Pohádka
Už je tomu několik let co jsem jako začínající kačer vyrazil na event KS2KS. Zde jsem potkal několik nových kačerů (i ty, o kterých je tato keš) a větší část pochodu dokončil se dvěma, o kterých tato keš není, ale jistě si ji rádi přijedou odlovit. Ovšem tito dva mi tenkrát řekli o další podobné akci, GeoKoPr a tak započali moje geocacherské nasměrování. Bylo tomu na GeoKoPru, kde jsem se doslechl o další velice zajímavé akci na Rabštejně. A tak jsem jednoho krásného dne společně s Olinkou, vyrazili právě na tohle noční přespávací dobrodružství. Vše bylo super a v pohodě, až na počasí které moc zimní nebylo. Protože jsem tu nikoho neznali, tak jsme jen seděli a poslouchali někdy až neuvěřitelné příhody ostatních. Přes stůl sice seděli dva, které jsem už na nějaké akci potkal, ale neseznámili jsme se.
Zábava byla perfektní, než mi blesklo hlavou, kde mám peněženku. Sakra, já ji nechal doma i s doklady. Bez dokladů od auta, řidičáku, občanky, ale hlavně peněz, daleko od domova. Tak to je super, co teď. Prohledání kapes a auta přineslo menší obnos, ale na večeři to nebude. A právě tito dva kačeři vypozorovali, že máme nějaký problém. Ochotně nám nabídli finanční pomoc s tím, že až se někde potkáme, tak jim to vrátíme. Tak z toho bylo půjčených sto korun, které jsem na jarním Kraličáku vrátil a které započali naše kamarádství.
Do jaké míry je tento příběh pravda, či fikce už dnes nechám jen na vaší fantazii, stejně tak o koho by se mohlo jednat. Pravdou je že se s nimi člověk nenudí a cítí se v bezpečí ať už je akce jakákoliv. Taky umí velmi mile překvapit, třeba na mechovém jezírku.
A protože jsme měli jednu z nejhezčích bankovek světa právě v nominální hodnotě sto korun, je tato keš věnovaná i jí.
Legendární československá stokoruna z roku 1961 je podle britského odborníka na měnu čtvrtou nejlepší na světě.
Příběh československé stokoruny: navrhl ji voják a družstevnici dal pod paži polštář
Expert na moderní měnu v Britském muzeu Thomas Hockenhull sestavil žebříček nejlepších bankovek světa a legendární české „Hradčany”, tedy stokorunu z roku 1961, zařadil na čtvrté místo. Platilo se jí až do roku 1993, tedy více než 30 let, a byla tak nejdéle platnou bankovkou v novodobé české historii. Jaký byl její příběh?
Historie této bankovky se začala psát již v roce 1953 po měnové reformě, kdy se do oběhu dostaly státovky vyrobené podle ruského vzoru, které svým provedením a ochranou proti falzifikaci ani zdaleka neodpovídaly dobovým standardům. Není proto divu, že se krátce po jejich uvedení do oběhu začaly objevovat více či méně zdařilé padělky. Díky jejich narůstajícímu počtu se Ústřední výbor KSČ na své schůzi konané 11. července 1955 usnesl, že ministerstvo financí připraví tisk nové emise.
K návrhům umělců se tehdy vyjadřovali nejen odborníci, ale často i straničtí funkcionáři, kteří svými nesmyslnými připomínkami celou soutěž jen zdržovali. Ta se nakonec protáhla na celých 15 let a nikdy nedošla konečné fáze realizace. Na místo toho ministerstvo financí na přelomu února a března roku 1959 rozhodlo vypsat zcela novou soutěž, z níž měly vzejít návrhy bankovek symbolizujících „sílu a pokrok pracujícího lidu, vědy a průmyslu“.
Zadání námětu nové stokoruny proto znělo: „na lícní straně figurální obrazec svazku rolníků a dělníků v osvobozeném státě budující socialismus, vyjádřený zřejmě postavou horníka nebo hutníka a družstevníka či družstevnice. Námětem rubové strany má být pohled na Prahu nebo některé průmyslové město.“Zvažovala se například Ostrava coby symbol těžkého průmyslu.
Soutěž na tvorbu nové stokoruny byla vyhlášena v roce 1959 jako veřejná a anonymní. Mohl se do ní tedy přihlásit doslova každý. František Heřman, vítězný autor stokoruny, měl prý o tom, koho namaluje, hned jasno. Zobrazil svoji manželku,v té době jí bylo 33 let a manžel podle ní nakreslil družstevnici se staženými vlasy pod šátkem a se snopem obilí v podpaží. „Musela jsem se na to vymódit, vzít si šátek a pracovní kalhoty. A teď vám ale něco prozradím – já jsem místo snopu měla pod rukou nejdříve polštář. Snop jsme teprve sháněli, a když se to povedlo, tak to musel manžel trošičku předělávat,“ přiblížila umělecký proces Heřmanova manželka. Mužem na bankovce je kolega a kamarád pana Heřmana Mojmír Tampier, který byl důstojníkem Čs. armády. Heřmanových stokorun se mezi roky 1961 a 1989 vytisklo přes 750 milionů kusů. A platilo se jimi přes třicet let. Až do roku 1993.
Nejlepší bankovkou z hlediska výtvarného provedení je podle Hockenhulla ekvádorská bankovka z roku1944 před anglickou bankovkou v hodnotě pěti liber z roku 1887 a německou bankovkou v hodnotě pět milionů marek z roku 1923.
V soutěži se tehdy sešlo celkem 38 návrhů. Porotu však žádný neuchvátil, neudělila proto první ani druhou cenu a nedoporučila žádný z návrhů. Rozdala jen dvě odměny za třetí místo. Návrh č. 8 od podplukovníka Františka Heřmana porotu také nijak nezaujal, přisoudila mu jen odměnu ve výši 1 000 Kč.
O osudu nové stokoruny nakonec rozhodl pracující lid. Veřejnost totiž měla možnost se k soutěžním návrhům vyjádřit na výstavě pořádané ve dnech 3. – 16. ledna 1960 ve dvoraně státní banky. Oceněné návrhy byly rovněž odeslány k posouzení dělníkům do několika továren. Ukázalo se, že dělnému lidu se nejvíce líbil návrh od Františka Heřmana. Na základě toho byla bankovka nesoucí pracovní označení „Táborita“ doporučena k tisku. Po několika jejích úpravách, z nichž nejdůležitější byla změna barvy z hnědé na zelenou, šla 1. února 1961 do tisku a 1. ledna 1962 byla puštěna do oběhu.
Státní tiskárna cenin však nestíhala nové bankovky tisknout. Padlo proto rozhodnutí nechat stokorunu vyrobit v sovětské tiskárně Goznak v Moskvě. Tam se tiskla v letech 1964 až 1965. Až od roku 1966 se začalo s jejím tiskem na nových tiskařských strojích a pokračovalo se až do roku 1987, kdy se vláda rozhodla uvést do oběhu novou sadu bankovek od slovenského malíře a grafika Albína Brunovského. Na líci nové stokoruny ovšem figurovala tvář prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, což mnoho lidí v té době neslo s nelibostí. Někteří ji proto odmítali v obchodech přijímat a od října 1989 narůstaly případy, kdy lidé Gottwaldovu podobiznu na bankovce přeškrtávali, přelepovali nebo doplňovali texty zesměšňujícími komunistický režim. Hned po pádu komunismu byla proto stokoruna s Gottwaldem stažena z oběhu a naopak se prodloužila platnost staré stokoruny, a to až do rozdělení Československa v únoru 1993. Její platnost definitivně vypršela k 31. srpnu 1993, čímž se uzavřela historie této naší nejdéle platné a zároveň nejkrásnější české bankovky.
Ke keši:
Tato keš je terén 5, proto zvaž své možnosti a odlov samotný neprováděj sám. Keš je právě o přátelství, tak nějaké kamarády přiber a užij si to.
Bude se ti hodit sedák, lano min. 40m a nějaké další lezecké vybavení.
Pro první tři nálezce je připravena pamětní stokoruna v původní velikosti. Pro ostatní její zmenšenina. Tuto bankovku si vem na památku, jednou se ti bude hodit. Jedna je přilepená na víčku budky pro případ že dojdou, stačí si ji vyfotit.