Geodib: Keš fyzicky odstraněna, tedy ARCHIV, NIC UŽ TAM NELEŽÍ. Poděkování Jirkovi za laskavý úklid! Poděkování též za mnoho krásných logů a pokud ji snad někdo ještě plánoval a nestihl , běžte na historickou "RV-Smrk" z tvorby průkopníka rychlebských vrcholovek deela nebo na Denali, dílek krásného GC projektu Koruna Jeseníku od kamaráda BajkerPatejl.
Dovolím si ještě pár nostalgických výlevů, když už to vlastně byla má 1.založená keš. Něco málo je v listingu, každopádně jsem nikdy nezamýšlela založit tradičku a už vůbec ne u příležitosti eventu:) V mé hlavě již byla v plánu prvotina na Čertových kazatelnách u Javorníku, kde kdysi dávno vznikla vůbec 1.rychlebská keš ever, ale to je jiný příběh.
Také mám na toto místo osobní vzpomínku, avšak nikterak toliko silnou jako Jirka na svého dědu, bo přiznejme si, všichni kdož jsme měli štěstí na "kouzelné" dědečky, obohatili náš dětský život neuvěřitelným způsobem, u mně to rozhodně platí.
Vzpomínku na Smrk mám na svůj 1.vandr natěžko s přespáním venku, moje 1.cílená výprava dle projektu Tisicovky.cz, to už bouda Mrazík stála, ale bylo plno a tak jsem pokračovala letní nocí až dolů k Císařské, kde naopak dnes potkáte luxus s krbem a tehdá jen klasické áčko, kde myši lezly do bot a já musela o patro výše na pidi-stůl a za tmy pak v husté mlze jsem troška vyděsila maminku s malou holčičkou:) Vybrat si na štrádování po tisícovkách jen podle papírové mapy právě Rychlebské hory není možná nejlepší nápad, mnoho z nich rovinatých, spousta neoznačených, ale zato jsem zažila opravdu ryzí půvab a do těchhle hor se opravdu z hloubi duše zamilovala.
Po pár letech jsem propadla hře a na můj první event, právě zde U Mrazíka, v listopadovém deštivém dni dorazilo neuvěřitelné množství lidí, včetně malé Klárky Bajkerovic - už nikdy mi pak na akci "nedošlo" 3měsíční dítě:) Následovalo ještě pár zimních akcí s přespáním a jakkoliv praštěný čas jsem zvolila, několik milých tváří vždy dorazilo a bylo tu báječně, moc ráda na tu pospolitost vzpomínám. Také jsem jednou ročně mohla provést udržbu keše, byť při průchodu v lednu 2019 byl Mrazík natolik zavátý sněhem a stopy ke keši žádné, že jsme sotva proklouzli s kamarády dovnitř malým vyhloubeným otvorem. Zjara pak na keši přistál log, že Mrazík je zbourán, leží jen zbytky trámů, ale krabičku naštěstí ochotní spoluhráči našli, přemístili a ukryli do torza pařezu vedle bývalé boudy, následovaly kontroly a údržby ochotnými spoluhráči, pařez se rozkládal. Dlouho jsem neměla možnost se do lokality vypravit osobně, až loni v létě při přechodu, kdy jsem ji chtěla odklidit, ale doufajíc, že tu ještě další zimu uspořádám nocovačku, nechala jsem ji ležet...
I tak keš možná až nesmyslně o dlouhé 4 roky přežila samotnou boudu, na jejíž počest vůbec vznikla. A i když už tu dnes nestojí ani ten klasický Áčkový přístřešek, který byl odstraněn patrně současně s Mrazíkem, přesto lokalita neztrácí svůj půvab. Často jsem se pousmála poznámkám v lozích o zavodněnosti lokality s tím, že už konečně musím nahradit EC keší s námětem rašeliniště, o tomto mém plánu vědělo možná jen pár geokamarádů-studní:) Inu, na to už také nedojde, ale loni v létě jsem měla tu čest projít se po stezce od cedule "Smrk-vrchol" (mimochodem, ten echt vrchol je v hloubi rezervace) sem na trojmezí právě v čase, kdy letmý vánek nakláněl bohatý porost Krakonošova vousu na ploše rašeliniště a nohy se krapet bořily, ač spalující letní žár, zde voda pod nohama.... Inu, dejme ten prostor přírodě, netřeba všude plácat umělohmotné krabice. Příjemným překvapením pak bylo, že v čase patrně nejvyšší návštěvnosti v roce (soudě dle místních keší, červencové svátky) bylo na trojmezí s jedinou rozpadající se přírodní lavičkou krásně čisto, hyzdila to jen tahle krabice.
Tož díky, Jirko, za velikou pomoc s jejím odstraněním, když já nemohu a klidně se chop štafety na nějaký zimní bivak, když bude čas a chuť - vždyť tohle místo máme oba hluboko zaryté a cítím, že se to pak lavinově přenáší na jiné:)