Deníky
Události se podařilo zrekonstruovat po velkém badatelském úsilí hlavně proto, že se zachovaly dva deníky. Jsou sice psány tajným písmem, ale známého původu, a proto bylo přečtení obou dokumentů jen otázkou píle a trpělivosti. Pro usnadnění strojového zpracování jsme všechny důležité výpisky z deníků digitalizovali.
Kde nebyl k dispozici dostatek údajů, bylo třeba si vypomoci odhady a pečlivým pátráním v terénu. Naštěstí byly všechny hledané objekty i po více než sto letech snadno rozpoznatelné.
Nejpřekvapivějším výsledkem bylo nalezení třetího dokumentu, o němž se domníváme, že by mohl být památníkem zmizelé osoby. Jde však jen o nepotvrzenou domněnku, protože byl prázdný. Ponechali jsme jej na místě, kde byl nalezen.
Igor a Gisela
Hajný měl dcerku Giselu a na zámku žil hraběcí synek Igor. Děti chodily do stejné školy, dobře se učily, ale školní léta uplynula jako voda v Hvozdnici.
Jaká byla Gisela? Učitelé ji charakterizovali jako bystrou dívku, i když poněkud introvertní. Ráda pobývala v lesích, proháněla srnky a zajíce nebo alespoň běhala za svým stínem. Ačkoliv nic z toho nikdy nedohonila, patřil jí dosud nepřekonaný školní rekord v přespolním běhu.
A Igor? Rád vjížděl do lesa koňmo a potkával děvče, které znal ze školy. Občas spolu trhali lesní plody, jindy usedli pod některým lesním velikánem a povídali si. Pokud se rozběhla, nestačil jí, ale za slunečných dní to vůbec nevadilo. Hraběcí otec zprvu neměl o cíli synových vyjížděk ani ponětí.
Jednou se stalo, že Igor s Giselou seděli pod cedrem a prohlíželi si odlomené větvičky, které spadly na zem. Kolik různých tvarů mezi nimi našli! Vtom dostali nápad. Větvičky nakreslili na papírové kartičky, kartičky nasypali do Igorova klobouku a zamíchali. Poté vytahovali jednu kartičku za druhou a zapisovali na ně z druhé strany postupně všechna písmena české abecedy, otazník a vykřičník. Tak vzniklo tajné písmo. Častým používáním se je naučili zpaměti a potom jednoho dne kartičky spálili. Byli si jisti, od té chvíle je jejich písmo nerozluštitelné. Jak byli naivní!
Zejména dívka se bez obav svěřovala svému deníčku a hoch, jenž mezitím odešel na studia, si jím poznamenával důležité údaje ke zkouškám. Také on si sporadicky vedl deník.
Igorův pobyt na studiích znamenal dlouhá odloučení od Gisely. O to radostnější bývalo shledání. Po jednom takovém návratu si Gisela Igora dlouze prohlížela v němém údivu. Pak si zapsala do deníčku:
Igor se také svěřil:
Cedry
Jednou Igor Gisele vyprávěl, jaké to vlastně cedry rostou v hraběcím lese. Vše si zapsala:
a k tomu ještě
|
|
|
a také
Zapsala i informaci, která nám zprvu připadala zbytečná, ale pak nám docela pomohla.
Túje
Zdá se, že Gisela objevila túje zcela sama.
Následující zápis můžeme považovat za potvrzení této domněnky.
Nakonec Gisela uvádí i dosti zajímavý postřeh.
Poslední den prázdnin
Dopoledne před odjezdem uvázal Igor koně před hájovnou. Byl slunečný den, konec srpna. V Giselině deníku o tom najdeme zápis.
Zmíněné místo jsme snadno našli a v terénu označili jmenovkou s botanickým názvem stromu. Dále Gisela zmiňuje neúspěšné Igorovy pokusy o sejmutí částí jejího oděvu, které z badatelského hlediska nepřinášejí nic nového, a proto je vynecháváme.
V jedenáct hodin odbily věžní hodiny, které hrabě nedávno daroval kostelu. Spěšně pohlédl na sluneční hodiny a s potěšením zaznamenal dokonalou shodu. Vtom jeho pozornost upoutal deník, ležící v prachu na nádvoří. Ještě před obědem podlehlo tajné písmo náporu hraběcí zvědavosti. Bledý jako stěna vydal se tryskem na hájovnu, ale celou cestu věděl, že už je pozdě.
Poslední zápis v Giselině deníku vznikl následujícího dne.
|