce některé i vytápěné kamny na tuhá paliva. Párkrát zde zasahují hasiči a policie.
V roce 2014 byl Prahou 9 odsouhlasen plán revitalizace celého sadu a vybrán projekt, který se od roku 2015 začíná nesměle realizovat. Zatím došlo k podrobnému zmapování terénu, odklizení největší ekologické zátěže - přístřešků a vzniklé přilehlé skládky a vykácení některých odumřelých stromů, výsadbě nových třešní, ale především došlo k odplevelení celého sadu od náletů a roští, takže vznikla nová místa s výhledy na okolí. Z původního stavu zůstala jen neprostupná houština mezi Višňovkou a Kauflandem, která je v soukromých rukou developerů. Až půjdete kolem, mrkněte se, jak ještě nedávno vypadala celá Višňovka...
Cyklokrosová historie
Cyklokrosová historie Višňovky se začala psát v roce 1972, kdy se zde v neděli 27. února jel 23. ročník mistrovství světa v cyklokrosu v kategorii muži a amatéři. U nás se v té době jednalo o rozvíjející se sport a stříbrná medaile v amatérské kategorii pro Miloše Fišeru (strýce pro mladší generace známějšího Radomíra Šimůnka) byla první českou seniorskou medailí v tomto sportu vůbec. Od sedmdesátých do začátku devadesátých let se ve Višňovce pravidelně jezdily prestižní pražské mezinárodní cyklokrosy, které byly velkou událostí přenášené Českou televizí. Poté již svah postupně zarůstá náletovými dřevinami a plní se odpadky, až po prvních krocích současné revitalizace se zde v loňském roce 2015 jela první série šesti lokálních cca dvacetičlenných závodů profesionálů i amatérů o pohár nedalekého cyklocentra.
Více obrázků v galerii keše.
___
*bývalý výčep Na Stráži (byla to skutečně první městská budova směrem od hrdlořezských polí), se dnes pokouší již pod jiným názvem vcelku neúspěšně o "světáckou" restauraci; máte-li chuť, zajděte po odlovu raději do staré zástavby do tradičního výčepu a hospody U Pegase v Horní Hrdlořezské, je to hned u pošty