Čoubův mlýn
Tento mlýn je velmi starý a první písemné zprávy pochází z roku 1476, kdy Václav z Rabštejna na Hrádku v pátek po sv. Jiřím Božím mučedníku prodal mlynáři Petru Čížkovi, mlynáři pod Vysočany za pět kop grošů stříbrných půl lánu polí Hruškovských.
Další písemná zpráva z roku 1573 říká že Šebestián Šlik dovolil osadníkům Vysočan prodat kus kopaniny ležící nad mlýnem mlynáři Kašparu Čoubovi za 55 kop grošů míšenských. Od Šebestiána Šlika bylo vydáno roku 1573 potvrzení na dědičné užívání tohoto majetku. Originál byl uložen ve mlýně od roku 1573 až do roku 1959, kdy jej František Zimmerhakl, rodák z Čoubovic mlýna předal do Manětína. Po staletí na soutoku Manětínského potoka s řekou Střelou sídlili mlynáři různých rodů, ale vždy to byl Čoubův mlýn. Třicetiletá válka se přehnala s velkými škodami i ztrátami na lidských životech i touto krajinou. Za války všichni osadníci sběhli a v popise z roku 1654 jsou zde zcela nová příjmení. Z tohoto mlýna vycází starý mlynářský rod Zimmerhaklů. První z rodiny přišel do Čech z Bavor a usídlil se na Čoubově mlýně na řece střele. Jeho synové se potom usazovali na sousedních mlýnech. V roce 1783 drží mlýn Jakub Zimmerhakl a po něm pravděpodobně jeho syn Josef Zimmerhakl po roce 1830. Zprávy z roku 1872 hovoří o velké povodni, která zasáhla tento mlýn, dvě třetiny jezu jsou utrženy, náhon zanesen a mlynář Johan Zimmerhakl je nucen mlýt pomocí nouzového náhonu. V roce 1895 je na mlýně stále mlynář Josef Zimmerhakl a k k mlýnu je voda přiváděna náhonem z jezu na Manětínském potoce a pohání tři vodní kola na svrchní vodu. Pravděpodobně roku 1892 kupuje mlynář sochu Jana Nepomuckého za 100 zlatých a nechal jí přestěhovat ke mlýnu. Most u Čoubů by postaven roku1911 a při jeho stavbě se počítalo s velkou vodou, která byla v roce 1872. V té době je na mlýně ještě stále mlynář Josef Zimmerhakl, který k pohonu mlýnského složení užívá 1 kolo na svrchní vodu a 1 Francisovu turbínu. Na podzim roku 1938 měl být mlýn patřící k obci Vysočany zabrán a jen pro zoufalý odpor mlynáře se tak nestalo. Roku 1942 začala na Čoubově mlýně působit část ilegální skupiny „Kolo na Střele“ jejíž členy byli i Vladimír Zimmerhakl a mlynář Pavel Zimmerhakl. Pavel Zimmerhakl, poslední majitel a mlynář na Čoubově mlýně, umírá na chrlení krve, když šel na sanitku do Štichovic dne 17. Ledna 1964. Na mlýně zůstává sám Vladimír Zimmerhakl, který je po vážném úraze na invalidním vozíku. Manželka Pavla Zimmerhakla, Anna později mlýn prodává Plzeňským papírnám, které ho opravují, ale velký zájem o něj neprojevují. Divocí trampové mlýn postupně devastují a část také vyhořela. Později se tento starý mlýn dostává do soukromých rukou a je využíván k rekreačním účelům.
Zdroj: Voda - mlýny a mlynáři na Kralovicku a Manětínsku (Jaroslav Sklenář)
Jak na kešku
Kešku můžete odlovit při putování po řece Střele. Pokud ovšem přijedete autem, nechte jej na doporučeném místě v osadě Černá Hať a po zelené turistické značce dojdete až k mlýnu a ke kešce. Nezajíždějte auty do lesa, to je povoleno pouze majitelům nemovitostí v okolí mlýna. U Čoubova mlýna se v letních měsících můžete i občerstvit.