Na úseku dlouhém zhruba dva kilometry od Pomejova mlýna se nacházejí tři mlýny. Nejblíže k Vodňanům stojí mlýn Martinců, dříve zvaný Řepišovský, občas i Kohoutovský, i když stejný název užíval i mlýn Denkův. Zřejmě od stejnojmenného rybníka. Řepišovský mlýn držel v roce 1447 Kubík z Lidmovic. V roce 1561 pro nízký stav vody v zimě i na jaře nemohl mlýn mlít a uhodila bída. Chudí naříkali, že nikde nemohou koupit chleba. V polovině ledna požádali budějovické pekaře, aby do Vodňan dovezli aspoň dvě fůry chlebů. Řepišovský mlýn stejně tak jako Kamenný býl jasným dokladem o tom jak se dalo špatně hospodařit na velkém hospodářství až ke krachu.
Po třicetileté válce se začala úředně popisovat všechna panství, aby vznikl přehled, jaký je stav majetku obyvatel. Dle soupisu byl nejmajetnějším řezník Pavel Kutina, který měl pole, Skalovský mlýn s pilou, 7 rybníků a tři chalupy, sedm koní, 16 volů, 15 krav, 74 ovcí a 23 sviní.
Kolem roku 1874 je mlýn popisován tak, že má tři mlýnská obyčejná složení a tři mlýnská kola na spodní vodu. Mele se tu ponejvíce žito jelikož síla vody byla slabá. Na mlýně chovali obvykle dva koně, více než deset kusu dobytka a kolem 40 slepic.
Největší modernizace mlýna byla za vlády Adolfa Martince vybudoval, z něj nejmodernější mlýn v okolí, ale tím se také hodně zadlužil. Po válce měl být Adolf souzen za spolupráci s němcema. Po smrti Adolfa neměl mlýn žádného následovníka, a proto komunisté mlýn se brali. Mlýn poté vlastnil vodňanský výkup a část využívala sodovkárna. Poté už zůstal mlýn zcela prázdný.
Nezapomeňte si opsat bonus číslo