Ať se vydáte na západní a centrální Šumavě kamkoliv, jistě se s ní setkáte. Častokrát ji nadjedete po mostku na hlavní šumavské magistrále, jindy objevíte její meandry v pláních zaniklých vsí. Jednou je úzkým potůčkem na Starém Brunstu a Zhůří, jindy širokým kamenitým korytem na Frauenthalu či Stodůlkách. V závěru své cesty je vodním rájem vydry i ledňáčka v klidovém území v kaňonu pod Paštěmi, aby se jako důstojná horská bystřina opět vynořila na odiv člověka u Čeňkovy Pily, splynula s Vydrou a dala tak život zlatonosné Otavě. Místo, kde Křemelná „končí“, je denně navštěvováno zástupy turistů, místo, kde se Křemelná rodí, voní kapradím a rašeliníkem, tiše bublá a zve do končin, kde staří skláři pálili popel, kde troubí jeleni, kde je turista šumavským endemitem.
Křemelná pramení v rozsáhlém rašeliništi na jihozápadním svahu hory Jedlové, v lokalitě Hrabůvka, přecházející ve svahy Můstku a Habru. Část lokality spadá do Přírodní rezervace Prameniště v rámci CHKO Šumava. Hlavní pramen Křemelné se nachází u lesní neznačené asfaltové stezky pod nedalekým vrcholem hory Jedlové (1176 m n. m.). Až k prameni se dostaneme pohodlně i na kole, leč stále stoupáme do kopce. U cesty nás na pramen upozorní dřevěná stříška s názvem Studánka Pod Hrabůvkou. Od stříšky je pramen jen pár metrů. Dbejme prosím posvátnosti studánek jako staří Keltové a nesešlapávejme okolí pramene! Roste zde krásný mech rašeliník a půda je kolem podmáčená. Jděme tedy jen po pěšince k dřevěnému domečku s korýtkem a lavičkou, a hlouběji do rašeliniště se již nepouštějme. Za hezké pojetí studánky na ztraceném místě můžeme poděkovat Lesům ČR, které se aktuálně starají o revitalizaci lesa na Jedlové. Můžeme tak vidět prosvětlovací průseky s výhledy na Pancíř, Habr či Můstek.
Vrcholová část Jedlové nad pramenem je odlesněna, avšak okolí tvoří horská smrčina s příměsí buku a jedle. Další prameny Křemelná přibírá hlouběji v rašeliništi na Zadních Šmauzích, kde ještě dnes můžeme nalézt stopy po zaniklých sklárnách rodu Ascherlů, a na levé straně Křemelné směrem po proudu stopy po hutích sklářů Schürerů, kteří pálili (a hrabali) popel právě na Hrabůvce na hoře Jedlové.
Křemelná již malý kousek pod pramenem poháněla stoupy na křemen, pily, mlýny, hamry a dále i první vodní elektrárny. Stala se osou hlavního osídlení do tehdy liduprázdné šumavské končiny, kterou dnes připomíná řada zaniklých vesnic.
Dnes je Křemelná jedinou českou řekou, na jejímž břehu nestojí žádný dům.
Název řeky: Křemelná dostala jméno po nejdůležitější surovině potřebné pro výrobu skla, tedy křemenu, který se na Šumavě vyskytuje v křemenných žílách spolu se zlatem. Skláři jej povrchově sbírali v lesích, hloubili jámy a pouštěli se za ním i do nitra hor v podobě štol (např. Bastlova štola na hoře Javorné, štoly na hoře Křemelné aj.) Jelikož balvany z křemene potok obnažoval, mohli jej skláři sbírat přímo z toku Křemelné. Dnes nalezneme v lesích stopy po povrchové těžbě v podobě jamek a hromádkových kamenných snosech, které vznikaly nejen na okraji políček, ale i jako odpad při sběru křemene. V době sklářů se však Křemelná všelijak pomístně nazývala potokem. Například hned pod pramenem byla zvána Bruntský potok, dále pak Zhůrecký či Zhůřský, Černý potok apod. Mezi Starým Brunstem a Zhůřím Křemelná tvoří krásné meandry, esíčkovité zátočiny, které se postupně zanášejí, až zcela zaniknou, a nové zase živelně vznikají.
Ač život po roce 1945 na Křemelné ustal, řeka žije dál, mění se sama a s ní i okolní příroda, a přesto zůstává panenská, jako by ji první sklář ještě neobjevil.
Cesta vody Křemelné od pramene až do moře: Studánka Pod Hrabůvkou (Jedlová) – zaniklé Zadní Šmauzy – zaniklý Starý Brunst – zaniklé Zhůří u Javorné – zaniklý Malý Bor – zaniklý Frauenthal – zaniklé Stodůlky – zaniklé Paště – Čeňkova Pila (soutok s Vydrou) – Otava – Zvíkovské podhradí (soutok s Vltavou) – Vltava – (u Mělníka soutok s Labem) – Labe (v Hřensku opouští ČR) – Labe (Elbe) – Hamburk - Severní moře
Fauna na Křemelné: vydra říční, bobr evropský, rejsec vodní, ledňáček říční, skorec vodní, konipas horský,
čolek horský, pstruh potoční…
Flóra na Křemelné: mnoho druhů rašeliníků a jiných mechorostů, kapraďorosty (např. žebrovice různolistá), masožravé rosnatky, blatouch bahenní, lesní orchideje (např. pětiprstka žežulník), hořec šumavský panonský,
oměj šalamounek…
Stará šumavská řemesla s potřebou vodního pohonu Křemelné: sklářství (stoupy na křemen, brusírny),
pilařství, hamernictví (buchary), mlynářství, plavení dřeva…
Kudy k prameni Křemelné…
DOPORUČENÍ : Vždy používejte mapu, kompas a GPS souřadnice, terén Jedlové bez značení!
POZNÁMKA : I když má tato keš atribut "v zimě nedostupné", vždy záleží na aktuálním počasí na Šumavě !
POZNÁMKA2: Keška není přímo u pramene, neprohledávejte prosím podmáčené okolí !
1. výchozí místo Starý Brunst: U Obrázku – modrá cyklotrasa 2034 – odbočit vlevo k Hrabůvce
na neznačenou zpevněnou cestu, která obchází vrchol Jedlové a zase se na modrou napojí nedaleko
Suchých Studánek. Pramen je označen stříškou hned u cesty.
2. výchozí místo Javorná rest. U Silnice: žlutá - U Obrázku a dále viz. popis výše
3. výchozí místo Suché Studánky (dolní část zaniklé enklávy): modrá – Suché Studánky (horní) –
modrá cyklotrasa 2034 – odbočit nahoru na neznačenou cestu kolem vrcholu Jedlové – pramen Křemelné
(Studánka Pod Hrabůvkou) je označen stříškou hned vedle cesty.
Příroda kolem nás je jedinečná! Ať už zrovna lovíte kešky nebo jen
procházíte, buďte k ní prosím vždy ohleduplní. Jedině tak můžeme přírodu
pozorovat právě v takových podobách, jaké nám odhaluje Šumava.