Náš príbeh zacíná v rozbresku krutého rána 21.6.1621. Pod popravcím lešením na staromestském rynku stály otevrené rakve, pripravené prijmout tela osmadvaceti ceských pánu, výkvetu ceského panstva, šlechty a meštanstva.
Sedmadvacet rakví bylo pri hrozné staromestské exekuci naplneno, jen jeden jediný, starický Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, dostal milost v doživotním žalári. Ctyri mece spotreboval mistr popravcí na setnutí ctyriadvaceti hlav a utetí desítky rukou, kterým byly tresty odsouzencu, pred vlastní popravou nebo po ní, zostreny. Také rozctvrcení tela doktora Jesenia hodne otupilo ostrí katova mece. Ctyri mece a tri oprátky potreboval kat Jan Mydlár toho hruzného cervnového dopoledne a trikrát dovolili páni exekutori unavenému katovi odpocívat. Pred každým švihem mecem, šeptala katova ústa za šarlatovou kuklou:´”Odpust bratre!” a odsouzenec tiše odpovídal “´Je ti odpušteno, jen povinnost svou po krestansku vykonej.” Druhý den ukoncil kat nikde dosud nevídanou exekuci za jazyk pribitím Jana Diviše a vymrskáním dalších trí odsouzencu z mesta. Evropa se otrásla hruzou a zeme ceská horce plakala. Po case pak staromestský kat z Prahy zmizel.
Podle povesti, utekl pražský kat práve do bilichovských lesu a v jeskyni lesního údolí žil po dlouhá léta sám, doprovázen pouze verným psem. Lid z okolních vsí jej znal pod jménem Gothard a kdykoliv se podivná dvojice v nekteré ze vsí objevila, lidé jim vycházeli vstríc, se zvedavostí a také s potrebným jídlem, za které Gothard vždy poctive zaplatil. Za ducha jakéhos, za ochránce svého jej lidé považovali, zvlášte ti, co jen o nem slýchali.
Když potom v roce 1639 vtrhli do zeme Švédové, uchránil Gothard pred jejich oddílem, vedeným jedním z ceských emigrantu, Tejnici pred vyplenením. Ukryl také obyvatele Tejnice a stejne tak osadníky dalších vesnic ve svém údolí. Tam prežili hruzy cizáckých vpádu a uchránili si alespon holé životy."
L. Dobner O údolí zvaném "V Gotharde"
Diviš Černín z Chudenic (1565 - 21. června 1621) byl rytíř z rodu Černínů z Chudenic a jediný katolík mezi popravenými 27 českými pány, císařský rada ze stavovského povstání zasedal jako jediný katolík v zemském soudu, za panování Fridricha Falckého zastával funkci místodržícího a nejvyššího hofmistra.
Před stavovským povstáním konvertoval ke katolickému náboženství zejména kvůli kariéře u dvora. Dlouho váhal, ke které straně spolu se má přidat. Diviš zastával post hejtmana Pražského hradu, kde zůstal i po druhé pražské defenestraci, když v roce 1618 přísahal věrnost tentokráte českým stavům. Fridrich Falcký ho jmenoval svým hormistrem.
Ještě v prodinci 1620 nebyl považován za rebela, neboť při obsazení Pražského hradu jej Maxmilián Bavorský ponechal ve funkci hejtmana. Poté ovšem nastal obrat a Černín se ocitl na seznamu k zatčení. V únoru 1621 jej dle císařského listu zatkli a uvěznili v Bílé věži Pražského hradu. Údajně za to mohly intriky jezuitů. Další záminkou k trestu smrti měla být skutečnost, aby exekuce nevypadala jako pomsta za protestantskou víru, tudíž musel být popraven nejméně jeden katolík.
19. června 1621 se u Karla I. z Lichtenštejna přimlouval tehdejší pražský arcibiskup Jan Lohelius se žádostí o doživotí. Byl potrestán pouze proto, že uposlechl rozkazu nejvyššího purkrabího Adama ze Šternberka a v den defenestrace vpustil vzbouřence do Pražského hradu. Jeho bratr, Heřman Černín z Chudenic, působil jako soudce mimořádného soudu, který se zabýval popravou 27 českých pánů, před tím vykonával funkci staroměstského čísařského hejtmana.
Mimořádný tribunál Diviše Černína odsoudil k popravě na Staroměstském náměstí spolu s dalšími "Českými pány". Podle původního rozsudku mu měly být uťaty dva prsty jako trest za porušení přísahy věrnosti císaři, dostal částečné omilostnění, takže byl "pouze" sťat. Na popraviště vešel jako pátý z rytířského stavu a jako osmý v celkovém pořadí. Do poslední chvíle doufal v milost, pod tlakem dokonce na popravišti plakal. Tlo i s hlavou předali jeho rodině, která jej se všemi náboženskými obřady pochovala.