Náš príbeh zacíná v rozbresku krutého rána 21.6.1621. Pod popravcím lešením na staromestském rynku stály otevrené rakve, pripravené prijmout tela osmadvaceti ceských pánu, výkvetu ceského panstva, šlechty a meštanstva.
Sedmadvacet rakví bylo pri hrozné staromestské exekuci naplneno, jen jeden jediný, starický Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, dostal milost v doživotním žalári. Ctyri mece spotreboval mistr popravcí na setnutí ctyriadvaceti hlav a utetí desítky rukou, kterým byly tresty odsouzencu, pred vlastní popravou nebo po ní, zostreny. Také rozctvrcení tela doktora Jesenia hodne otupilo ostrí katova mece. Ctyri mece a tri oprátky potreboval kat Jan Mydlár toho hruzného cervnového dopoledne a trikrát dovolili páni exekutori unavenému katovi odpocívat. Pred každým švihem mecem, šeptala katova ústa za šarlatovou kuklou:´”Odpust bratre!” a odsouzenec tiše odpovídal “´Je ti odpušteno, jen povinnost svou po krestansku vykonej.” Druhý den ukoncil kat nikde dosud nevídanou exekuci za jazyk pribitím Jana Diviše a vymrskáním dalších trí odsouzencu z mesta. Evropa se otrásla hruzou a zeme ceská horce plakala. Po case pak staromestský kat z Prahy zmizel.
Podle povesti, utekl pražský kat práve do bilichovských lesu a v jeskyni lesního údolí žil po dlouhá léta sám, doprovázen pouze verným psem. Lid z okolních vsí jej znal pod jménem Gothard a kdykoliv se podivná dvojice v nekteré ze vsí objevila, lidé jim vycházeli vstríc, se zvedavostí a také s potrebným jídlem, za které Gothard vždy poctive zaplatil. Za ducha jakéhos, za ochránce svého jej lidé považovali, zvlášte ti, co jen o nem slýchali.
Když potom v roce 1639 vtrhli do zeme Švédové, uchránil Gothard pred jejich oddílem, vedeným jedním z ceských emigrantu, Tejnici pred vyplenením. Ukryl také obyvatele Tejnice a stejne tak osadníky dalších vesnic ve svém údolí. Tam prežili hruzy cizáckých vpádu a uchránili si alespon holé životy."
L. Dobner O údolí zvaném "V Gotharde"
Fridrich z Bílé (též Bedřich z Bílé) (? - 21. června 1621) byl rytíř z rodu pánů z Bílé, člen direktoria českých stavů v době stavovského povstání (1618-1620). Dříve působil jako čísařský rada, za vlády zimního krále Fridricha Falckého vykonával post purkrabího hradeckého kraje.
V roce 1592 koupil Dubkovice, roku 1617 statek Uhřice, které roku 1618 prodal a asi v tu dobu držel také Chotomíř. Jako evangelík byl roku 1609 zvolen defensorem a roku 1618 za jednoho z direktorů. Jednal se slezskými stavy a vévodou o pomoci. Stavěl se proti Habsburkům.
Zatčen byl krajským hejtmanem při pobytu mimo Prahu. Mimořádný tribunál jej odsoudil k popravě na Staroměstském náměstí spolu s dalšími "českými pány". Původní verdikt zněl rozčtvrcení za živa, dostal částečné omilostnění, takže byl "pouze" sťat. Na popraviště vešel jako třetí z rytířského stavu a jako šestý v celkovém pořadí. Kat jeho hlavu pověsil na Staroměstské mostecké vězi.