|
SVANTOVÍT
Čtyřhlavý bůh uctívaný zejména v Arkoně na Rujaně, kde stála ústřední svatyně. Jméno boha je nesporně původní, vzniklé spojením slov „svętъ“, jež má sice ve všech slovanských jazycích význam „svatý“, původně však znamenalo „mocný,“ „silný,“ a z koncovky –vit, která se objevuje ve významu pán, vládce. Kronikáři jej vyzdvihují jako mocné božstvo, jehož význam daleko přesahoval hranice ostrova, neboť mu odváděly tribut a dary i pevninské kmeny od Vagrie až po Pomořany. Zdá se však, že tohoto rozkvětu dosáhl kult Svantovítův až v první povině 12.století, kdy neměl na pevnině rovnocennou konkurenci a kdy se Rujana stala hlavní baštou slovanského pohanství.
Svantovít v sobě sdružoval vlastnosti boha válečného i hospodářského, jak tomu bylo ostatně u většiny lokálních božstev v oné době. Z jeho rohu hojnosti naplněného vínem věštil kněz úrodu v příštím roce. Ke stejnému účelu používal velkého medového koláče, za nímž se skrýval a tázal se shromážděných, zda ho vidí - to mělo zajistit bohatší sklizeň.
K válečným atributům boha patřil velký meč, sedlo, udidlo a posvátný bělouš, na němž směl jezdit pouze kněz, nebo sám Svantovít, který na něm podle víry Ráňanů podnikal noční výpravy: ač zavřen ve stáji, ráno byl zbrocený potem a celý zablácený.
Svantovítovi byli jako smírčí oběť obětováni i lidé, zejména cizí křesťanští kněží. Nepoměrně častější byly ovšem oběti zvířecí, zejména prasat, ovcí či kozlů a volů.
 |