27 českých pánů - Prokop Dvořecký z Olbramovic
Náš príbeh zacíná v rozbresku krutého rána 21.6.1621. Pod popravcím lešením na staromestském rynku stály otevrené rakve, pripravené prijmout tela osmadvaceti ceských pánu, výkvetu ceského panstva, šlechty a meštanstva.
Sedmadvacet rakví bylo pri hrozné staromestské exekuci naplneno, jen jeden jediný, starický Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, dostal milost v doživotním žalári. Ctyri mece spotreboval mistr popravcí na setnutí ctyriadvaceti hlav a utetí desítky rudou, kterým byly tresty odsouzencu, pred vlastní popravou nebo po ní, zostreny. Také rozctvrcení tela doktora Jesenia hodne otupilo ostrí katova mece. Ctyri mece a tri oprátky potreboval kat Jan Mydlár toho hruzného cervnového dopoledne a trikrát dovolili páni exekutori unavenému katovi odpocívat. Pred každým švihem mecem, šeptala katova ústa za šarlatovou kuklou:´”Odpust bratre!” a odsouzenec tiše odpovídal “´Je ti odpušteno, jen povinnost svou po krestansku vykonej.” Druhý den ukoncil kat nikde dosud nevídanou exekuci za jazyk pribitím Jana Diviše a vymrskáním dalších trí odsouzencu z mesta. Evropa se otrásla hruzou a zeme ceská horce plakala. Po case pak staromestský kat z Prahy zmizel.
Podle povesti, utekl pražský kat práve do bilichovských lesu a v jeskyni lesního údolí žil po dlouhá léta sám, doprovázen pouze verným psem. Lid z okolních vsí jej znal pod jménem Gothard a kdykoliv se podivná dvojice v nekteré ze vsí objevila, lidé jim vycházeli vstríc, se zvedavostí a také s potrebným jídlem, za které Gothard vždy poctive zaplatil. Za ducha jakéhos, za ochránce svého jej lidé považovali, zvlášte ti, co jen o nem slýchali.
Když potom v roce 1639 vtrhli do zeme Švédové, uchránil Gothard pred jejich oddílem, vedeným jedním z ceských emigrantu, Tejnici pred vyplenením. Ukryl také obyvatele Tejnice a stejne tak osadníky dalších vesnic ve svém údolí. Tam prežili hruzy cizáckých vpádu a uchránili si alespon holé životy."
L. Dobner O údolí zvaném "V Gotharde"
Prokop Dvořecký z Olbramovic (* ? – 21. června 1621, Praha) byl rytíř z rodu Dvořeckých z Olbramovic, člen direktoria českých stavů v době stavovského povstání (1618–1620). Dříve působil jako císařský rada, za vlády zimního krále Fridricha Falckého vykonával post podkomořího.Prokop se narodil jako nejmladší syn Kuneše Dvořeckého z Olbramovic. Díky sňatku s Annou Vachtlovnou z Pantenova († 1590) získal konické panství, které v roce 1599 prodal. Poté dva roky do roku 1601 držel Želiv a v roce 1601 koupil Mašťov a další statky v Krušných horách. V roce 1615 zakoupil Vršovice s Kystrou. Před povstáním zastával funkci nejvyššího berníka. Roku 1618 se stal direktorem, správcem země, hejtmanem žateckého kraje a podkomořím Fridricha Falckého. Se svou druhou ženou, Annou z Kralovic, měl dva syny Václava Štěpána († 1619) a Jana Ferdinanda.Hned po bitvě na Bílé hoře žádal o milost, leč marně. V únoru 1621 jej dle císařského listu zatkli a uvěznili v Bílé věži Pražského hradu. Mimořádný tribunál jej odsoudil k popravě na Staroměstském náměstí spolu s dalšími „českými pány“. Původní verdikt zněl rozčtvrcení za živa, dostal částečné omilostnění, takže byl „pouze“ sťat. Na popraviště vešel jako druhý z rytířského stavu a jako pátý v celkovém pořadí. Kat jeho hlavu pověsil na Staroměstské mostecké věži.