HOSTIVICKÉ RYBNÍKY
Archeologické nálezy z celého území Hostivice i okolí dokládají, že zdejší krajina v pramenné oblasti Litovického potoka byla osídlena od mladší doby kamenné (neolitu) prakticky po celý pravěk. V jámě kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamenné (kolem roku 3500 př. Kr.) objevené při archeologickém výzkumu na staveništi firmy Habitera v roce 1998 byl dokonce nalezen fragment kosti velké ryby, snad sumce.
Středověké osídlení Břvů potvrzují písemné zprávy z konce 12. století. Název zřejmě pochází z břeven pokládaných na stezky v okolních bažinách. Pravděpodobně již ve 14. století lidé tyto bažiny využili a přeměnili je na rybníky.
Podle zápisu ve strahovském urbáři byla okolo roku 1410 v Chýni pěkná tvrz uprostřed vod, obejmutá šesti rybníky, dvůr se dvěma poplužími, s krásnou ovocnou zahradou a se třemi jinými rybníky.
Na důležitosti získává rybniční soustava za vlády císaře Rudolfa II., od jeho doby slouží rybníky k zásobování Pražského hradu užitkovou vodou. Podle místních pověstí se na budování hradního vodovodu měli podílet i hvězdář Tycho Brahe a známý rybníkář Jakub Krčín z Jelčan. Účast Tycha Brahe je však velmi nepravděpodobná, protože do Prahy přišel v době, kdy byl vodovod již vybudován. V rudolfinské době byla rybniční soustava rozsáhlejší, ale přesný rozsah a počet rybníků v té době neznáme.
Před třicetiletou válkou byly v Litovicích dva rybníky: horní, menší zvaný Mrázovský a dolní, velký Litovický, pod kterým byl panský mlýn.
Ustanovení v kupní smlouvě z roku 1631, kterou prodala česká komora velkému převorovi hraběti Kryštofovi Šimonovi z Thunu statek Litovice, zkonfiskovaný exulantce Kateřině Vodňanské, dokládá, jak důsledně hájil Pražský hrad svá práva k vodě z rybníků: „Přece však Jeho Veličenstvo z tohoto majetku pro své dědice a budoucí krále české, zvláště a pozorně činí výminku, a pokud se týče rybníka, dědičně a mocně vyhrazuje a vymiňuje, že pan kupující, jeho dědici a budoucí majitelé tohoto statku Litovic, v každé době, kdy to bude žádoucí, jsou povinni z tohoto podmínečně prodaného rybníka vodu dodávati jak do pražského zámku, tak i do rybníčka v bažantnici (u Pražského hradu), i když by to bylo spojeno pro ně se škodami na rybách nasazených v rybníku a pro všechny budoucí časy.“ Tato podmínka v podstatě odpovídá bezmála o sto let staršímu majestátu císaře Rudolfa II.
Během třicetileté války byly naše obce i rybníky poškozeny. V roce 1662 si nechal František Adam Eusebius sepsat svůj majetek. Z tohoto soupisu zvaného urbář se dozvídáme, že pod litovickým rybníkem se nacházel panský mlýn zpustošený tak, že z něj zůstaly jen zdi. Dále se v Litovicích nacházely dva rybníky, hoření a kaprový, k němuž patří sádky na živé vodě. Na Břvích byly mimo jiný majetek zjištěny tyto rybníky: Břevský při krčmě, nad ním pustý Nekejcov, Kala v Bažantnici a nad ním rybník Nový Čížek (častěji nazývaný V Čekale).
Stav hradního vodovodu v roce 1723 dokumentuje plán veliký asi 3,5 × 1 m a doplněný mnoha poznámkami o stavu technického zařízení, který vytvořil císařský geometr Antonín Leopold František Klose. V Kloseho době rybniční soustavu tvořily rybníky Starý Chýňský neboli Strahovský (obnovený v roce 1999), Břevský, Nekejcov (nyní zalesněná mokřina za vrchem Krahulovem), Kala, Litovický (Plačský), V Čekale neboli Čížek, Pátek a Zvoníčkovský neboli Peterkův. Plán svědčí o tom, že počátkem 18. století bylo okolí rybníku zcela odlesněno. Z poznámky v mapě také vyplývá, že teprve hrabě Breda nechal začátkem 18. století zvýšit hráz Břevského rybníka a prokopat strouhu z tohoto rybníka do Kaly k odvádění velkých vod. Klose dále zaznamenal, že mlynář v Peterkově (tehdy Zvoníčkově) mlýně odebírá náhonem z Litovického potoka přespříliš vody a narušuje tak dodávku vody na Hrad.
Poté, co se císařský dvůr natrvalo odstěhoval do Vídně, upadl zájem o hradní vodovod a během 19. století došlo ke zrušení některých rybníků. Plocha Strahovského a Litovického rybníka byla využívána k zemědělství, po Nekejcově dodnes zůstala mokřina. Rybník u Peterkova mlýna byl již před rokem 1840 výrazně zmenšen; původně byly jeho součástí navazující rákosiny před i za smíchovskou tratí.
Po roce 1918 se Pražský hrad stává opět sídlem hlavy státu a postupně se opravuje hradní vodovod. V letech 1924-1926 Kancelář pro hradní vodovod pražský při ministerstvu veřejných prací obnovila nákladem přes 900 tisíc Kč Litovický rybník. Podle projektu hradního architekta Kumpána vznikl kolem tohoto rybníka lesopark nazývaný Stromečky. Ve 30. letech se dočkaly důkladné opravy také Břevský rybník a rybník Kala. Rekonstrukce hradního vodovodu měla pokračovat obnovením Strahovského rybníka a vybudováním velkého rybníka na místě dnešního Strnadu. Kromě toho se uvažovalo o vedení vody potrubím od Litovického rybníka či o vybudování rybníka na Jenečském potoce mezi Jenčí a Hostivicí. Všechny práce probíhaly za velkého zájmu novinářů a staly se i předmětem interpelací v parlamentu. Večerní vydání Poledního listu z 10. dubna 1929 píše na titulní stránce o obnově Litovického rybníka: „Zřídili si hradní vodovod a vytopili celou obec. Celá obec jako napitá houba. 200 metráků hnijících ryb otravuje vodu. Státní lékař nařizuje opatření, která 14 dnů se neprovádějí.“