Zaniklé cihelny 1- Chyňavská cihelna
Rádi bychom Vás seznámili s historií tří zajímavých míst v okolí obce Borek, která si zaslouží, aby si je člověk připomněl. Tato místa měla v minulosti velký význam pro obyvatele přilehlých obcí, kteří zde našli práci. Jedná se o tři cihelny, které sloužily k výrobě cihel, tašek, střešních žlabů a dlaždic. Nejstarší z nich pochází ze 17. století, další dvě z počátku 20. století.
Kešky Vám předkládáme jako sérii tří keší se společným názvem „Zaniklé cihelny“.
Chyňavská cihelna
Chyňavská (postaru Chňavská) neboli borecká cihelna se nachází severovýchodně od obce Borek při okraji lesa Borek nad údolím potoka Kyselá voda (dnešní areál střelnice). Založila ji hlubocká vrchnost Swarzenberkové v 17.století, kdy se cihla jako stavební materiál všeobecně rozšířila a hojně používala. Písemné zmínky o ní nalezneme v hlubockém urbáři až v roce 1677. Tehdy cihelna vyráběla pouze pro potřeby hlubockého panství.
V první třetině 19.stol. došlo k rozšíření a stavebním úpravám vrchnostenké chyňavské cihelny a snad v roce 1815 na protější straně cesty na kraji lesa, byl postaven nový domek pro cihláře. Ve 20. až 40. letech 19. století tu byl panským cihlářem Tomáš Muller, syn šafáře ze dvora Chyňavy. V roce 1851 cihelna vyrobila v deseti výpalech 97 000 cihel, 75 500 tašek, 650 dlaždic a 250 střešních žlabů. Tisíc cihel se prodávalo za dvanáct zlatých, tisíc tašek za třináct zlatých a třicet krejcarů konvenční měny. Cihelna se nacházela v blízkosti státní silnice, což jí zajišťovalo celkem stálý odbyt, avšak rozvoj železniční dopravy odsunul Chýňavskou cihelnu do pozadí zájmu Schwarzenberků. Ti začali upřednostňovat výrobu v cihelně „Vývarka“ nad Hlubokou-Zámostím pro její výhodnou polohu u nádraží. Ještě v roce 1869 se odsud dovážely cihly do Budějovic na stavbu kostela Sv. Václava, ale posléze se stala podnikem lokálního významu - její výrobky byly používány při stavebních úpravách schwarzenberských dvorů Chýňavy a Světlíka u Nemanic a vrchnostenských budov v Libniči (lázně, hájovna).Na prodej se již nevyrábělo a objem výroby musel být omezen. Na slonku 90.let 19.stol.byla cihelna načas uzavřena, ale bohaté zásoby hlíny ji předurčovali k dalšímu provozu.
Ve 20. letech 20.století se Schwarzenberského majetku dotkla rozsáhlá pozemková reforma, při níž byla Schwarzenbergům zabrána, mimo jiné, i tato cihelna (1921). Následně byla provozována českobudějovickou firmou ing. Dr. Jana Cvacha, která ji zmodernizovala. Začátkem 40.let měla kruhovou pec o 10 komorách, umožňující týdenní výpal asi 50 000 kusů cihel, takže roční výrobní kapacita činila 1,3-1,4 milióny kusů. Plný provoz čítal 15 osob. Výrobu usnadňovalo strojní zařízení, především lisy na cihly a tašky, jakož i další stroje poháněné Dieslovým motorem o výkonu 60 koní. V peci se topilo hnědouhelným mourem směšovaným s antracitem z nedalekých Lhotic v poměru 4:1 a spotřeba paliva dosahovala 180kg na 1000 cihel. Cihly se vysoušely v jednoduchých kolnách. Přilehlý hliník obsahoval dostatečná ložiska suroviny na mnoho let dopředu, stěny hliníku dosahovaly výšky 5-6m. Hlína měla normální jakost, která by dovolila vyrábět i jiné cihlářské zboží. Při těžbě hlíny čekalo na dělníky překvapení - totiž nález starobylých kostí, které mineralog prof. Dr. Jan Oswald označil za kosti mamuta.
Roku 1942 došlo z rozhodnutí okupačního úřadu k zastavení provozu Chyňavské (borecké) cihelny. Po 2. sv. válce patřila cihelna neustále firmě Dr. Jana Cvacha, ale v roce 1947 ji nabídla k pronájmu. V 50.letech zde dle pamětníků trvala procovní sezona od 1.května do 28.září a denně vypálili 8000 cihel. Hlínu z „vantu“ vytěžil bagr, obsluhovaný jedním mužem, další dva ji nakládali na vozík. Hlínu vyklápěli do stroje, který ji zpracoval, a z tohoto materiálu odsekávaly dvě ženy cihly. Další čtyři ženy nevypálené cihly skládaly a dva muži je převáželi do pece. Výpal probíhal v jedné peci, do které se cihly vkládaly ze čtyř stran. Hotové výrobky pak vyvážel další zaměstnanec.
Chyňavskou cihelnu vlastnil až do konce 60. let národní podnik Jihočeské cihelny, ale objekty značně chátraly a již se zde nepracovalo. Ale od roku 1969 byla cihelna opět v provozu, zaměstnávala však jen několik žen. Provozoval ji Okresní stavební podnik v Českých Budějovicích, který tu značným nákladem vybudoval objekt pro poloautomatickou výrobu cihel a provedl nezbytnou údržbu. Překvapením proto byla zpráva o zamýšleném ukončení provozu. Pokyn k tomu vydal v roce 1974 odbor výstaby a územního plánování okresního národního výboru kvůli havarijnímu stavu pece. Ještě v témže roce byla demontována většina zařízení a pec zbourána.
Kovář Daniel, Borek 1805-2005 Procházka minulostí obce, vyd. Obec Borek 2005, (str. 20, 47, 54, 59, 63, 69, 74)
Jediná stojící budova bývalé cihelny.
... boční pohled.
Plán vrchnostenské cihelny u Borku nazývané Chyňavská, z konce 19. století. (zdroj: Kovář Daniel, Borek 1805-2005 Procházka minulostí obce)
Letecký snímek cihelny z roku 1946. Lze rozlišit budovu pecí s vysokým komínem (dochovaná budova, ale bez komínu). Ostatní objekty sloužily jako přístřešky pro sušení výrobků. (zdroj: Kovář Daniel, Borek 1805-2005 Procházka minulostí obce)
Vnitřek bývalé cihelny s pecemi. (zdroj: Kovář Daniel, Borek 1805-2005 Procházka minulostí obce)
O keši
Schránka Lock-Lock, poměrně objemná, hodí se pro vkládání TB, CWG apod. Prosíme kačery, aby keš i místo udržovali v původním vzhledu a umístění. Děkujeme.