Tatínkové jsou fajn! Když se narodíte, první rok ani nevědí, jak vás pořádně uchopit. V druhém roce se osmělí a začnou s vámi jemně házet. Ve třetím roce už lítáte nad hlavu…..ale tím to teprve začíná. Do puberty se vás snaží vychovávat, většinou v rozporu s maminčinými příkazy a šibalsky pokukují co by, kde by, se svou ratolestí vyvedli.
V pubertě je to maličko horší, protože se názory na život začnou s vašimi jemně rozcházet. Zatímco tátové mají za to, že největší zábavou je opravovat v garáži starou Jawu, vy už hledíte zalévat, záhonek marihuany důmyslně ukrytý za maminčinými rajčaty a chodit na koncerty deathmetalových kapel.
Prostě tátové jsou fajn!!!
Já si tátu pamatuji jako obrovského pracanta, vtipálka a poctivce.
Co se týče pracovitosti, postavil dům, zasadil strom a zplodil syna.
U vtipálka se můžeme chvilku zdržet:
- Nikdy nezapomenu na dvoumetrové kopřivy a třikrát mnou opakovanou otázku: Že mně tam nehodíš? No, letěl jsem……samozřejmě.
- Nebo na mé večerní posezení na babiččině dřevěné latríně, před kterou na mne půl hodiny cekal, aby vybafnul a já jsem si úlekem sedl do hrnce plného studené vody.
- Neřku-li, když mne vzal jednou s sebou do práce na stavbu. To jsem viděl, jak kolegovi nasadili kostrou jeho jízdního kola na 10- ti metrový stožár, aby určitě neslo sundat….holt „exemla trahunt“ a podobné blbiny i mně baví dodnes J.
- Ve sportu také nezahálel. Když takhle jednou naplnil kopací míč pískem a dobrák, který jej tehdy trefil si polámal nártní kosti…..bavil se snad jen on.
K té poctivosti. On opravdu poctivec byl! Ale to tuhle jednou jsme se rozhodli (už ani nevím přesně proč), pod rouškou tmy, nasbírat si na „státním“ 2 pytle brambor. Vše šlo jako po másle a pytle byly za 20 minut plné. Oba jsme táhli svůj pytel a táta byl logicky rychlejší. Spěchal zbytečně, protože jej málem přejelo auto, když přecházel, pln vzrušení, silnici. Nebylo to obyčejné auto, bylo to auto VB (Policie pro mladší ročníky). Jako v akčním filmu se žlutobílý žigulík smykem otočil a po krátkém výslechu, během kterého „ramena zákona“ vyhrožovala samotným udáním k čertu ďáblu, si ona dvě ramena pytle naložili a odjeli. Naštěstí bez následků. Toliko k poctivosti mého otce, který již nikdy více nelaškoval se zákonem.
Ve výčtu podobných historek bych mohl zvesela pokračovat, ale budu rád, když se i vy podělíte o nejlepší historky, které vám tatínci nachystali. Tak tedy zkuste zavzpomínat a napište nám to do logů.
A proč tato keš tady? Každý tatínek „tam“ jednou musí ….,nejlépe tam, kde to měl rád. Pokochejte se kostelem, krajinou i poklidnou atmosférou…tu měl ten můj nejradši.
Keška je v podstatě drive-in. Prosíme, nehroťte to, nechte auto dole u kostela a těch pár metrů dojděte. Aspoň si protáhnete nohy a nasajete zdravý jesenický vzduch.
Logbooky jsme tam taky nechali dva, ať není hned plno…takže né že bude dvakrát bedna :-).
Pár tatínkovských hlášek nakonec: „jsi prošel pakárnou?“ „asi tak nějak…“ „stěžovat si běž na lampárnu“…….