Je to zvláštní, ale Tajanovy jsou v okrese Klatovy hned dva, vzdušnou čarou od sebe 17,8km. Oba jsou malé, oba jsou místní části. Já vás chci pozvat do toho severozápadnějšího, jenž leží vedle Klatov samotných, oddělen od nich řekou Úhlavou.
První písemná zmínka o Tajanovu je známa z roku 1289 z nadační listiny Konráda z Pomuka, potvrzená králem Václavem II. Necelé půlstoletí po založení města Klatov daroval zámožný měšťan nemovitosti, polnosti a platy nově založené charitativní řeholi křížovníků sv. Ducha.
Ale přesto, že je Tajanov malá vesnice (94 adres – ten druhý Tajanov je však ještě menší: 14 adres, tři trvale žijící obyvatelé!), má i svého slavného rodáka.
Chtěl bych vás zde přivést k domu s číslem popisným 13. Mezi okny na jeho štítové zdi při vjezdu do nádvoří nese tento dům na fasádě hezkou starodávnou pamětní desku. Její text říká:
"V tomto domě narodil se dne 9. dubna 1854
J. M. nejdůst. pán Mons. Th.Dr. Jan Sedlák,
světící biskup pražský,
děkan metropol. kapituly u sv. Víta v Praze,
český spisovatel a mecenáš.
Zemřel v Praze dne 30. září 1930."
O jeden dům s č.p. 14 dál ve směru kruhového objezdu, mostu přes řeku Úhlavu a průmyslové zóny samotného města se nachází kaple sv. Jana Nepomuckého, postavená v pseudorománském slohu. Byla zbudována z podnětu právě tohoto tajanovského rodáka na počátku 20. století. U místního knihovníka se podařilo dohledat starý tajanovský místopis, kde se o Janu Sedlákovi dočteme:
Doktor teologie, THDr. Jan Nepomucký
Sedlák se narodil dne 9.4.1854. Studoval na gymnáziu v Klatovech a po studiích teologie byl 9.8.1876 byl vysvěcen na katolického kněze. Byl kaplanem v Erbušicích a v Rokycanech, farářem ve Ve1kých Popovicích a dalších obcích. Roku 1907 působil jako generální vikář v Pražské arcidiecézi u sv. Víta. Od roku l898 do roku 1907 byl poslancem sněmu Království Českého. Roku 1890 jej obecní zastupitelstvo obce Tajanova u Klatov uči-nilo čestným občanem své obce a roku l9l0 byl vyznamenán křížem řádu císaře Františka Josefa.
V Tajanově byla v r. 1907 jeho zásluhou zbudována již výše zmíněná kaple sv. Jana Nepomuckého a pak v letech l908 a 1909 byl tamtéž postaven obecní dům, v němž byla umístěna „mateřská opatrovna (školka), dále zasedací síň a dvě světnice chudinské“.
V roce 1917 byl v Praze u sv. Víta světícím biskupem, ale tím výčet všech jeho církevních i světských funkcí a hodností nekončí. Bylo dohledáno, že byl také monsignore, děkan svatovítské kapituly, ordinovaný komisař Šedých sester, kancléř konzistoře a člen Jednoty dostavění velechrámu sv. Víta, předseda Dědictví svatojánského.
Působil rovněž na literárním poli, a to jako autor pastoračních a církevně historických děl, byl i překladatelem a vydavatelem.
V Praze, jež se mu stala celoživotním působištěm, též zemřel – dne 30.9.l930. Je pochován v Praze-Dejvicích na hřbitově u sv. Matěje (ul. U Matěje, N 50°6.812', E 14°22.681').
Na jeho počest byla ulice, vedoucí kolem jeho rodného domu, nazvána jeho jménem – ve zjednodušené podobě „Dr. Sedláka“. Za zmínku stojí i sousední dům č.p. 14, z jehož fasády vyplývá, že i on má jistou historii. Nad okny je ve dvou rámečcích nápis „Z mládí zbožné vychování jest základ všeho požehnání.“ „Ke blahu obce věnováno L.P. 1908.“. Souvisí to s informací výše zmíněného knihovníka, že v tomto domě tehdy sídlil sirotčinec.
Do keše jsem vložil korále jako symbol rozsypaného růžence pro každého kešera - jeden korálek jako odměna za odlovení.