Chodíte rádi krajinou, touláte se rádi cestou, necestou, lesem, nelesem a chcete se ještě něco zajímavého dozvědět? Zkuste se projít po linii lehkého opevnění a odlovit tuhle keš. Nebude to nic jednoduchého, není to keš na rychlý odlov, ale hezky se projdete a budou z vás zdatní bunkrologové.
Tato keš je volným poračováním mé první založené bunkrologické keše Linie lehkeho opevneni
Tak jako v případě jedničky, i tentokrát se projdeme na části linie lehkého opevnění, které se zde budovalo v letech 1937 a 1938. Zdejší terén je trošku odlišný od toho předchozího a je to znát i na umístění jednotlivých řopíků a využití jejich palebného úhlu. Oblastí prochází dvě úplné linie (sledy) ve velmi těsné vzdálenosti, která se ještě zkracuje směrem od výchozích souřadnic k Bedřichovce.
neviditelny text
Výstavba opevnění
Je jasné, že tak náročná a rozsáhlá akce jako budování pohraničního opevnění musela být dobře organizována a náležitě dotována. Vlastní rozhodnutí o výstavbě padlo na podzim 1934 a na počátku roku 1935 byly také zahájeny první práce. Celková koncepce výstavby včetně komplexního plánu, konkrétního programu prací i předpokládaných finančních nákladů vznikla až na počátku listopadu 1937. Bylo počítáno s celkovými výdaji 10 miliard korun na vybudování kompletního opevnění, včetně těžkého a dělostřeleckých tvrzí společně s výzbrojí a zásobami.
Nejvyšším orgánem bylo ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) společně s radou pro opevňování (RO). ŘOP byl řídící výkonný orgán, který se staral o realizaci, zadávání výstavby firmám a kontrolu výstavby. RO měla na starosti získávat finanční prostředky, personál a materiál. Výstavba těžkého opevnění byla zajišťována zadávacími velitelstvími, jimž byly podřízeny vojenské stavební dozory na jednotlivých stavbách. Výstavbu lehkých opevnění řídila velitelství armádních sborů prostřednictvím územně příslušných velitelství divizí. Armádní sbor byl dále dělen na jednotlivé stavební úseky.
Územní vymezení armádních sborů
Výstavba samotného řopíku zahrnovala prvotní obchůzku terénu a zvolení vhodného typu. Po vytyčení místa došlo k vykopání základů a navezení materiálu, což znamenalo asi 2-3 dny. Samotné betonování řopíku trvalo 24 hodin, někdy i déle. Za dva týdny po vybetonování objektu dělníci odstranili vnější bednění a objekt dokončili omítkou s maskovacím nátěrem. Poté již mohly přijít na řadu dokončovací práce (kamenný zához, poslední úpravy) a vybavení interiéru. Cena řopíku v hrubé stavbě kolísala od 50 do 100 tisíc korun.
neviditelny text
Vybavení řopíku a osádka typu A
Uvnitř bunkru se kromě 7 členné posádky, tvořené dvěma střelci, dvěma pozorovateli u periskopů, dvěma nabíječi a obsluhou prostoru vchodové střílny a ventilátoru, muselo vejít ještě dost vybavení pro přežití ve stísněném prostoru a účinnou obranu sebe i sousedních bunkrů. V každém objektu se tak nacházelo:
neviditelny text
1 - Stolky na výměnu hlavní těžkých kulometů / 2 - Periskopy / 3 - Lapač splodin / 4 - Střelecké lavice / 5 - Jímka na chlazení hlavní / 6 - Granátový skluz / 7 - Výduchy splodin / 8 - mříž / 9 - Pancéřové dveře / 10 - Ventilátor / 11 - Vchodová střílna / 12 - Ocelolitinová střílna / 13 - Jímka na srážkovou vodu
Mimo tyto prvky ještě k vybavení musíme přičíst nezbytné zásoby munice, rezervních hlavní, základního nářadí, osobní výbavy osádky i vnitřní výdřevy, která ještě prostory o něco zmenšila.
neviditelny text
Ještě k typu B
Tento typ je mnohem méně využíván než áčko, většinou byl vhodně v terénu umístěn v rámci 2. sledu, kdy bylo potřeba pokrýt terénní nerovnost nebo hluchá místa, která by se boční palbou z áček nedala pokrýt. Stejně tak mohlo být béčkem řešeno prudké zalomení linie. Stejně jako A byla velikost osádky 7 mužů. Lomené či šikmé varianty jsou vybudovány velmi vzácně. Podle úhlu sevření os střílen se rozlišují tři podtypy:
B1-80
B1-90
B1-100
neviditelny text
Typ C
Céčka jsou vlastně takovým doplňkem základních typů řopíků. Často vykrývala drobné terénní nerovnosti, které nemohla pokrýt hlavní linie. Byla výhradně využívána v rámci 2. sledů i pro svoji nižší odolnost. Jde o jednoduché kulometné hnízdo, osádku tvořili dva muži s nejnutnějším vybavením. Oproti hlavním typům zde chybí i mříž a pancéřové dveře. Existují ve dvou variantách střechy - jednoduchá z vlnitého plechu a klasická železobetonová.
neviditelny text
neviditelny text
Myslím, že vědomostí o řopíkách už bylo u obou listingů dost, tak si ukažme nějaké specialitky, které se dají nebo již daly u nás najít:
Hraje si na velkého
Nedaleko Králík a dělostřelecké tvrze Bouda se nachází tato netradiční A-160ka, která si opravdu hraje na velkého. Má totiž pod střílnou pro lehké opevnění netradiční prvek – tzv. diamantový příkop, do kterého jsou svedeny vystřílené nábojnice z kulometu. Jedná se o jediný objekt LO na kterém bylo toto řešení použito. U těžkého opevnění je velký diamantový příkop standardní.
neviditelny text
Život na zámku
Jižní Morava je na atypické řopíky bohatá. Tento unikát již ale nenajdeme. V Hlohovci u Valtic stojí zámek, který v sobě skrýval dokonale zabudovanou pevnůstku. Objekt byl vestavěn do nájezdového náspu k zámku. Ze zdí byly vidět pouze střílny a nad nimi prostor pro průhled pro periskopy. Tento objekt byl v dubnu 2007 bohužel zlikvidován.
neviditelny text
Nečekaný útok
Jedna ze zajímavostí úseku 2 Hrádek u Dyjákovic jsou dvě zesílená áčka, oba objekty jsou zajímavé tím, že mají přístavek u vchodu, který slouží jako dodatečná ochrana vchodu proti postřelování z tehdy ještě rakouského území. Do našeho území je zde totiž zakouslý výběžek, z kterého se dal snadno odstřelovat vchod do obou řopíků. Proto ŘOP (ředitelství opevňovacích prací) přistoupilo k tomu, že byl k oběma objektům přidán jednoduchý obdélníkový přístavek, který chránil vchod.
neviditelny text
Místo 2xD je 1xA
Na linii úseku Lubenec (Podbořansko) bylo provedeno na několika objektech více zvláštností, než je běžné. Jeden z řopíků je ale naprostou raritou. Rozdíl výšek os obou jeho hlavních střílen činí totiž 190 cm, což donutilo projektanty ke řešení převýšení obou místností nejen pomocí čtyř schodů jak bylo běžné, ale navíc i zešikmením obou místností. Protože by díky tomu střelec z levého (spodního) kulometu byl v nepohodlné pozici, bylo v části podlahy spodní místnosti provedeno zahloubení ve kterém měl stát. Kromě toho musela být horní hrana krycího ucha provedena v jiném sklonu než v jakém je střecha objektu, na které jsou přibetonované kameny. Proč zde nebylo použito jinde běžného rozdělení lomeného objektu na dva typu D1/D2 není dosud díky absenci archivních pramenů zcela jasné. Zřejmě se jednalo o iniciativu velitele stavebního dozoru, neboť ŘOP podobné úpravy nevidělo rádo protože v těchto případech docházelo k velkým komplikacím při vybavování objektu.
neviditelny text
Betonová silnice
U Dolního Bezděkova na Kladensku je k vidění opravdový unikát. A-200 umístěný v zemním tělese silnice. Touto atypickou úpravou bylo upraveno křížení linie s místní komunikací, které je běžně řešeno použitím dvou řopíků typu D (na každé straně náspu jeden). Nezanedbatelnou specialitou tohoto řešení je skutečnost, že pravá strana je zesílená a levá normální odolnosti.
neviditelny text
Dvoupatrák
Jen kousek od vlakové zastávky Dobré Pole na Mikulovsku lze u tratě spatřit jeden z nejznámějších řopíků. Aby byl objekt typu A-160 dostatečně vysoko a mohl postřelovat samotnou trať, bylo jej nutné posadit na železobetonový blok. Ten byl podle plánů kpt. ing. Jurajdy využit k vybudování spodního patra, které sloužilo jako ubikace pro čtyři osoby a malé skladiště. Obě patra mají své vlastní vstupy a jsou propojeny průlezem. Stavební firma si účtovala za tuto specialitu příplatek 33 059 Kč.
neviditelny text
Není most jako most
U obce Hevlín na Jižní Moravě jsou vystavěna tato krásná déčka. Oba objekty se nachází v náspu bývalé železnice z Hevlína do LAA an der Thaya, leží na pravém břehu Dyje, jsou zasazeny do protipovodňové hráze a nalézají se po obou stranách prvního železničního pilíře bývalého mostu. Zajímavé je, že jeden z objektů nemá zához čelní stěny ale místo toho má provedenou kamufláž jako imitaci kamenného zdiva pilíře mostu.
neviditelny text
D....vojčata
Používání dvou objektů D místo jedniného typu A je pomerně obvyklá záležitost v místech s velkým sklonem terénu, nebo kde linii křížil násep silnice nebo železnice. U Konstantinových lázní se však můžeme setkat s řešením, které v této podobě nebylo užito nikde jinde. Původně plánovaný objekt A-220 totiž rozevřením (či spíše sevřením) os střílen nemoh palebně navázat na sousední pevnůstky, neboť se v jeho místě linie lomila a odkláněla do prudkého svahu od toku Úterského potoka. Bylo proto rozhodnuto použít zde dva běžné objekty typu D, z nichž pravý bude působit svou zbraní směrem vzhůru, k lomenému objektu vytýčeném na hraně svahu vysoko nad ním. Zajímavé je užití zeslabené střílny v objektu mířícím nahoru, která je také zcela nepatrně vykloněna směrem vzhůru. Ačkoliv by se vzhledem k terénu mohlo zdát, že šlo o úmysl, zřejmě došlo pouze k posunutí bednění při betonáži, neboť vyklonění dosahuje necelých 2°, což nemělo na palebné možnosti žádný větší význam.
neviditelny text
neviditelny text
Jak na keš
Na výchozích souřadnicích začíná naše trasa při sbírání jednotlivých indicií, a také je zde první bunkr. Postupně projdeme 9 bunkrů, u kterých nasbíráme potřebné indicie pro odlov finálky. Počítejte s tím, že postup nebude zpočátku jednoduchý. Půjdete divokým lesem, mimo cesty, mnohdy je i obtížnější terén, proto je dobré mít pevné boty. Dále na trase vás mohou potrápit komáři nebo trní, občas se jde vysokou trávou, takže pozor na klíšťata. Velmi doporučuji dlouhé kalhoty, ať nedojde ke zbytečnému krvepolití :-) Občas nějaký ten bunkr navštívíte i uvnitř, proto se bude hodit baterka. Pro snadnější vyluštění a určení všech indicií doporučuji vytisknout si listingy obou keší a vzít je sebou na odlov, výkresy se určitě budou hodit pro určení typů řopíků. Musím uvést upozornění, přestože jsem prolezl osobně nespočet bunkrů a jsou bezpečné, vstup do bunkrů je na vlastní nebezpečí.
Celková délka trasy je asi 7 km, pokud se chcete vrátit na místo vyznačeného pro parkování, což je ideální varianta. Pro odlov keše doporučuji udělat si čas, třeba strávit zde pěkné odpoledne, protože se určitě občas u bunkrů zdržíte. Jednotlivé bunkry jsem nedefinoval souřadnicemi, je proto nutné jít pečlivě po linii a bunkry odpočítávat nebo se držet pokynů níže.
INDICIE
1. bunkr (výchozí souřadnice) - jedná se o typ a) C1 A=9 b) E1 A=4 c) E2 A=2 d) C2 A=3 e) D1 A=7
U bunkru si všimněte pěkného provedení přístupu ke vchodu.
2. bunkr - hledejte pod azimutem 240° ve vzdálenosti 407 metrů od prvního bunkru. V jeho levé střelecké místnosti, mezi podlahou a stěnou dole hledejte petku s indicií B.
Při postupu k němu doporučuji využít pomocný waypoint.
3. bunkr - se nachází v listnantém hájku za potokem a dráty VVN. Jde o typ A - 1C0
4. bunkr - kousek od kraje lesa na vršku JJZ směrem (stále se pohybujte v palebném dosahu navazující střílny), od předchozího bunkru doporučuji přeskočit blízký potok a jít krajem louky nahoru k lesu. Je to typ A - 1D0
5. bunkr - typ A - 1E0
6. bunkr - typ A - 1F0
7. bunkr - by jste nyní hledali ztěží, proto napovím, dejte se od 6. bunkru ve směru levé střílny (jihozápadně) k cestě, která hraničí s pěkným temným smrkovým lesem. Po ní se dejte doleva a až přejdete elektrické vedení, dívejte se napravo, uvidíte ho po krátké procházce. Jde o typ A - 1G0
8. bunkr - stojí již mimo les, jistě ho nepřehlédnete, když půjdete ve směru levé střílny sedmičky ke kraji lesa a vyjdete na velkou louku. Jde o typ A - 1H0
9. bunkr - hledejte pod azimutem 191° ve vzdálenosti 458 metrů od 8. bunkru. Jedná se o typ a) B1-100 I=0 b) A-220 I=8 c) B2-80 I=2 d) B1-80 I=5 e) B2-90 I=7
Indicie J = A + 1
Indicie K = B - 2
neviditelny text
neviditelny text
Máte všechny indicie? Tak to nebylo zase tak těžké!!! Tak hurá na finále:
N 50°4(E+2).(C+D-K) (H) (B)
E 015°0(G-3).(J-A) (I) (F+1)
Kontrola: součet všech čísel výsledných souřadnic po ciferaci je 8
