O kolomazné peci jsme věděli, ale bylo to už dávno, kdy jsem ji naposledy navštívil. Dnes už víme, kde ji hledat a nechceme si to nechat pro sebe a tak se nechte pozvat do lesa blízko Dobříše a objevit nevšední dílo (jeho zbytky) našich předků. Zařízení sloužilo k výrobě kolomaze, ikdyž to dle následujících řádků bylo možná jinak. Nejsme na sáhodlouhé popisy a tak jsme sem beze změny umístili text ze serveru brdskelesy.cz.
Nedaleko Dobříše se poblíž výběžku brdských lesů, odděleného od masivu Hřebenů rychlostní komunikací R4, nachází ves Mokrovraty. Obec má ve svém znaku mimo jiné také zlatou barvou znázorněnou kvádrovanou kolomaznou pec se třemi černými otvory. Motiv byl vybrán z toho důvodu, že se v katastru obce pec skutečně nacházela. Mírným paradoxem je, že skutečná pec u Mokrovrat se od své obecné heraldické figury dosti liší, a to nejenom vzhledem, nýbrž i principem, o čemž je možno se přesvědčit dodnes. Zbytky pece se nachází v bývalé oboře nazývané Královská stolice, charakteristické svými hvězdicovitě uspořádanými rovnými cestami s altánem uprostřed. Pec sama tvoří vrcholek osamělého pahorku 393m na půli cesty mezi železniční zastávkou Mokrovraty a Dolním Tušimským rybníkem.
Stavitelé pece využili přirozený výchoz břidličnaté horniny a vyhloubili v něm pracovní prostor jámovitého či trychtýřovitého tvaru o maximálním průměru kolem 6m. Tento trychtýř je podsednutý malou štolkou, širokou zhruba 1m a svažující se nikoliv od středu směrem ven, jak by bylo obvyklé, nýbrž směrem právě opačným. Z této pece tedy dehet neodtékal samovolně, byl s největší pravděpodobností vytahován v nádobách obsluhou, a to právě zmíněnou chodbičkou, dlouhou zhruba 8m. Zatímco podobné milíře postavené “na špičku” jsou popsány v literatuře jako tzv. “dehtařské milíře” a byly nejspíše poměrně běžnou primitivnější alternativou ke skutečné dvouplášťové peci, nahrazení výtokového kanálku svažující se štolou je raritou. Ve vnější stěně tělesa pece se nachází urovnaná cca 5 m dlouhá plošinka, na které pravděpodobně stál přístřešek pro obsluhu. Nikde na obvodu pece však nenajdeme žádné čelestny ani jiné otvory pro přikládání, stejně tak chybí, přinejmenším na povrchu, keramické střepy a kameny prošlé extrémním žárem (kromě tu a tam viditelného zčernání od ohně). Pec není doposud datována, ale podle výskytu úlomků precizně tvarovaných cihel a stupně zachovalosti terénního reliéfu lze usuzovat, že se jedná o zařízení novověké, nikoliv středověké.
Na základě všeho výše uvedeného lze tedy vyslovit teorii, že u Mokrovrat bylo vybudováno za důvtipného využití terénních podmínek mírně atypické zařízení, které bylo v principu dehtařským milířem, avšak podle místní tradice bylo a stále je nazýváno kolomaznou pecí a je pod tímto názvem vyznačeno i na jediné mapě, která takto malý objekt zachycuje. Pro zajímavost, jedná se o extrémně podrobnou mapu systému Topo S-1952 v měřítku 1:5000, sestavenou podle podkladů z roku 1957, čtverec M-33-77-(152).