Populárněvědecký spisek „Lexikon bytostí nadpřirozených“ definuje jezinky takto: „Jezinky – lesní ženky, obyvatelky vlhkých jeskyň –zanedbané, (lišej aj.) méněcenné a mravně pokleslé. Lákají do svých slují lesní adjunkty a jiné zaměstnanci. V nouzi se spokojují i s nezletilými (Smolíček Pacholíček)...“
Soudě podle jejich charakteristických znaků - přežívají jezinky nenápadně mezi lidskou populací dodnes. Tato keš je tedy věnována jezinkám, 
neboť jejich hlavní rysy jsou stále pro mnohé smrtelníky a smrtelnice velmi oblíbené… Obzvláštní aktivitu jevily jezinky odnepaměti v oblasti dnešního údolí říčky Výmoly pod usedlostí Hodov. Vyskytovaly se tam hned tři - sestry, žlutozelené, hubené, mechem porostlé nymfomanky Ája, Mája a Pája Bezinková. Pobývaly zde dlouhá léta v jeskyňkách a dutých stromech. Pak je ale dne 15.3.1969 odtud vyhnalo řádění staršího seržanta Ivana Gorola Šostachoviče na jeho tanku T-55 ze 4. divize 1. mechanizované brigády nově zformované Střední skupiny vojsk Sovětského Svazu toho času dislokované na Hodově -(podrobnosti viz GC43Z02 Hodovske tajemství.) - Zkrátka na sovětského člověka a jeho tank jezinky neměly a po tomto šokingu se odstěhovaly do výše položených bezinkových porostů (odtud jejich příjmení) a dál vyzývaly kolemjdoucí k erotickým hrátkám. 
Ačkoli pedagogové i rodiče dělali všechno možné, aby zamezili místní mládeži návštěvu této lokality a i manželky lesních zaměstnanců činily různá opatření, aby své muže ostříhali kontaktu s Bezinkami, Úvalský Hospital, později OÚNZ a pak Poliklinika stále registrovaly výrazný nárůst venerických chorob. Přítrž tomuto Bezinčímu řádění udělal až koncem minulého století nový starosta, který měl potřeby a zájmy svého lidu na prvním místě. Pod heslem „prostě to zařídím“ v rámci obecní policie zřídil mravnostní oddělení, které během krátkého období Bezinky opravdu eliminovalo. Toto oddělení se skládalo ze dvou ohnivých mužů, které starosta najal v Transylvánii. Oslovil totiž tamějšího starostu a ten jeho nabídku ochotně zprostředkoval, protože hrabě Drákula v okolních lesích už vysál všechny ženy a dívky a ohniváci se už léta nudili, takže jejich jediné vyžití bylo zakládat ohně a tak hrozilo už reálně odlesnění celé Transylvánie. Ihned po nástupu ohnivých mužů do výkonu služby se dnem i nocí z Bezinkových porostů ozýval značný hluk.
Zatímco do příchodu ohnivých mužů byl z bezinčí slyšet šelest, hlahol, cinkot a smích jakoby od ruské trojky, tak nyní se změnil v praskot, řev, ryk a jekot jak od mongolské pětky. A pak jednoho dne nastalo ticho... Odvážlivci, kteří se přišli na inkriminovaná místa podívat spatřili pouze rozlámané a místy doutnající bezinčí porosty, potrhané kusy mechu a pár zbytků opotřebovaných, primitivně vyrobených pomůcek. Ohnivé muže ani Bezinky už nikdy nikdo nespatřil. Místní upírobijec, honák čarodějnic a okultista Jurajda (jinak kuchař v místní mateřince) to vysvětloval tak, že došlo k vzájemné anihilaci jinových-ženských, vodních a jangových-mužských, ohnivých sil vzájemným intenzivním interaktem.
No prostě bylo po jezinkách i ohnivácích.
Pokud se vám podaří cestou některou Bezinku vyfotit, přiložte foto k logu 
a pomozte nám zadokumentovat jejich další osudy.