Ke kešce:
Keš založily dvě žákyně prvního stupně základní školy. Keš vás zavede do údolí Botiče, do hezkého prostředí využívaného k procházkám, projížďkám a jiným odpočinkovým aktivitám. Nedaleko od keše se nachází 2 altánky a dětské hřiště, také dva můstky přes Botič.
Prosíme kačery, aby keš vrátili na původní místo a ukryli před zraky mudlů. Hodně úspěchu při hledání a zážitků z výletu.
Údolí Botiče
Přírodní park tvoří nivy podél Botiče v okolí Benic, Pitkovic, Křeslic a Újezdu u Průhonic spolu s komplexem Milíčovského lesa a rybníků. Rozkládá se při jihovýchodní hranici Prahy, v těsném sousedství velkých sídlišť Petrovice a Jižní Město. V kontrastu s nimi přírodní park představuje fragment dosud zachované historické kulturní krajiny s vesnicemi, dvory a mlýny - stále častěji však narušovaný rozsáhlou výstavbou rodinných domů.
Údolím Botiče prochází v celé délce červeně značená turistická cesta, napříč pak prochází zelená turistická značka z Milíčovského lesa na Dobrou Vodu a údolím Pitkovického potoka do Uhříněvsi. Zejména v okolí Křeslic je přes potoky zřízeno množství dřevěných lávek, umožňující řadu drobných vycházek. Z Petrovic podél Botiče do Křeslic a dále Milíčovským lesem k Milíčovským rybníkům vede naučná stezka Povodím Botiče (s odbočkou k Pitkovické stráni). V údolí Pitkovického potoka v okolí Lipan a Benic byla nově zřízena řada místních vycházkových a cyklistických okruhů.
Oblast je dobře dostupná autobusy městské hromadné dopravy, Milíčov pak od konečné metra "C" Háje. Pro návštěvu okolí Pitkovic lze využít i vlak (nádraží Praha - Uhříněves).
Procházky přírodním parkem lze vhodně spojit s návštěvou známého parku či Dendrologické zahrady v Průhonicích, které na něj takřka navazují.
Botič (spisovná výslovnost boťič, variantní regionální výslovnost též botyč) je říčka v povodí dolní Vltavy. Protéká územím Středočeského kraje a hlavního města Prahy ; jde o jeden z nejdelších pražských potoků. Délka jeho toku činí 34,5 km (z toho 21 km v Praze, 1,2 km v potrubí), plocha jeho povodí je 135,79 km2 . Celkový spád je 1,38 %.
Název Botič je doložen již od 12. století a nejčastěji je vysvětlován souvislostí s botěním či botněním, tj. nabýváním objemu, rozvodňováním. Podle jiné hypotézy přešel na potok název jednoho z mlýnů pod Vyšehradem, odkud se postupně přenášel proti proudu až k hornímu toku.
Pražané vyslovují jméno Botič jak měkce, tak tvrdě (Botyč). Internetová příručka Ústavu pro jazyk český uvádí jako spisovnou pouze měkkou výslovnost.
Již od středověku (kdy se Nuselské údolí a dnešní Vršovice nazývaly Údolí Viničné) se rovněž nazýval Vinným potokem; tento název se dosud dochoval v názvu ulice Nad Vinným potokem. Dnes se Vinný potok jmenuje jeden z přítoků Pitkovického potoka, který se vlévá do Botiče, v minulosti se Pitkovický potok jmenoval Vinný až k soutoku s dnešním Botičem.
V minulosti se potoku někdy říkalo Cebron (za husitských válek), popř. Potanka, Podanka nebo Zasav (v 18. století).