Čertova brázda byl dnes již zaniklý liniový krajinný útvar připomínající široký úvoz, vedoucí 21 km mezi Sázavou a CHotouní.
Bernat a Štědra soudí, že šlo o pozůstatek mohutné pravěké stezky vedoucí prakticky přímo mezi významnými brody na Sázavě a Labi, tedy mezi dnešními městy Sázavou a Nymburkem
Historicky zaznamenaná část brázdy začíná u brodu na Sázavě v místě zvaném Černé Budy a vede 21 kilometrů severním směrem k obci Chotouň. Prodloužení této linie, patrné na starých mapách i za Chotouní vedlo k významnému brodu na Labi v místě dnešního města Nymburk.
Bernat ukázal, že cesty mezi oběma brody vedly v mnoha paralelních větvích. „Čertova brázda“ je jen jednou z nich. Obecně šlo o část systému pravěkých dálkových cest spojujících úrodné Polabí s obchodními centry na jihu.
Dvořák připomíná, že svým rozsahem to byla patrně jedna z největších pravěkých staveb Evropy.
Tato „dálnice pravěku“ měla původně profil mohutného a hlubokého příkopu s plochým dnem a svažujícími se stěnami (šířka 14–21 m, hloubka až 6 m). V některých místech dokonce dvouproudová „dálnice“ propojovala několika paralelními cestami 35 km vzdálené brody přes Sázavou a Labe. Některé úseky prehistorické stezky splynuly s místními komunikacemi, jiné se dochovaly jako mohutné úvozy a příkopy v lesích. I když nejkrásnější části Čertovy brázdy (zvláště podivuhodný přímý úsek mezi Lipany a Chotouní) byly v minulém století zavezeny a rozorány kvůli zemědělské velkovýrobě, jsou její monumentální zbytky v krajině dodnes patrné.
Topografie Čertovy brázdy
Před více než sto lety (1903) si Jozef Miškovský, někdejší pracovník Podlipanského muzea v Českém Brodě, všiml, jak rychle mizí stopy Čertovy brázdy v krajině, a brázdu na poslední chvíli prošel a popsal. Současně jeho přítel, novinář a vojenský historik Hanuš Kuffner, trasu brázdy zmapoval. O sto let později zkoumali Čertovu brázdu archeolog Jiří Bernat a Milan Štědra, kteří ukázali, že brázda měla více paralelních větví.
Začátek Čertovy brázdy u Sázavy
Čertova brázda podle tradice začíná severně od města Sázavy, v oblasti nazývané Černé Budy. Pravěká stezka tu vycházela od bývalého brodu přes Sázavu. Brod se nacházel na souřadnicích 49°52'51.64"N, 14°54'39.67"E, v prodloužení ulic Nechybská a Na Kácku. Dnes je zde hladina Sázavy uměle zvednuta novodobým vodním dílem.
Turisticky značený vstup na Čertovu brázdu se nachází asi 3 km od Sázavského kláštera na uhlířskojanovické silnici (335) nad loukou Votočnicí. Od "Čertova pluhu" vede do lesa pěšina s křížovou cestou. Vstup na pěšinu označuje na uhlířskojanovické silnici bílý kamenný sloupek s obrázkem sv. Prokopa a maketa „čertova“ pluhu vlevo od silnice. Souřadnice vstupu jsou: 49°52′58.75″N, 14°54′15″E.
Pěšina s křížovou cestou odtud stoupá strmě do svahu. V tomto úseku se značená pěšina s křížovou cestou nekryje s původní Čertovou brázdou. Brázda - mohutná stará cesta - vedla paralelně, ale po druhé straně místní vodoteče a k současné silnici 335 se připojuje v místě zastavěném dnes rekreačním objektem. Pro náhodné návštěvníky, kteří odtud vyrazí po pěšině s křížovou cestou, je to poněkud matoucí, protože z bývalé monumentální "dálnice pravěku" nevidí na počátku vůbec nic. Teprve vysoko ve svahu se značená pěšina k cestě Čertovy brázdy připojuje. Stoupání cesty od řeky Sázavy k hřebeni překonává výškový rozdíl 160m a je to největší výškový rozdíl na celé trase.
Od Sázavy vede zelená turistická značka 5 km podél brázdy až k lokalitě Kachní louže. Značkovaná cesta vycházející od Sázavského kláštera vystoupá pěšinou podél křížové cesty a pak se připojí k samotné brázdě. Brázda vede po lesní cestě značené zelenou značkou lesem vzhůru k severu. Obloukem se stáčí k východu a vychází jižně od obce Mělník do volné krajiny. Přímo v obci Mělník se brázda poprvé dělí (mělní!) na více větví.
Východní, lépe zachovalou větev Čertovy brázdy popsanou Bernatem (2003) najdete znovu asi 400 m severně od obce Mělník. I když nejhlubší část brázdy byla u obce zavezena skládkou skláren Kavalier, její pokračování v lese směrem k silnici na Kostelec je dobře patrné a průchodné. V délce 330 metrů tu jde brázda téměř rovně, při hloubce až 6 m a šířce 8–15 m. Vstup do tohoto zachovalého úseku můžete najít pohodlně z opačné strany, od silnice na Kostelec, stačí zastavit poblíž vstupu do tohoto hlubokého úvozu na souřadnicích 49°54'20.49"N, 14°55'22.757"E.
Po překročení silnice a koryta Moštického potoka vede východní větev brázdy lesní cestou k lokalitě Kachní Louže. Odtud již podél silnice směřuje k obci Radlice. Tato část brázdy vedoucí podél silnice z Kachní Louže na Radlice je dobře zachovalá a v terénu nepřehlédnutelná. Monumentální pozůstatky brázdy tu svojí šířkou překonávají současnou silnici, která vede paralelně.
Západní (Miškovského) větev se vynořuje v lese nad Kachní Louží, prochází k severu kolem kóty Kamenný vrch a v podobě lesních cest a později silnice směřuje ke Krymlovu.
Střední část Čertovy brázdy
Severně nad Radlicemi se východní (Bernatova – v mapce modrá) větev brázdy opět dělí. K severozápadu odbočuje jedna z větví lesem ke Krymlovu, kde se spojuje s větví západní (Miškovského – červenou).
Severním směrem pokračuje druhá větev jako silnice 334 z obce Radlice na Lhotky. Dále křižuje státní silnici číslo 2 (Praha – Kutná Hora) a v několika paralelních větvích míří ke Kouřimi, kde se tyto větve sbíhají.
Severně od Kouřimi se brázda znovu rozbíhá dvěma paralelními směry. Dobře zachovalá je větev vedoucí podél silnice 334 k severozápadu směrem na Lipany. Brázda tu vypadá jako paralelní, travnatá a zahloubená silnice, vlevo od současné silnice 334. Tato část brázdy je snadno rozpoznatelná a vypovídá o monumentálnosti původní stavby.
Druhá větev je podle Bernata doložena z Kouřimi k severu, směrem na Klášterní Skalici, Miškovice a Vrbčany.
Miškovského (červená) větev brázdy vede z Krymlova jako místní komunikace přes obec Bulánka a Dobré Pole směrem na Lipany. V okolí vrchu Lipské hory je brázda rovněž dobře patrná jako hluboce zaříznutá místní cesta.
Čertova brázda mezi Lipany a Chotouní
Při sestupu z Lipské hory směrem k Chotouni splývá Čertova brázda s hlubokým úvozem místní komunikace. Skrze obec Lipany prochází brázda (místy ovšem zaspaná) stále ve stejném směru a pokračuje rovně ještě 350m za obcí. Splývá zde s příležitostnou vodotečí, která tvoří strouhu na dně hlubokého úvozu brázdy. Celkový pohled na tuto část brázdy získáme například z Lipanského vrchu, pokud od památníku bitvy u Lipan projdeme ohraničujícím porostem asi 50m směrem na severovýchod.
Čertova brázda podle lidové tradice končí v obci Chotouň, pod svahem vyvýšeniny Homole (staročesky mohyla), využívá k sestupu do obce přirozenou rokli pod návrším s dodnes zachovala mohylou z doby bronzové.
Na mapách zobrazujících stav zdejšího terénu před sto a více lety byla Čertova brázda ještě dobře patrná. S jejich pomocí lze některé části najít i dnes. Na staré vojenské mapě z roku 1877 (III. vojenské mapování, 1 : 25 000, mapový list 3954_3) je v prostřed listu obec Chotouň. Odtud k jihojihozápadu vede Čertova brázda, značená jako čerchovaná čára, křižuje silnici a vede dál přes vrch Lipany k jihu. Za povšimnutí stojí, že z Chotouně k severu pokračuje ve starých mapách čára ve stejném směru až k Labi.
Jozef Miškovský ve své práci z roku 1903 popisuje hluboce zaříznutou úvozovou cestu Čertovy brázdy mezi Lipany a Chotouní takto:
Cesta k Lipské je nedaleko Chotouně zúžena v pěšinu, za nedlouho však udržuje se až do Lipan, ovšem při různých měrách hloubky své a šířky. Od samé silnice chotouňské je cesta 4 až 5 m široká a místy asi 2,5 m hluboká, pod Lipany rokle 5 až 5,5 m hluboká a 15 až 16 m široká. Odtud je rovná linie k mohyle Prokopa Holého a po západním svahu Lipského hřebenu táhne se dosti rovně až k Dobré Půli, nad níž přetíná novou okresní silnici.
Dnes je tato část brázdy k nalezení jen na starých mapách a díky odlišnému odstínu zeleně i družicových snímcích.
Škoda, že zarostlý svah pod mohylou v Chotouni nedovoluje výhled k jihu směrem na Lipany. Čertova brázda totiž spojovala tyto dva vyvýšené body téměř po přímce, takže i v současné krajině by bylo možné si její linii představit a rozpoznat případné artefakty.
Podobnou službu jako staré mapy mohou poskytnout satelitní snímky. V zeleni polí jižně od Chotouně uvidíte na satelitních snímcích Čertovu brázdu protínat současnou komunikaci 334. Velmi zřetelně je linie brázdy vidět například na satelitních snímcích Google maps a Wikimapia. I zde je patrné prodloužení linie brázdy navzdory legendě i severně od Chotouně.
Čertova brázda za Chotouní
Podle artefaktů dochovaných v krajině brázda v Chotouni nekončí. Středověká legenda, která v brázdě viděla dílo světce, zde ukončila brázdu poněkud násilně. Ve skutečnosti vidíme na starých mapách ještě za Chotouní pokračování brázdy směrem k významnému brodu přes Labe v místě dnešního města Nymburk. O existenci významného brodu zde svědčí i starý název města, pod nímž je uváděno v Hájkově kronice – Svinibrod. V nejstarší historii města Nymburk jsou zmiňovány nálezy keramiky z mladší doby kamenné – eneolitu, které dokládají četné styky se vzdálenými zeměmi, takže není vyloučeno, že již v této době zde vzniklo opevněné sídlo, chránící brod.
Legendy kolem Čertovy brázdy
Brázda jako dílo svatého Prokopa s čertem
Nejznámější z nich je legenda, jak svatý Prokop oral s ďáblem. Sv. Prokop je historická postava z přelomu prvního tisíciletí n. l. Svým životem spojuje Chotouň (místo narození) a Sázavu (kde působil a zemřel) podobně jako Čertova brázda. Snad proto legenda spojuje Čertovu brázdu právě s ním.
Legenda říká, že čert svatého provokoval. Ten se však nenechal strhnout k boji, v němž by čerta chtěl zničit. Místo toho ho zkrotil a zapřáhl do pluhu a křížem v pravé ruce jej popoháněl. Oral s ním brázdu ke své rodné vsi, kde si z pluhu oklepal hlínu. Tak měla vzniknout podle pověsti Čertova brázda i mohyla na jejím konci v Chotouni. V symbolické rovině jde o popis vnitřního duchovního zápasu se silami temna. V praktické rovině se tak v pojmech křesťanského pohledu na svět dal vysvětlit jinak záhadný útvar v krajině. Legendu o svatém Prokopu zbásnil Jaroslav Vrchlický. Dal jí podobu epické skladby o sedmnácti zpěvech. Jiří Trnka zpracoval tuto látku do krátkého animovaného filmu Legenda o sv. Prokopu (1947).
Brázda jako středověká hranice
V době národního obrození byla rozšířena představa, že Čertova brázda mohla být v raném středověku hranicí (obranným příkopem) mezi územím kmene Zličanů s centrem v Kouřimi a Přemyslovců s centrem v Praze. Jakási česká obdoba hranice Římské říše Limes Romanus.
Brázda jako geologický jev
Při pohledu na oblast Čertovy brázdy na geologické mapě ČR snadno pochopíme, proč byla brázda některými autory interpretována jako povrchový projev geologického zlomu.
Této interpretaci nahrává, že krajinou tu souběžně s brázdou probíhá tzv. Kouřimský zlom, patřící do systémů zlomů Blanické brázdy. Na terénní mapě lze oblast zlomu identifikovat podle vyvýšeného hřebene, který zlom provází.
Geologickým průzkumem však bylo prokázáno, že Čertova brázda je povrchový jev bez návaznosti na zlomy v hlubších vrstvách.
Informace čerpány z Wikipedie.
Ke kešce:
Keš neobsahuje tužku, přineste si proto svou. Signál mi hodně lítal, použijte hint, určitě pomůže. Příjemný lov...