Příčný vrch
Příčný vrch je se svýmy 975 m nejvyšší horou v Zlatohorské vrchovině. Svahy Příčného vrchu jsou využity jako pastviny pro skot a v zimě jako sjezdovky.O někdejší i docela nedávné hornické minulosti Příčného vrchu svědčí stará důlní díla, výrazný areál rudných dolů na východním svahu (pod silnicí do Bruntálu) a také některá pojmenování – např. Hornické skály na jihovýchodní rozsoše. Vyhlídkové Táborské skály uzavírají opačný, severozápadní okraj horského hřbetu.
Na severním výběžku, zvaném Zámecký vrch jsou pozůstatky středověkého hradu Edelštejn, nejvyhledávanějším místem je působivý, obnovený poutní kostel Panny Marie Pomocné na severovýchodním temeni. Za zmínku stojí i dnes již bezpečně uzavřené staré propadlé důlní dílo Žebračka.
Přes vrcholovou kótu Příčného vrchu vede červená turistická značka, další značené cesty se proplétají zejména severním a severovýchodním svahem ve směru od Zlatých Hor, kde také začíná i končí místní vyznačený okruh (17 km dlouhý), směřující zejména ke starým důlním dílům (s těžbou zlata, měděných i jiných rud).
V létech 2009-12 se zde pořádal cyklistický závod horských kol 3x Příčná. Závodníci na třech různých okruzích 3 x vyjeli na vrchol Příčné a na 52km zdolali 1500m převýšení.
Zlatohorská vrchovina
Zlatohorská vrchovina (dříve Severní podhoří Hrubého Jeseníku, Jindřichovské podhoří nebo Opavská vrchovina; polsky Góry Opawskie; německy Zuckmanteler Bergland nebo Oppagebirge) je pohoří v Česku a vPolsku, které patří do Jesenické oblasti Krkonošsko-jesenické subprovincie. Dále se dělí na Bělskou pahorkatinu, Rejvízskou hornatinu, Hynčickou hornatinu a Jindřichovskou pahorkatinu.
Zlatohorská vrchovina na západě hraničí s Rychlebskými horami, na severozápadě se Žulovskou pahorkatinou, na severu s Vidnavskou nížinou, na východě s Opavskou pahorkatinou a konečně na jihu s Nízkým Jeseníkem a na jihozápadě s Hrubým Jeseníkem.
Administrativně patří česká část Zlatohorské vrchoviny částečně do Moravskoslezského kraje a částečně do Olomouckého kraje. Významnými lidskými sídly jdou zde Zlaté Hory, Rejvíz a Mikulovice. Polská část je součástíOpolského vojvodství, nejvýznamnějšími sídly jsou zde Prudník a Hlucholazy. Z historického pohledu je Zlatohorská vrchovina součástí Slezska.
Pramení zde Opavice, Osoblaha a Prudník. Po západním kraji teče Bělá, která tvoří hranici mezi Zlatohorskou vrchovinou a Rychlebskými horami.
Nejvyšším vrcholem české části i celé Zlatohorské vrchoviny je Příčný vrch (975 m n.m.), současně nejvyšší vrchol Rejvízské hornatiny), nejvyšším vrcholem polské části je Biskupská kupa (889 m n.m., současně nejvyšší vrchol Hynčické hornatiny) ležící na státní hranici.
Do české části Zlatohorské vrchoviny zasahuje CHKO Jeseníky a Geopark Jeseníky, v polské části Zlatohorské vrchoviny se nachází CHKO Góry Opawskie a PřP Rejon Mokre - Lewice.
V Polsku má Zlatohorská vrchovina přezdívku Opolskie Bieszczady, neboť se dnes jedná o relativně odlehlé, zalesněné a málo zalidněné oblasti. V Německu (do roku 1945) měla přezdívku Oberschlesische Gebirgsecke, protože byla do roku 1939 (do připojení části Polska k Říšské župě Horní Slezsko) jedinými horami náležejícími k provincii Horní Slezsko.