U jednotlivých listingů této série se mění pouze barevná část textu.
Tato keš je záměrně ukrytá o trochu jinde než přímo v blízkosti informační cedule či důlního díla.
Jedním z důvodů je, že cedule a místo ruiny těžební budovy jsou od sebe docela vzdálené. Dostat se k těmto ruinám přímo od cedule by znamenalo jít de facto po neoplocených pozemcích místních usedlíků a chatařů.
Dále by také mohl místním vadit zvýšený výskyt cizích lidí podezřele šmejdících v blízkosti cedule, kam je docela odevšad vidět.
Proto byla tato keš ukryta mimo areál, zato v místě kde takový pohyb nebude nikoho otravovat.
Také se z tohoto místa dá jednoduše dojít přímo až k ruinám těžební budovy. V případě zájmu tyto ruiny omrknout se stačí vydat (cca 250m) po cestě přímo za závoru.
Souřadnice cedule i ruiny jsou ve waypointech. Je tam uvedena i poloha místa, kde je možné vidět povrchové změny způsobené propady štol – pinky.
Pinka „kopíruje“ průběh štoly (chodby), takovýto útvar je v protikladu s přirozeným reliéfem terénu.
8 - Důl Libčice
Oblast dolu Libčice byla ve středověku jmenována jako revír Staré a Mladé Kamlové. Historické údaje z období 13. - 14. století jsou spíše nepřímé na základě udělování a stvrzování horních práv městu Nový Knín a zápisy o odvodech zlata do mincovny. V této době se místní zlato podílí na ražbě zlatých dukátů. V období 15. - 16. století probíhaly intenzivní báňské práce právě v oblasti kamlovských dolů a tento revír byl z knínské oblasti nejbohatší. Období 17. - 19. století bylo spíše dobou úpadku dolování v celé oblasti s ojedinělými pokusy o jeho vzkříšení. Teprve koncem 19. století byly podniknuty výrazné aktivity k jeho oživení a to především zásluhou hraběte Sylvy Tarouccy, majitele průhonického panství, který v roce 1911 převzal práce na obnovení těžní jámy I (Mladá Kamlová) a provedl průzkumné práce na úrovni 1. patra dolu. Příznivé výsledky vedly k vyhloubení hlavní jámy a vyražení dalších hlubinných pater. Byla vybudována stoupovna, gravitační a amalgamační úpravna a huť. V období 1913 - 1923 bylo z dolu vytěženo 8661 t rudy a získáno cca 25 kg zlata. Po roce 1923 byl důl pouze udržován a těžba se neprováděla. Další etapou těžby bylo období II. světové války, kdy bylo vytěženo více jak 51 kg zlata. Po válce byl proveden v letech 1945 - 1957 báňský průzkum a vyhodnoceny zbytkové zásoby. Důl dosáhl hloubky 400 m.
Hlavní žíla dolu Libčice je vázána na horninovou žílu lamprofyru V - Z směru se strmým průběhem 75 - 90° k S, do hloubky je ukončena na styku s granodioritem středočeského plutonu. Rudní těleso je porušeno příčnou lamprofyrovou žilou S - J průběhu a řadou dislokací stejného směru. Žilná výplň je tvořena masivním křemenem bílé až šedobílé barvy s mocností 0,X - 1 m. Z rudních minerálů vedle makroskopického zlata se vyskytuje pyrit, pyrhotin, molybdenit, chalkopyrit a minerály Bi-Te skupiny. Zlato je velmi jemné s vysokou ryzostí (957 - 977 z nových určení, starší prameny uvádějí 800 - 900, ojediněle i níže). Obsah zlata v žilovině je značně proměnlivý, avšak stálejší než na jiných místech revíru. Kovnatost žíly v oblasti starých prací byla uváděna v rozmezí 10 - 270 g/t, lokálně až 1000 g/t. Průměrná kovnatost zbytkových zásob je při zásobách 75 800 t rudy 3,2 g/t, tj. 243 kg zlata.
Informační cedule nejsou již v moc dobrém stavu, některé jsou poškozené nebo dokonce úplně chybí.
V případě, že se mi podaří dohledat originální podobu těchto cedulí, doplním tyto informace i do listingu. Prozatím musí postačit alespoň foto toho, co z nich na místě zbylo.
Trasa je značena modrou turistickou značkou – místní značení.
Je to úhlopříčně rozdělený čtverec na dva trojúhelníky. Jeden je býlí a druhý má jednu ze čtyř barev (modrou, červenou, zelenou nebo žlutou). Používá se pro značení krátkých místních vycházkových tras a okruhů - proto se jí říká místní (tzv. „psaníčko“).
Toto značení již nemusí být všude patrné.
Původní informace o náročnosti trasy naučné stezky:
* Délka stezky: cca 18 km (celý okruh z Knína a zpět, okruh z Chramiště po jednotlivých zastavení je cca 12 km).
* Doporučená doba prohlídky: 4 - 6 hodin
* Výchozí místo: muzeum historie dolování zlata v objektu „Mincovna“ na náměstí v Novém Kníně, příp. křižovatka cest
Kozí Hory - Dražetice - Hranice
* Konečné místo: náměstí v Novém Kníně
* Za suchého počasí vhodné i pro cyklisty
Zdroj:
Naučná stezka Kozí Hory - Libčice
Tomáš Váňa
www.zlatokop.cz
