Náš příběh začíná v rozbřesku krutého rána 21.6.1621. Pod popravčím lešením na staroměstském rynku stály otevřené rakve, připravené přijmout těla osmadvaceti českých pánů, výkvětu českého panstva, šlechty a měšťanstva.
Sedmadvacet rakví bylo při hrozné staroměstské exekuci naplněno, jen jeden jediný, stařičký Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, dostal milost v doživotním žaláři. Čtyři meče spotřeboval mistr popravčí na setnutí čtyřiadvaceti hlav a utětí desítky rudou, kterým byly tresty odsouzenců, před vlastní popravou nebo po ní, zostřeny. Také rozčtvrcení těla doktora Jesenia hodně otupilo ostří katova meče. Čtyři meče a tři oprátky potřeboval kat Jan Mydlář toho hrůzného červnového dopoledne a třikrát dovolili páni exekutoři unavenému katovi odpočívat. Před každým švihem mečem, šeptala katova ústa za šarlatovou kuklou:´”Odpusť bratře!” a odsouzenec tiše odpovídal “´Je ti odpuštěno, jen povinnost svou po křesťansku vykonej.” Druhý den ukončil kat nikde dosud nevídanou exekuci za jazyk přibitím Jana Diviše a vymrskáním dalších tří odsouzenců z města. Evropa se otřásla hrůzou a země česká hořce plakala. Po čase pak staroměstský kat z Prahy zmizel.
Podle pověsti, utekl pražský kat právě do bilichovských lesů a v jeskyni lesního údolí žil po dlouhá léta sám, doprovázen pouze věrným psem. Lid z okolních vsí jej znal pod jménem Gothard a kdykoliv se podivná dvojice v některé ze vsí objevila, lidé jim vycházeli vstříc, se zvědavostí a také s potřebným jídlem, za které Gothard vždy poctivě zaplatil. Za ducha jakéhos, za ochránce svého jej lidé považovali, zvláště ti, co jen o něm slýchali.
Když potom v roce 1639 vtrhli do země Švédové, uchránil Gothard před jejich oddílem, vedeným jedním z českých emigrantů, Tejnici před vypleněním. Ukryl také obyvatele Tejnice a stejně tak osadníky dalších vesnic ve svém údolí. Tam přežili hrůzy cizáckých vpádů a uchránili si alespoň holé životy."
L. Dobner O údolí zvaném "V Gotharde"
Valentin Kochan z Prachové (1561, Strakonice – 21. června 1621, Praha)
Literát, učenec. Působil jako zemský direktor a přední radní Nového Města Pražského. Přídomku z Prachové a erbu začala jeho rodina používat od roku 1582, kdy byl jeho otec povýšen do šlechtického stavu. Po pražské defenestraci v roce 1618, kdy byli svrženi místodržící z oken pražské hradní kanceláře, byl zemskými stavy zvolen jedním ze 30 direktorů v prozatimní vládě.
20. února 1621 jej dle císařského listu zatkli a uvěznili v novoměstském vězení. Mimořádný tribunál jej odsoudil k popravě na Staroměstském náměstí spolu s dalšími "českými pány". Na popraviště vešel jako první z měšťanského stavu a jako jedenáctý v celkovém pořadí. Chtěl na popraviště vzít svého malého synka, aby si pamatoval otcovu smrt, avšak kněz mu v tom zabránil. Kat jeho hlavu pověsil na Staroměstské mostecké věž