Kdo je Rýbrcoul? Jde o mytickou bytost, démona nebo pohanského boha Krkonoš. Byl jak dobrotivý, tak zlovolný podle toho, jak se mu zlíbilo a také podle toho jak se lidé chovali jeden k druhému a k jeho krkonošskému panství. Obvykle jeho náladu a činy pocítili ve formě vlídného či krutého a proměnlivého horského počasí. Chránil bohatství Krkonoš před chamtivými kupci, kteří zde hledali drahé kameny a rudy (je možné, že tak i vznikl, tedy jako ochrana před rozpínajícími se benátskými kupci). Lze ale říci, že čím je Rýbrcoul starší nebo je v pozdějších spisech zmiňován, tím je dobrotivější.
První písemná zmínka, ale hlavně vyobrazení pochází z roku 1561. Jde o mapu Slezska od vratislavského Martina Helviga. Jak bylo pravidlem ve středověku a dříve, kartografové mapy vytvářely odlišně než je toho dnes. V odkazu si můžete povšimnout, že na oné mapě je nahoře náš dnešní jih a dole zase sever. Čili v pravém horním rohu, kde rozsáhlé Slezsko sousedí s Čechami, jsou vidět piktogramy. Zaprvé Rübenczal (Rýbrcoul) a dále pak Trautenau (Trutnov) a nad ostatní se vyvyšující kopec Rißënberg (Sněžka). Jde tedy o Krkonoše. Je zde vyobrazen jako fantaskní heraldické zvíře kráčející na kozlích nohou, s orlí hlavou, která má navíc jelení parohy, lví trup s rozeklaným ohonem a s pažemi gryfa s patrnými drápy, které svírají dlouhou horskou hůl.
Co se jeho jména týče, tak české Rýbrcoul nejspíše vzniklo z německého Rübezahl. Z ústního podání do písemnictví vstoupil Rýbrcoul rokem 1618. Pražský helvetský kněz Havel Želanský o něm napsal ve svém spisku „O zlých anjělích neb ďáblích" následující: „Na horách krkonošských se začasté ukazuje mnich, který Rubical sluje, ten se k lidem přes hory jdoucím přitovařišuje, k nim se vlídně má, aby dobré mysli byli, napomíná, že jim přes hory cestu ukázati a je sprovoditi chce. Potom, když je na místa nepřístupná, mezi doly a skály přivede, že nevědí, kam se obrátiti, tu on na dřevo nebo strom ňáký vskočí a jim se tak jasně a nemotorně směje, že se to po všem lese rozléhá." Také další vzdělaný kněz, jezuita Bohuslav Balbín, rodák z Hradce Králové, ve svém díle „Miscellanea historiae regni Bohemiae" z roku 1679, líčí Ribenzalla jako strašidlo zjevující se v podobě mnicha, horníka, myslivce, starce, ale i divokého koně, žáby, kohouta či havrana. Nesporně největší zásluhu na uvedení horského ducha Krkonoš do povědomí vzdělaného světa má lipský universitní profesor, spisovatel a básník Hans Schultze. Počínaje rokem 1662 vydal pod jménem Johanus Paul Praetorius několik svazků příběhů o Krakonošovi, které zaznamenaly mimořádný ohlas. Na titulní mědirytině základního díla „Daemonologia Rubinzalii Silezii" jej nazývá Rubinzal, ale též Herr Johannes,ein Verwalter des Riesengebirges (Jan, správce Krkonoš). S počeštěným tvarem jména přežil Rýbrcoul až do první poloviny 19. století, což dokládá i Jungmannův Slovník jazyka českého z roku 1837. Obrozenecké snahy F. L. Čelakovského (Literatura krkonošská) i J. Kollára (Slávy dcera) nazvat jej Řepočetem (Rübe = řepa; zählen = počítat) se naštěstí neujaly. Naopak vyprovokovaly V. K. Klicperu k napsání balady Krkonošská kleč, kde poprvé použil jména Krakonoš. To bylo v roce 1824. Tehdy se Rýbrcoul přerodil či přijal druhé jméno Krakonoš, které je dnes známo ve větším povědomí. Kruh se uzavřel a český název původně jen jednoho hřbetu, který později přešel na celé pohoří, se v pozměněné podobě stal jménem i jejich ducha, vládce a symbolu.
Ještě bych chtěl zmínit jednu relativně nedávnou pohádku od Václava Říhy z roku 1967, kterou si nebo svým dětem přečíst či v odkazu pustit z archivu ČT.
Socha Rýbrcoula na kruhovém objezdu je dílem sochařky Pauliny Skavové (na fotografii). Byla odlita v umělecké slévárně v Horní Kalné. A slavnostně byla socha Rýbrcoula dosazena na své místo 18. 9. 2013, aby střežila onu symbolickou bránu do Krkonoš...
A ještě tečka na závěr...
Samotný odlov by neměl být obtížný. Zástupy mudlů tu neprojdou, ale provoz bývá silný. Takže se někdy může stát, že bude třeba pár minut počkat na vhodnější okamžik k lovu, ale zraků z aut bych se příliš neobával, pokud nebudete příliš nápadní a využijete místo třeba k vyfocení bronzové sochy na kruhovém objezdu, kde keš samozřejmě nezkoušejte hledat! Lze říct, že se stačí držet standartních cest pro chodce. A V ZÁJMU BEZPEČNOSTI NEZAPOMÍNAT NA KOLEM PROJÍŽDĚJÍCÍ VOZIDLA!
Keš je velká nevyfouknutá PET. Obsahuje logbook a tužku a je možné ukládat TB a GC.
