Původně jsme tuto keš chtěli nazvat „ Zá… proti logice“. Nyní tento zamýšlený název berte jako součást hintu.
Je pravdou, že ustanovení Lesního zákona č. 289/1995 Sb. je bezesporu proti logice, když umožňuje taková zvěrstva. Představte si, že jistý spolek koupí za dobrou cenu od staré majitelky lesní pozemek, dříví prodá draze nastojato těžařské firmě na palivo a po vytěžení obratem pozemek prodá, čímž se zbaví povinnosti do dvou let znovu zalesnit. Je to byznys. Vždycky jsme si mysleli, že musí existovat nějaký těžební plán, nějaké kvóty, kolik procent pozemku lze ročně vytěžit. A ono ne. U těch menších to jde naráz. A pak se stane to, co se stalo na východním okraji Mratína v lese zvaném „U Františka“. (Je tam totiž kaplička, kde leží sv. František Xaverský). Krásně o tom napsal článek pan Mgr. Zdeněk Novák do únorových MratíNovin, tak s jeho laskavým svolením článek uvádíme jako součást listingu.
Svatý František už neleží ve stínu
22. 02. 2015
„Patron misionářů a námořníků, svatý František Xaverský, nemá klid. A nemáme ho ani my, kteří jsme jeho kapličku chodili navštěvovat, zdobit, upravovat, prostě my, kteří jsme chodívali do jednoho ze dvou místních hájků na procházku.
Mratín se do současné doby mohl pochlubit dvěma malými kousky přírody. Není to mnoho, to je pravda, ale na poměry zdejšího regionu je to víceméně uspokojivý počet. Těmi dvěma kousky byly malé, svým způsobem i řídké, hájky, ve kterých hledalo útočiště, kromě drobné zvěře, i mnoho našich občanů. Chodívali sem na procházky, pořádali zde bojovky, sbírali listy do svého školního herbáře, hráli zde různé hry. Jeden je na západní straně obce a z velké části o něj s láskou pečuje rodina Hrádkových, která zde farmaří. Ten druhý býval na straně východní a jeho majitelkou bývala paní Karolína Šenfeldová se svou sestrou. V minulém čase o něm píšu proto, že tu už není. Smutné? To je slabé slovo, je to k uzoufání. Slabším povahám dokonce jeho návštěvu zapovídám, paní Karolínu z toho nevyjímaje.
Vy, kteří jste tam v posledních týdnech nebyli, se jistě ptáte, co se stalo. Tak se hezky posaďte a poslouchejte. Koncem roku rodina paní Karolíny svůj hájek prodala. Není důležité proč a za kolik, do toho nám vlastně nic není. Nový majitel bez velkého otálení spočítal tržní cenu letitých dubů, povolal těžařskou firmu a hájek zplundroval do posledního pařezu. Zákon mu v takovém jednání nebrání a já nechci nyní spekulovat o tom, zda v zákonné lhůtě les znovu osází, nebo jej v tomto vytěženém stavu prodá. To není ani předmětem mého nářku. Ostatně, i kdyby ho nakrásně hned zítra osázel mladými doubky, já se jejich stínu už stejně nedožiju a patrně i mé děti už o jeho někdejší půvab ztratí zájem. Výsledkem je, že tu není.
Takže, až si některou prosluněnou neděli umanete, že byste rádi do přírody, na východ rozhodně nechoďte. Našli byste tam jen holou pláň s opuštěným krmelcem, ke kterému už ani zvěř nechodí, protože zmateně pobíhá někde v polích a pláče.“
Pro upřesnění je třeba uvést, že se jedná o necelé 4 hektary, tj. o zhruba polovinu tohoto lesa, protože druhá část je v majetku Lesů České republiky. Bohužel kvalita zalesnění této části je diametrálně horší oproti vykáceným třistaletým dubům. Posoudíte snadno podle pařezů až návštěvou rozsáhlé mýtiny, která je od silnice krytá pruhem stromů.
Aktuálně máme informaci, že k prodeji vytěženého pozemku (až cca na 30 velkých zachráněných stromů) již došlo. Ale dobrou zprávou je to, že novým majitelem je člověk, který má vřelý vztah k přírodě, ve Františku strávil spoustu času a v současné době už podniká kroky směřující k obnově lesa. Jak psal Zdeněk, my se těch impozantních dubů s průměrem kmenu více jak metr nedočkáme, ale díky novému majiteli, kterého osobně známe, je velmi pravděpodobné, že tam zas jednou budou…
Keš se nachází na částečně oploceném soukromém pozemku. Majitel o ni ví. Zaparkujte vozidlo na uvedeném parkovišti. Obejděte plot zleva a vydejte se po poli směrem ke keši.