TROCHU HISTORIE ÚVODEM
Těšínské knížectví - Těšínští Piastovci
Těšínské knížectví (stálo za vznikem Frýdku cca 1339 a dlouho jej spravovalo) vzniklo roku 1281, když zemřel opolsko-ratibořský kníže Vladislav I. a jeho synové si území, které ovládal, mezi sebe rozdělili. Těšínsko, Osvětimsko a Ratibořsko získali do společné vlády Měšek a Přemysl, ale už v roce 1290 si území rozdělili a Měšek se tak stal prvním těšínským knížetem, zatímco Přemysl obdržel Ratibořsko. Měšek si za své sídlo zvolil patrně hrad v Těšíně a začal se přiklánět k Českému království, což se projevilo také sňatkem jeho dcery Violy Těšínské s českým králem Václavem III.
Po Měškově smrti se vlády nad Těšínskem ujal syn Kazimír I. (1314/17–1358), Osvětimsko získal jeho bratr Vladislav. Roku 1327 se Kazimír stal leníkem českého krále Jana Lucemburského. Za vlády Měška a Kazimíra dosáhla vrcholu středověká kolonizace Těšínska. Byla založena města Bílsko a Frýdek. Doba vlády Kazimíra a vlády jeho syna Přemysla I. Nošáka (1358–1410) byla klidným obdobím, ve kterém se těšínským Piastovcům podařilo rozmnožit rodinný majetek o sevěrské knížectví, část Hlohovska a o Místecko. Stranou konfliktů zůstalo Těšínsko zejména díky své geografické poloze také za husitských válek, při kterých Boleslav I. (1410–1431) podporoval krále Zikmunda Lucemburského.
mapa těšinského knížectví (Frýdek je označen červeně)
Císařské silnice z Olomouce do Lvova
Vůči Prusku se Těšínsko stavělo ve válkách o dědictví rakouské na odpor, zejména kvůli necitlivému chování vojska vůči místnímu obyvatelstvu. Těšínsko nakonec zůstalo na rozdíl od většiny Slezska součástí Rakouského Slezska, které bylo spravováno nově založeným Královským úřadem v Opavě. Změnu postavení Těšínska přineslo také připojení Haliče roku 1772, čímž opět stoupl komunikační význam této oblasti, což se projevilo i výstavbou císařské silnice z Olomouce do Lvova, která vedla přes Frýdek, Těšín a Bílsko.
== J A M N I C E ==
Jamnice byla středověkou předchůdkyní dnešního města Frýdku. Tato osada se zvláštním statusem „trhová ves“ byla založena patrně již v průběhu 12. století. Můžeme tak soudit dle jejího ještě slovanského pojmenování. První zmínka o ní pochází z roku 1305. Centrum Jamnice se mohlo rozkládat na vyvýšené plošině, kterou dnes protíná železniční trať na Těšín. Plošinu rozděluje na dvě části výrazný příkop, v malé sondě byly zachyceny keramické zlomky. Další, dnes nedochované nálezy, pocházely ze zahrad za zbořeným frýdeckým kinem Slovan. Celou plošinu vymezují ulice Potoční, Krátká, Nádražní, částečně Masarykova třída a zářez rychlostní silnice 1/87 (v úseku někdejší ulice Čechoslava Ostravického, která dnes díky estakádě neexistuje).
zářez železnice na Tešín a ulice Těšínská do návrší tehdejší tvrze
Politické změny, jimiž Jan Lucemburský prosadil lenní podřízení slezských knížectví českým panovníkům, přinesly oživení a utužení vzájemných styků mezi Těšínskem a ústředními zeměmi Českého království a tím také stoupla důležitost a frekventovanost jižní větve obchodní stezky – hlavní spojnice mezi Moravou a Těšínskem ve směru na Krakov, vedoucí přes dnešní Frýdek. Odpovídající ekonomické využití a ochrana této cesty pravděpodobně vedly těšínské Piastovce k výstavbě nového pohraničního hrádku. Z roku 1327 se dochovaly dvě listiny, první vydal 18. února kníže Kazimír, druhou 24. února český král Jan Lucemburský. V obou je zmiňována Jamnice. Dalším pramenem, který dokládá existenci Jamnice je soupis desátků biskupství vratislavského. Mezi osadami z Frýdecka je uvedena i zmínka o Jamnici – „item in Jannutha“
Důvod k translokaci původní Jamnice do prostoru historického jádra Frýdku a výstavbu hradu mohlo být několik: Již víme, kde se Jamnice nacházela, zdejší osadníky zřejmě v pravidelných intervalech sužovaly sezonní záplavy, níže položený terén nechránila žádná výrazná přírodou vytvořená překážka a proto by se její obyvatelé mohli případnému nepříteli jen ztěží ubránit. Listiny z února 1327 však hovoří o městečku s tvrzí, které pravděpodobně mělo za úkol střežit zemskou hranici, brod přez řeku Ostravici i trhové městečko, jimž procházela dosti významná obchodní stezka z Moravy přez Slezsko dále do Polska, kde ji chránilo nad řekou Bílou město Bílsko (dnes slezská část Bialsko-Biala).