Náš príbeh zacíná v rozbresku krutého rána 21.6.1621. Pod popravcím lešením na staromestském rynku stály otevrené rakve, pripravené prijmout tela osmadvaceti ceských pánu, výkvetu ceského panstva, šlechty a meštanstva.
Sedmadvacet rakví bylo pri hrozné staromestské exekuci naplneno, jen jeden jediný, starický Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, dostal milost v doživotním žalári. Ctyri mece spotreboval mistr popravcí na setnutí ctyriadvaceti hlav a utetí desítky rukou, kterým byly tresty odsouzencu, pred vlastní popravou nebo po ní, zostreny. Také rozctvrcení tela doktora Jesenia hodne otupilo ostrí katova mece. Ctyri mece a tri oprátky potreboval kat Jan Mydlár toho hruzného cervnového dopoledne a trikrát dovolili páni exekutori unavenému katovi odpocívat. Pred každým švihem mecem, šeptala katova ústa za šarlatovou kuklou:´”Odpust bratre!” a odsouzenec tiše odpovídal “´Je ti odpušteno, jen povinnost svou po krestansku vykonej.” Druhý den ukoncil kat nikde dosud nevídanou exekuci za jazyk pribitím Jana Diviše a vymrskáním dalších trí odsouzencu z mesta. Evropa se otrásla hruzou a zeme ceská horce plakala. Po case pak staromestský kat z Prahy zmizel.
Podle povesti, utekl pražský kat práve do bilichovských lesu a v jeskyni lesního údolí žil po dlouhá léta sám, doprovázen pouze verným psem. Lid z okolních vsí jej znal pod jménem Gothard a kdykoliv se podivná dvojice v nekteré ze vsí objevila, lidé jim vycházeli vstríc, se zvedavostí a také s potrebným jídlem, za které Gothard vždy poctive zaplatil. Za ducha jakéhos, za ochránce svého jej lidé považovali, zvlášte ti, co jen o nem slýchali.
Když potom v roce 1639 vtrhli do zeme Švédové, uchránil Gothard pred jejich oddílem, vedeným jedním z ceských emigrantu, Tejnici pred vyplenením. Ukryl také obyvatele Tejnice a stejne tak osadníky dalších vesnic ve svém údolí. Tam prežili hruzy cizáckých vpádu a uchránili si alespon holé životy."
L. Dobner O údolí zvaném "V Gotharde"
Maxmilián Hošťálek z Javořice (1564 Žatec – 21. června 1621, Praha)
byl český politik, primátor města Žatce a zemský direktor během stavovského povstání.
Jeho rodiči byli Zikmund Hošťálek z Javořice a Anna z Vorličné, která pocházela z Hradce Králové. Predikát z Javořice pro rodinu získal roku 1530 Zikmundův otec Jiřík. Hošťálkové se tak stali erbovními měšťany. Maxmiliánu Hošťálkovi připadl v Žatci značný pozemkový majetek, zejména statek Velichov, protože jako jediný mužský člen rozsáhlé rodiny přežil morovou epidemii 1582–1583. O jeho vzdělání není nic známo, zřejmě navštěvoval některou z městských partikulárních škol. Po roce 1591 se stal jedním ze 12 konšelů. V městské radě měl na starosti ekonomiku poddanských vesnic patřících k městským statkům. Poté, co městu půjčil 1500 míšeňských kop, se v roce 1610 stal v Žatci primátorem. V roce 1604 si jeho sestřenici vzal Pavel Skála ze Zhoře, který se ve městě usadil.
Hošťálek se angažoval v nekatolické, protihabsburské stavovské opozici. Na zemském sněmu 8. června roku 1617 přednesl za městský stav - společně s Valentinem Kochanem z Prachové - požadavek, aby součástí volebního reversu Ferdinanda II. byla přísaha na Rudolfův Majestát na svobodu náboženského vyznání z roku 1609. Za to byl odvolán z místa žateckého primátora. V květnu 1618 byl zvolen za jednoho z deseti členů Direktoria za měšťanský stav. 27. října 1619 v jeho domě přespal cestou na pražskou korunovaci Fridrich Falcký.
Jako účastník stavovského povstání byl odsouzen ke ztrátě cti, hrdla a majetku a 21. června 1621 sťat s dalšími 27 českými stavy. Jeho hlava byla zavěšena na jedné ze žateckých městských bran. Hošťálkovy statky byly konfiskovány a prodány královskou komorou.
Manželka Dorota nejprve odešla do exilu, po čase se vrátila do Žatce, přestoupila ke katolictví a znovu se provdala. Maxmilián a Cyprián, Hošťálkovi synové z prvního manželství, sloužili v armádách protihabsburské koalice a jejich životní osudy nejsou známy. Jan Zikmund, syn z druhého manželství, se stal plukovníkem císařské armády. V roce 1637 dosáhl souhlasu Ferdinanda III. ke snětí otcových ostatků z brány a jejich pohřbení. Zemřel v Kadani roku 1674.
(Zdroj – Wikipedie)