V dávných dobách žil na Švihově mnich, který se mnohem více než modlitbám oddával své jediné zálibě - jídlu. Celé dny se jen cpal jídlem všeho druhu. V hradní kuchyni a sklepech, které sloužily jako zásobárna si vybíral ty nejvybranější lahůdky, jež si pak někde potají vychutnával. Této své zálibě holdoval nikým nerušen dlouhá léta, ale jednoho dne ho při ochutnávání nejrůznějších dobrot přistihl sám Půta Švihovský. Na mnicha se rozhněval a začal pro něj vymýšlet trest. Nakonec za svůj koníček zaplatil mnich krutou daň. Půta ho nechal zazdít přímo v hradní kapli - místě, kde, ač tomu mělo být právě naopak, trávil mnich snad nejméně času. Protože se však mnichova záliba v jídle v poměrně velké míře projevila také na jeho tělesné schránce, nevešel se ani do široké hradní zdi celý. Jeho velké pozadí zůstalo koukat ven ze zdi a za dlouhé roky od doby, kdy se vše stalo, zkamenělo. Lidé si také vypravují, že kdo vsune prst do prohlubně v kameni a bude myslet na své tajné přání, toto jeho přání se opravdu vyplní.