OTEVÍRACÍ DOBA
PO 9-12; 13-17h
ÚT 9-12; 13-16h
ST 9-12; 13-17h
ČT 9- 12; 13-16h
PÁ 9- 12; 13-16h
SO-NE 13-17h
V měsíci ČERVENEC, SRPEN
SO-NE 9-12; 13-17h
BUDOVA STARÉ RADNICE
Rožní dům s vížkou, býval do r. 1850 radnicí a později v ní sídlil okresní soud. Budova bývala dříve výstavnější, když ji krášlily štíty a římsy jako u protějších kasáren (dnešní radnice) před opravou. Jednopatrová budova se skládala z kanceláří: městské a pro kontribučního, dále z veliké síně v přízemí, kde se oznamovaly občanům důležité záležitosti obecní, a podobnou v 1. poschodí, kde kožišníci stávali o trzích (později upraveno z místnosti obydlí syndikovo). Nad dveřmi do radní síně býval nápis: „Neproneseš soudu, pokud obě strany nepromluvily". V radní světnici nad vchodem do registratury bylo napsáno pravidlo pro jednání opatrných pánů sousedů: „Svorností malé věci rostou, nesvorností se největší rozpadávají". Na vížce byl zvonek, jímž se zvonívalo při vypuknutí požárů a „frejung" tržní před jarmarky. Pod stavením je sklep, v němž býval sklad soli, když město s ní obchodovalo. V žluté truhle ve sklepě a světnicích mívali sirotci věci, které jim zůstaly po rodičích. Nazývala se též „obecní sirotčí". „Svršky, které pro sirotky zůstaly a neprodaly se, schovávaly se na radnici v truhlách i ve sklepě, na ten čas solním". Lepší věci (prsteny, sekrýty a j.) byly ukládány do malé truhlice na radnici. Na rohu zvenčí stála kamenná měřice, nad níž upozorňovala o trzích 14 dní napřažená ruka s třímajícím mečem na tržní spravedlnost. Stavení napravo od radnice bývalo také obecní – byly v ní 2 komůrky pro provinilce a mučírna.
ALFONS MUCHA
Jeden z našich nejproslulejších výtvarných umělců – malíř, grafik i fotograf, se narodil v zadním traktu budovy Památníku A. Muchy. Jeho celé jméno je Alfons Maria Mucha. Jeho kreslířské nadání bylo patrné už od dětství, studium na brněnském gymnáziu ovšem nedokončil a pro neprospěch byl vyloučen. Následně se přihlásil na Akademii výtvarných umění v Praze, tam ho ale nepřijali, údajně pro nedostatek talentu. Proto nastoupil jako písař u ivančického soudu, kde pracoval i jeho tatínek, ale byl po čase propuštěn, protože místo řádných záznamů maloval portréty těch, co k soudu přišli.
Práce ve Vídni, ve firmě na výrobu divadelních kulis, byla také jen na krátko a poté pracoval několik let ve službách hraběte Khuena-Belasiho. Vytvořil pro něj nástěnné malby v zámku v Hrušovanech nad Jevišovkou i fresky na hradě Gandegg. Dalších sedm let ho pak hrabě podporoval na studiích v Mnichově a v Paříži. S koncem hmotné podpory od hraběte začala Muchova rozsáhlá ilustrační spolupráce s francouzskými i českými vydavateli.
Zlom v jeho kariéře nastal získáním objednávky na plakát pro Sarah Bernhardtovou, jednu z nejvýznamnější divadelních osobností té doby. Následovala šestiletá smlouva, během níž Mucha nejen vytvářel plakáty k jejím hrám, ale i kostýmy, kulisy a šperky. Na Světové výstavě v Paříži v roce 1900 byl Mucha zastoupen v mnoha sekcích a také oceněn za vyzdobení pavilonu Bosny a Hercegoviny. Už v době světové výstavy měl hlavě myšlenku na Slovanskou epopej. Proto odjel do Ameriky, kde získal finanční prostředky od slovanofila Charlese Cranea. Epopej pak maloval na zámku ve Zbirohu celých 18 let. Soubor 20 pláten z historie slovanských národů věnoval Praze a českému lidu. Některá plátna mají až 8m, proto na ně byly použity lodní plachty. Poprvé byla Epopej vystavena v pražském Veletržním paláci v roce 1928.
Mimo jiné vyzdobil také Primátorský sál v Obecním domě v Praze, navrhl Československý státní znak, bankovky a známky.
Tento světoznámý umělec, velký vlastenec i svobodný zednář zemřel krátce po výslechu gestapa na zápal plic a je pohřbený v Praze na Slavíně.
V Ivančicích můžete navštívit expozici věnovanou jeho vztahu k rodnému městu nebo kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde je umístěna lavice, do které jako mladík vyryl svůj monogram.
VLADIMÍR MENŠÍK
Víte že, Vladimír Menšík se vlastně jmenoval Vladislav po tatínkovi? Vladimír je pouze umělecké jméno. Narodil se v malém domku na Rybářské ulici, kde prožil dětství a často na to ve svém vyprávění vzpomínal.
Na přání otce musel studovat strojní průmyslovku, ale stále toužil stát se hercem. To se mu nakonec splnilo po absolvování brněnské JAMU. Získal angažmá ve Vesnickém divadle, potom v divadle E. F. Buriana. Lákala ho práce u filmu, takže pak jeho cesta vedla na Barrandov, kde vytvořil více než 120 nezapomenutelných filmových rolí.
Mnohé z nich se natrvalo zapsaly do srdcí diváků díky neopakovatelnému, strhujícímu hereckému projevu a osobitému humoru. Z komických rolí připomeňme např. postavy z filmů Limonádový Joe, Bílá paní, Světáci, Pane, vy jste vdova, Jak utopit doktora Mráčka a další. Vladimír Menšík však mnohokrát dokázal, že je schopen vytvořit i velké role tragikomické a dramatické - např. ve filmech Markéta Lazarová, Všichni dobří rodáci, Spalovač mrtvol, Lásky mezi kapkami deště nebo Dobří holubi se vracejí. Jeho popularitu výrazně podpořila i práce pro televizi, vynikající herecké výkony podal např. v inscenacích Alexandr Dumas, Tažní ptáci a Ikarův pád. Byl dlouholetým průvodcem oblíbeného cyklu Bakaláři, nezapomenutelné jsou také jeho Silvestry. Menšík prostě miloval publikum a publikum milovalo jeho.
Vladimír Menšík trpěl těžkým astmatem, ale přitom žil a pracoval naplno, nic si neodpíral. Důkazem toho je jeho pracovní diář, který si můžete prohlédnout v jeho expozici. V době, kdy už byl vážně nemocný, hrával dvě až tři představení denně po celé republice.
Zemřel náhle 29. května 1988 v nemocnici U svaté Anny v Brně, i tehdy tam byl pracovně.
(http://kic-ivancice.webnode.cz/).