Ve středověku se tomuto mlýnu říkalo Jančurovský, někdy také Dobiášovský. Václav Mostecký v Dějinách bývalého královského města Vodňan uvádí, že to byl poslední mlýn na vodňanské vodě. V roce 1513 patřil Jančurovský mlýn K. Kutinové a po ní Jakubovi Kutinovi. Jednalo se o starý mlynářský rod. Václav Mostecký si také stěžuje, že časté střídání názvů zapříčiňuje zmatek v určování polohy mlýna. To u tohoto mlýna platí dvojnásob, jelikož sousednímu Louckému mlýnu se v určité době říkalo také Jančurovský. V dobře třicetileté války, kdy město bylo dobyto, vzaly za své i mlýny Jančurovský a Loucký. Tyto mlýny zůstaly pusté.
V roce 1657 si koupili Jančurovský mlýn mlynář Kašpar a mlýn uvedl do provozu. Kolem roku 1760 už na mlýně hospodaří muž, podle kterého nese mlýn svůj název dodnes, i když tento rod zde dlouho nehospodařil. Byl jím Václav Kulhánek. Mlýn měl tenkrát tři mlýnská složení, pilu a čtyři stoupy (drtiče obilí). Patřilo k mlýnu také několik polí a luk, pár koní, 4 krávy, kočár, vůz a pluh. Hodnota mlýna byla 11400 florinů.
Na mlýně býval památný nápis. Z něho se bylo možné dozvědět, jaké byly ceny produktů, které mlýn zpracovával v roce 1771. Bohužel nápis už byl silně poškozený a nikdo z následných majitelů je nerestauroval. Byl vyrytý do žulové desky, která byla umístěna na zdi obytné části mezi okny.
Nyní je celý mlýn pomalu rekonstruován…
Nezapomeň si psat bonus číslo