27 českých pánů - Bohuslav z Michalovic
Náš príbeh zacíná v rozbresku krutého rána 21.6.1621. Pod popravcím lešením na staromestském rynku stály otevrené rakve, pripravené prijmout tela osmadvaceti ceských pánu, výkvetu ceského panstva, šlechty a meštanstva.
Sedmadvacet rakví bylo pri hrozné staromestské exekuci naplneno, jen jeden jediný, starický Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, dostal milost v doživotním žalári. Ctyri mece spotreboval mistr popravcí na setnutí ctyriadvaceti hlav a utetí desítky rudou, kterým byly tresty odsouzencu, pred vlastní popravou nebo po ní, zostreny. Také rozctvrcení tela doktora Jesenia hodne otupilo ostrí katova mece. Ctyri mece a tri oprátky potreboval kat Jan Mydlár toho hruzného cervnového dopoledne a trikrát dovolili páni exekutori unavenému katovi odpocívat. Pred každým švihem mecem, šeptala katova ústa za šarlatovou kuklou:´”Odpust bratre!” a odsouzenec tiše odpovídal “´Je ti odpušteno, jen povinnost svou po krestansku vykonej.” Druhý den ukoncil kat nikde dosud nevídanou exekuci za jazyk pribitím Jana Diviše a vymrskáním dalších trí odsouzencu z mesta. Evropa se otrásla hruzou a zeme ceská horce plakala. Po case pak staromestský kat z Prahy zmizel.
Podle povesti, utekl pražský kat práve do bilichovských lesu a v jeskyni lesního údolí žil po dlouhá léta sám, doprovázen pouze verným psem. Lid z okolních vsí jej znal pod jménem Gothard a kdykoliv se podivná dvojice v nekteré ze vsí objevila, lidé jim vycházeli vstríc, se zvedavostí a také s potrebným jídlem, za které Gothard vždy poctive zaplatil. Za ducha jakéhos, za ochránce svého jej lidé považovali, zvlášte ti, co jen o nem slýchali.
Když potom v roce 1639 vtrhli do zeme Švédové, uchránil Gothard pred jejich oddílem, vedeným jedním z ceských emigrantu, Tejnici pred vyplenením. Ukryl také obyvatele Tejnice a stejne tak osadníky dalších vesnic ve svém údolí. Tam prežili hruzy cizáckých vpádu a uchránili si alespon holé životy."
L. Dobner O údolí zvaném "V Gotharde"
Bohuslav z Michalovic (* 1565 – 21. června 1621, Praha) byl bratrsko-kalvínský politik a právník, rytíř z rodu vladyků z Michalovic, člen direktoria českých stavů v době stavovského povstání (1618–1620). Za vlády zimního krále Fridricha Falckého vykonával post druhého místokancléře a purkrabího hradeckého kraje. Před stavovským povstáním působil v letech 1590-1611 jako místopísař královské kanceláře, což byla třetí nejvyšší hodnost v tomto úřadě. V letech 1611-1617 zastával funkci místokancléře. V jeho domě byla poprvé čtena Apologie a setkávali se zde vzbouřenci, kteří připravovali svržení Ferdinanda II.[1] V únoru 1621 jej dle císařského listu zatkli a uvěznili v Bílé věži Pražského hradu. Mimořádný tribunál jej odsoudil k popravě na Staroměstském náměstí spolu s dalšími „českými pány“. Původní verdikt zněl rozčtvrcení za živa, dostal částečné omilostnění, takže byl „pouze“ sťat.[2] Na popraviště vešel jako sedmý z rytířského stavu a jako desátý v celkovém pořadí. Kat jeho ruku položenou na hlavě pověsil na Staroměstské mostecké věži. Jeho lebka měla být pohřbena v kostele v Michalovicích u Kosmonos, ve 30. letech 19. století objevili cínovou skříňku s lebkou uloženou v hrobce, ovšem rodina Bohuslava z Michalovic ves Michalovice nevlastnila a nemohla zde tudíž mít hrobku.[3]