Palonín
První oficiální písemná zmínka o obci je v latinsky psaných zemských deskách z roku 1353, některé prameny ale uvádějí založení osady v době od roku 1222 do roku 1250. Podle archeologických průzkumů na území dnešní obce bylo slovanské sídliště. Historie obce je velmi bohatá. Již v roce 1812 se vesničané vykoupili z roboty a patřili mezi první svobodné sedláky v tomto kraji. V roce 1869 byl v obci založen čtenářský spolek, na konci napoleonských válek zde byla postavena vlastní škola. V roce 1893 byla v Paloníně založena první družstevní mlékárna na severní Moravě. Ráz obce na celé návsi tvoří rozlehlá selská stavení, což svědčí o úrodnosti okolních polností a pracovitosti zdejších obyvatel.
Mezi nejvýznamnější rodáky obce patří spisovatel Antonín Smítal a malíř a ilustrátor Stanislav Lolek, který proslul jako autor námětu a obrázků slavné knihy o Lišce Bystroušce. Působil zde také jeho otec, spisovatel a vlastivědný pracovník Jakub Lolek, v obci čerpali náměty pro svoje díla malíři Josef Mánes a Adolf Kašpar. František Jílek – básník a spisovatel, Cyril Pinkava – houslista a profesor hudby v jugoslávské Subotici, P. Josef Dostál – arcikněz biskupství Vratislavského, spoluzakladatel palonínské kaple sv. Josefa a Bohumil Zemánek – umělecký řezbář, sochař a restaurátor.
Náves v Paloníně - od roku 1995 je celá náves vesnickou památkovou zónou s typickými selskými statky ze 2. poloviny 19. stol. Chráněny jsou usedlosti č.p. 3, 32, 33. Dále bývalá rychta č.p. 36 a statky č.p. 9, 11, jež mají ve svých dvorech krásná arkádami zdobená náspí.
Filiální kostel sv. Josefa - postaven v r. 1833 (založen r. 1830)
Palonín si udržoval spíše menší, ale velmi stabilní počet obyvatel. V roce 1900 zde bylo zjištěno 84 domů a 582 obyvatel. Protože šlo o českou obec (v roce 1930 jen tří Němci), došlo tu po roce 1945 pouze k poklesu na 402 obyvatel ve 107 domech v roce 1950 a nakonec na 358 osob ve 106 obydlených domech venkovského typu v roce 1991
Jméno vsi je zřejmě odvozeno od osobního jména Paloňa, jehož původ a výklad je však již různý (např. osoba s velkou hlavou, spojení se slovesem páliti). Je to jedna z mála obcí, která si v posledních stoletích udržela administrativní samostatnost. V pečetním poli Palonína je štít s kosmým břevnem, na němž spočívá zvláštní znamení, které připomíná srdce nabodené na rožeň.
Katastr Palonína byl osídlen již v pravěku. V 9. století vznikla na jižním okraji vsi slovanská osada, která existovala až do poloviny 13. století. První písemná zmínka je z roku 1353. Byly zde dva poplužní dvory. O několik desítek let později byla tato ves již spojována s Moravičany, tj. především s kartuziány z Tržku u Litomyšle, potom z Dolan a nakonec z Olomouce. Po zrušení kartuziánského kláštera v Olomouci Josefem II. roku 1782 připadl také Palonín k panství Doubravice a v tomto rámci setrval až do roku 1848.
Po zrušení poddanství se Palonín dostal do soudního okresu Mohelnice a politického okresu Zábřeh. Jako jedna z prvních obcí se vykoupila z roboty již v roce 1812, nikdy nepatřila jako součást pod jiné město či jinou obec. Byla to bohatá a pokročilá zemědělská vesnice. Ne náhodou právě zde vznikl již v roce 1869 čtenářský spolek a roku 1893 tu byla založena družstevní mlékárna, jedna z prvních na celé Moravě. Bylo logické, že zde po roce 1918 ve volbách vítězila agrární strana. V roce 1938 patřila ves k těm obcím, které nebyly po mnichovské dohodě obsazeny německým vojskem, takže druhou světovou válku prožila v rámci soudního a politického okresu Litovel.
Po roce 1945 se samozřejmě ani Palonín nevyhnul všem tehdejším změnám. Nakonec bylo i zde v roce 1956 založeno JZD, které se však již v roce 1960 spojilo s družstvem v Lošticích. V roce 1815 byla otevřena prozatímní škola, do té doby se vyučovalo po domech – naposledy v domě č.p. 53. V roce 1855 byla dokončena stavba nové školy č.p. 78 a zde se vyučovalo až do 30.6.1978. 1.9.1965 zahájila svou činnost mateřská škola. Byla zřízena z bývalé fary a fungovala až do 30.6.2001, kdy byla uzavřena pro nedostatečný počet dětí.
Na palonínské škole působil v letech 1871 až 1888 národní a vlastivědný pracovník a spisovatel Jakub Lolek, rodák z Lipinky, a narodil se zde jeho syn, pozdější akademický malíř Stanislav Lolek (1873 až 1936), známý jako výtvarný inspirátor Lišky Bystroušky. Poněkud méně známý je další rodák, česko-německý spisovatel, Antonín Smital (1863 až 1897), který však působil hlavně v Praze a ve Vídni.
Správce kostela o keši ví, přesto buďte nenápadní a krabku dobře zamaskujte.