Série kešek STRÁŽNÍ HRADY KOLEM ŘEKY OSTRAVICE - ZAPADLISKO
Na úzké zalesněné terase nad řekou Ostravicí se nad nádražím Paskov nachází v místě zvaném Zapadlisko pozůstatky středověkého hradu. Hrad se nachází kousek pod pověstmi opředenou nejstarší stavbou obce Řepiště. Stavení se záhadným názvem Gajdula, jehož počátky se ztrácí v hlubinách dávnověku, je pravděpodobně bývalou celnicí na solné stezce z dolů Wieliczka do Rakousko-Uherska. Později je v budově doložen panský lihovar, který skončil okolo roku 1850. Od roku 1880 do dneška slouží k bydlení. Jako velmi stará budova je Gajdula opředena pověstmi a tajemstvím. Prý zde kdysi žil loupežník Gajdula a ze stavení vedla tajná chodba pod Ostravicí až do paskovského zámku. Realita je však zřejmě prostší. Protože zde selské povozy v příkrém kopci "gajdovaly", museli tu sedláci zapřahat další spřežení, aby kopec vyjeli. Chodba však zcela vymyšlená není. Ještě dnes žijí pamětníci, kteří ji v dětství znali. Nyní je však již vchod ztracen.
Ale zpět k Zapadlisku. I s tímto místem je svázána pověst.
Kdysi stával v Řepištích hrad, kde sídlil mocný, ale zlý pán. Lid po vesnicích krutě utiskoval, přidával nelidských robot, při divokých honitbách ničíval s družinou úrodu, a tak všelijakým způsobem sužoval poddané. Přišel-li žebrák do hradu, dal ho pán vyštvat psy, a tak se stalo, že se každý zdaleka jeho sídlu vyhýbal a chudý lid po všech okolních vesnicích zanevřel navždy na svého pána. Zato Alena, hezoučká dcerka pánova, byla velmi milována pro svou upřímnou a vlídnou povahu. Kamkoliv vyšla, všude ji lid vítal, neboť věděl, že hodná dcerka nemůže za zatvrzelé srdce otcovo.
Jednou si vyjel pán s četnou družinou na lov. Beskydské hluboké lesy vroubily řeku Ostravici a starou obchodní cestu, vedoucí tehdy z Moravy do Polska, až daleko za Frýdek. Bylo v nich veliké množství vysoké i černé zvěře, medvědů, rysů i dravého ptactva. Avšak sotva se lovci rozjeli za kořistí, vyšel proti hradnímu pánu od chaty, o samotě stojící, stařec. Hned se pán zaškaredil:
"Proč nás rušíš v zábavě?" osopil se.
"Milosti, nejponíženěji prosím....".
"Pryč, nemám kdy na tvoje tlachy!".
"Milosti, těžce jsem musel v lese pracovat, než jsem jej vymýtil a proměnil v pole! Je na něm více kamení než zemité půdy!".
"Dost smělče!" - a pán prudce pohodil kuší.
"Zvěř všeliká mi boří ohrady a ničí úrodu...."
"Pusťte na něj psy!"
Sotva ohaři s vyceněnými zuby vyrazili, stařec zmizel, jako by se do země propadl. Toho dne se celá družina vrátila na řepišťský hrad bez kořisti. Jako by je někdo očaroval, živého tvora v lesích nespatřili. A na zpáteční cestě je zastihla silná bouře. Když vjížděli promoklí lovci do hradu, blesk stíhal blesk a hrom duněl bez ustání, jako by se chvěla celá země.
Ráno se lidé po řepišťském okolí divili. Jeden volal druhého, šeptali si, povídali, všelijak hádali a ukazovali na pahorek, kde dříve stával hrad. Tam nebylo po věži a rozsáhlých staveních, obehnaných hradbami, ani památky. Když pak někteří přišli blíže, poznali, že se hrad propadl za bouře i se všemi obyvateli. Tak prý byl potrestán řepišťský pán a jeho družina, že tak nelidsky nakládali s poddanými. Ze všech hradních obyvatel byla zachráněna jedině hodná Alenka, která dlela oné osudné noci návštěvou na frýdeckém hradu. Jak se dověděla o osudu otce a rodného sídla, přijela k řepišťskému "zapadlisku" a prosila za odpuštění všech otcových vin. Pak kázala nedaleko postavit klášter a uchýlila se do něj.
Jádro pověsti je možná pravdivé. Po hrádku, který na Zapadlisku stál, dnes opravdu nezůstala ani památka, jen protáhlé jádro a níže položená terasa, kde bylo předhradí. Ve střední části je patrný výkop po archeologickém průzkumu. Areál celého hradu je velmi dobře zachovalý, natolik, že podle něj bylo možno provést rekonstrukci předpokládaného vzhledu.
Navíc podle útržkovitých informací v kronikách stál kdysi v nedalekém Vratimově skutečně klášter, ani po něm však do dnešních dnů nezůstalo ani stopy. První archeologický výzkum na lokalitě hradu proběhl již ve dvacátých letech minulého století. Paskovský nadučitel Skácel zde našel groš.
Další archeologický výzkum byl na lokalitě proveden roku 1976. Byly zde objeveny hlavně úlomky keramiky. Ze železných předmětů byly nalezeny různé hřebíky, zlomky podkov, raménko ostruhy, kování dveří, atd. Z terénního výzkumu a pátrání v kronikách vyplynulo, že hrad Zapadlisko byl založen pravděpodobně okolo roku 1290 rodem Baruthů. Okolní území pak bylo ve 13. století osídlováno Lužickými Srby. Kdy a jak hrad na Zapadlisku zanikl zůstává dosud tajemstvím. Není vyloučeno, že z kamenů hradní rozvaliny je postavena právě Gajdula.
Zdroje: hrady.cz, repiste.wz.cz, Google Streetview, obyvatelé Gajduly
Keš samotná se nenachází přímo v areálu hradu, ale nedaleko hradního návrší. Pouzdro s keší vždy pečlivě uzavřete, ať se dovnitř nedostane vlhkost. Nezapomeňte si odlovit naše keše na dalších dvou hrádcích, Zaryje a Landek! Každá je něčím zajímavá :)
