Námětek - chovný rybník
Vodníci se celé odpoledne máčeli v rybníce, myli se puškvorcem a drhli mydlicí, aby se zbavili
toho hrozného pachu z prasečího chlívku.
Anička s Ploutvičkou prali vodníkům oblečení a pak ho sušily na sluníčku přehozené přes šňůry.
Když byly s prací hotové, sedli si na lávku nad vodou a přemýšlely, jak by nejlépe zalátaly velké,
prodřené díry na vodnických kalhotách.
5
„Budeme tam muset přišít pořádné
záplaty,“ řekla Ploutvička, „protože ty velké
díry zaštupovat nepůjdou.“
„Máš pravdu,“ odpověděla Anička, „ale
ať tak, nebo tak, budou ty kalhoty vypadat
jen pro ostudu.“
„Je to tak, ale na nové tatínek nemá a
strýček Žaboun určitě také ne,“ řekla smutně
Ploutvička.
A jak tak obě seděly a lámaly si hlavu,
jak nejlépe kalhoty spravit, ozvalo se z vody,
kde se máčeli vodníci, naléhavé volání.
„Chyťte ji, zlodějku, žere nám kalhoty!“ a vodníci křičeli a mávali rukama.
Děvčata se zděšeně ohlédla do míst, kde se sušily kalhoty a uviděly kozu, jak žmoulá nohavice v
hubě. To volání a mávaní ji poděsilo, až se splašila, vyrazila a táhla za sebou šňůro i s prádlem.
„Koza, stůj!“ volala Anička a pak se rozeběhla za kozou, protože to byla její koza a asi se utrhla z
provazu a teď běžela přes louku k lesu i s kalhotami.
Ploutvička a vodničtí kluci posbírali roztrhané prádlo po louce a znovu ho pověsili, aby doschlo.
Při tom zjistili, že chybí Žabounovi kalhoty a ty Loužičkovi mají prokousanou velkou díru na zadku.
„To je konec“ bědoval Žaboun, „v čem
budu chodit?“
„Co bude se mnou, až přijdu domů s
dírou na zadku?“ naříkal Loužička. „Moje
žena, ta mi dá! Co já nešťastník budu
dělat?“
Anička zatím chytila kozu až u lesa a
vytáhla jí z tlamy sežmoulané kalhoty.
Když je protřepala, zděsila se. Nohavice
úplně zmizely. Koza si na nich pochutnala.
„Aspoň si nemusím lámat hlavu, jak ty
nohavice spravím, když už žádné nejsou.