Na Tuhani bylo možné spatřit vlak poprvé v roce 1875, kdy Buštěhradská dráha postavila vlečku z Dubí u Kladna (jak se tehdy stanice Kladno Dubí jmenovala). Vlečka obsluhovala doly Barré a Mayrau. Tomuto úseku se podrobněji věnuje naše jiná keš Trať 11b (Tuhaň - Kladno Dubí)
Dolní části tratě se věnuje keš Trať 11b (Zvoleněves - Vinařice)
Důl Barré sousedil přímo s nádražím TUHAŇ.
Od roku 1886 společnost StEG provozovala vlaky z Kralup do stanice Střebichovice - Vinařice (původní název stanice v projektu byl Smečno). Hlavním cílem této společnosti však bylo dostat se ke kladenskému uhlí, a proto byla v pokračování tratě již v dubnu 1889 zprovozněna 2,7 km dlouhá vlečka do seřaďovacího nádraží Libušín. Vlečka vedla obloukem po vysokých náspech ve stoupání až 30‰ aby končila cca jen 700 metrů od nádraží Vinařice, jen o 60 metrů výš. Z nádraží Libušín poté úvratí vedly koleje ještě 1,2km k dolům Jan I a Jan II.
Doly Jan I a Jan II.
Jen o 7 měsíců později, v listopadu 1889 byla zprovozněna vlečka do nádraží Tuhaň a na důl Ronna. Vlečka se napojovala cca 700 metrů od Vinařic na vlečku k dolům Jan a stoupání zde dosahuje až 35 ‰.
Samotná stanice Vinařice měla 5 dopravních, 2 manipulační koleje a výtopnu pro parní lokomotivy.
Po roce 1920 nastává postupný útlum nákladní dopravy. V roce 1922 byla zestátněna Buštěhradská dráha a veškeré uhlí z dolů Mayrau, Ronna, Theodor a Barré je odváženo do Dubí. V roce 1923 končí těžba na dolech Jan. Zarůstající vlečkové koleje byly odstraněny až v roce 1935. Vysoký násep vlečky zůstal dodnes včetně mostu přes Knovízský potok na okraji Libušína.
Útlum přepravy nákladů nemohla nahradit ani nová vlečka k lomu u Třebichovic, otevřena roku 1921. Odbočovala cca 700 metrů od Vinařic směrem na Zvoleněves. Fungovala do roku 1959 a zbytky budov lomu jsou v místě patrné dodnes. Stálá byla jen sezónní přeprava řepy do Zvoleněveského cukrovaru. I ta však byla v roce 1970 ukončena. Dle vyprávění pamětníků byly před tímto rokem zaváděny v řepné kampani přímé vlaky s řepou z Unhoště přes Dubí do cukrovaru ve Zvoleněvsi.
Osobní doprava byla od začátku provozu pouze v úseku Kralupy - Zvoleněves - Vinařice. Jezdily zde pouze smíšené vlaky s velmi dlouhou jízdní dobou. Jezdilo zde v průměru 10 - 15 cestujících v jednom vlaku.
Útlum dopravy se tak nejvíc projevil ve stanici Vinařice. Zatímco před rokem 1930 měla stanice 45 zaměstnanců, po tomto roce se snížil počet na 25 a v roce 1933 byla zrušena výtopna a počet zaměstnanců tak klesl na 7. Nakonec byla v roce 1937 zrušena služba výpravčího, stanice byla přejmenovaná jen na Vinařice, na celé trati byla zahájena zjednodušená doprava a ve Vinařicích tak zůstali jen 3 zaměstnanci.
Po válce nastal pro trať zásadní zlom. Vlečka z Vinařic na Tuhaň byla prohlášena za trať a v prosinci 1945 zde poprvé projel osobní vlak. Tímto dnem byla celá trať Zvoleněves - Kladno Dubí označena jako 11b a osobní vlaky začaly jezdit v trase Kralupy - Kladno Dubí. Zajímavostí je, že po celou dobu fungování tratě se obec Libušín snažila, aby vlaky nekončily ve Vinařicích, ale jezdily až do Kladna a v blízkosti obce byla postavena zastávka. A přesto, že osobní vlaky v roce 1945 opravdu začaly do Kladna jezdit, zastávka nikdy postavena nebyla. V té době už měl Libušín do Kladna přímé autobusové spojení na zastávku si nikdo ani nevzpomněl.
Osobní doprava vydržela celých 37 let, ale v roce 1982 byl pro špatný technický stav tratě zastaven provoz.
Bylo rozhodnuto o zrušení tratě, úsek od Vinařic do Zvoleněvsi byl poměrně rychle vytrhán, bývalá vlečka z Tuhaně do Vinařic, ale i samotné nádraží Vinařice měly více štěstí. Opět se z úseku stala vlečka, nejprve si Vinařice vybralo jako svou základnu železniční vojsko. Celý úsek kompletně opravilo a nyní je na nádraží Sklad státních hmotných rezerv. Kdo bude mít opravdu velké štěstí, možná v úseku potká lokomotivu s nákladním vozem, spíše však spatříte malou lokomotivu, nebo drezínku, se kterou občas (minimálně jednou týdně) kontrolují sjízdnost tratě.
Ke keši
Keš je umístněna přímo v místě původní výhybky na Důl Jan.
Parkovat se dá kousek od keše přímo na bývalém náspu. Cestou ke keši je bohužel poznat, že civilizace je velice blízko. Obsah keše: 3x CWG pro první hledače + 5x CWG jako základ na výměnu. Jsem zvědavý, jak dlouho tam vydrží. Kdo má zájem, podívejte se do galerie, je tam pár obrázků navíc proti listingu.
Vlakem se v roce 2016 můžete svézt alespoň na úseku z Dubí přes Tuhaň na Mayrau.
http://www.kdskladno.cz/clanek-1457606436-pravidelne-jizdy-do-skanzenu-mayrau-2016-cs//
Zdroje: www.hornictvi.info; Údolím Svatojiřského potoka (100 let Mikovice-Zvoleněves, 98 let Zvoleněves-Vinařice), vydal ZV ROH při žst Kralupy nad Vltavou 1984
Fotky: Ing. P.Ovsenák ; www.hornictvi.info ; soukromý archiv Michal Brejník ; soukromý archiv owner